Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Když se řekne rybolovná technika, většina lidí si představí rybáře, který sedí u vody a hodiny čeká na záběr ryby. O to větší překvapení pak bývá při zjištění, že rybář - „technik“ ryby nechytá.
„Rybolovná technika představuje dovednost ovládání rybářského náčiní. Cílem je co nejlepší přesnost náhozu a také co největší vzdálenost hodu,“ vysvětluje devětatřicetiletý Karel Kobliha z Jihlavy, povoláním informatik a člen místního pobočného spolku Moravského rybářského svazu. 

Absenci ryb u rybolovné techniky nejvíc připodobňuje ke sportovní střelbě. „Ani lovec při střelbě na přesnost nepotřebuje živé zvíře, vystačí si s terčem,“ popisuje. „Avšak zatímco u lovce se hodnotí přesnost zásahu zvířete, tady se hodnotí přesnost zásahu lovného místa, kde se vyskytuje ryba.“ 
Rybolovná technika je známa ve světě pod názvem Castingsport od poloviny 19. století a byla i představena na olympijských hrách v Londýně roku 1908. Do České republiky zavítala v třicátých letech minulého století. 
„V Jihlavě se tomuto sportu začali místní rybáři věnovat v šedesátých let,“ doplňuje Karel. Sám začal s tímto sportem jako osmiletý a s krátkou pauzou se mu věnuje již 30 let.

Dovednost v hodech na přesnost a do dálky se dokazuje v celkem devíti disciplínách, kombinujících především muš-kaření a vláčení. „Skoro na každou disciplínu máme jiný prut, jiný naviják a jiný vlasec nebo šňůru,“ upřesňuje rozdíly. 
Na nejvyšší soutěži, mistrovství světa, se pak určuje nejen nejlepší závodník v jednotlivých disciplínách, ale i ve vícebojích, které představují součet podobných disciplín. Součet všech disciplín se pak nazývá devítiboj.
Právě jihlavský závodník, který reprezentuje Česko od roku 2008, dokázal jako jediný český zástupce tento devítiboj vyhrát již třikrát. „Ještě jsem v něm získal dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili,“ doplňuje s úsměvem. Celkem již dovezl přes 30 medailí, z toho 9 zlatých.

Dosáhnout takových výsledků samozřejme není jednoduché. „Během léta se skoro nehnu z hřiště, po práci jezdím za město a bývám tam do noci,“ přibližuje jihlavský reprezentant svou loňskou přípravu na mistrovství světa. 
A proč za město? „Nejsem schopen finančně zajistit travnatou plochu v Jihlavě, pronájem hřiště je nákladné,“ vysvětluje.
Přesto by se o to letos rád pokusil.  „Mám teď v kroužku mladé talenty, se kterými přes zimu trénujeme v tělocvičně. Věřím, že se nám s pomocí města podaří něco zajistit, aby děti nemusely trávit víc času cestou než tréninkem,“ dodává.

Diskuze k článku