Vánoční svátky. Chvíle klidu, pohody, radosti a mnohé další superlativy, jež si my lidé s narozením Ježíše Krista pojíme. Každý rok jsem však až do toho letošního nabyla spíše opačného dojmu. Kam se poděly odvěké lidské hodnoty jako např. posvátnost, ztišení, rozjímání, pospolitost, či pokora? 

Rozhodně jimi neoplývají četné vzletné reklamní „trháky“ na ty nejlepší vánoční dárky. Nezakoupíme je ani v přeplněných regálech nejrůznějších obchodních řetězců, kde to během prosincových týdnů (ne-li listopadových) připomíná bitevní pole. Vítěze představuje ten, kdo nejdříve uzme druhému lačnému zákazníkovi nejlevnější kostku másla. 
Všeobecný společenský chaos sice doprovázejí koledy, leč v oparu globálního davového šílenství nemá nikdo moc čas vnímat jejich hlubinná poselství. Místo vůně vanilky cítíme mnohdy spíše pachuť stresu. Z čeho? 
Tak třeba z neumytých oken, malého počtu druhů cukroví, ze stále podzimního počasí navzdory kalendářní zimě, z úbytku světla nejen venku, nýbrž i z tváří našich blízkých atp. 
Možná, že nyní ode mě, milí čtenáři, čekáte nějaký zaručeně fungující recept šťastných a veselých Vánoc. Bohužel vás asi zklamu, protože co člověk, to originál. 

Nicméně se s vámi ráda podělím o svůj pohled na věc, který podstatně přispěl ke změně mého dosavadního (poněkud skepticky otráveného) naladění. 
Kdosi mi nedávno připomněl dva velice cenné poznatky. Cituji: „Vůči veškerému dění kolem lze vždy zaujmout dva základní postoje - positivní a negativní.“ Za druhé: „Člověk žijící pro druhé bez pompeze, je ono velké a krásné.“ 
Velikost, kterou zde autor výroku uvádí, nespočívá v okázalém nadbytku. Ať už hovoříme o jídle, darech, výzdobě aj. 
Většina větších i menších měst doslova přetéká honosnými atrakcemi pro kolemjdoucí. Tím samozřejmě vánoční dekorování nezavrhuji. Jen podotýkám, že ona krása se nalézá ve zdánlivých maličkostech tvořených či myšlených s láskou pro blízké. 
Co se týká prvního výše napsaného poznatku. Zatěžují vás výčitky nedostatečně uklizeného bytu? Pak vězte, že Ježíšek se narodil v „chlívě“. To znamená jediné. Běžný pracovní nepořádek mu u vás vadit nebude. Ba naopak zře, že žijete naplněným životem. 
Máte upečené „pouze“ dva druhy cukroví? Nezoufejte. Alespoň si je více vychutnáte a vaše návštěvy nebudou odcházet ve stylu nafouknutého balónu. 
Málo dárků? Nevadí. Ten nejvzácnější stejně za peníze nekoupíte. Totiž čas, kdy sedíte všichni spolu u štědrovečerního stolu. Vidíte okolo sebe samé frustrované obličeje? Nedejte se jimi zdecimovat. Jestliže okolí odmítá sdílet váš vánoční optimismus, potom vy klidně můžete dát sbohem jejich pesimismu. 

Tíží vás případný strach ze samoty? Nemusí. Nikdy nejste sami, pokud dostatečně otevřete svá srdce. Právě uvnitř srdce naleznete všechny své milované i milující lidi. A to bez ohledu na to, zda jsou již Nahoře či tady s vámi. 
Velikost vnitřní lásky k sobě a druhým lidem poté umožní proniknutí světla do vaší duše. Tam, kde září duše, nevydrží tma dlouho. Tudíž budete-li zářit Vy, ostatní se dřív nebo později přidají. I kdyby přece jen ne, Vám půjde ladění vánoční atmosféry snadněji. Přiznávám. Chce to trpělivost, vytrvalost, odvahu a vnitřní motivaci. Za pokus to ale stojí ne? 
Přeji Vám milým čtenářům JL i celé redakci mnoho zdraví v roce 2020 

P. S. Přijměte návod na zaručeně dobrý nealko punč. 
Ingredience na 6 porcí: 2 větší jablka, 1,5 l pomerančového džusu, 1,5 l jablečného džusu, 2 větší sklenice vody, Babiččino koření nebo 2 lžičky skořice, anýzu, badyánu a dva snítky hřebíčku. 
Postup: Do hrnce nalijeme vodu a džusy. Promícháme a přidáme na malé kostičky pokrájená jablka. Povaříme 15 - 20 minut a na závěr přidáme koření. (Stačí 2 čajové lžičky) Dobrou chuť!

Diskuze k článku