SDĚLENÍ PRO MARKA NEVORALA. . .
POŘÁD SE NEDĚLAJÍ JENOM PRASÁRNY, že ?
-------------------------------------------------------------------
UKÁZKA ZDAŘILÉHO VTIPU POKROKOVÉHO ANONYMA
XXXXX říká:
 Neděle, 15. 9. 2019 v 9:44
 A můj skromný názor je že Gryc je čurák.
XXXXX říká:
 Neděle, 22. 7. 2018 v 12:42
„Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách, nikdo by tě nehanobil“
Specialista NA HANOBENÍ
tak trochu strejcovsky je
"čtenář" "pozorovatel" nyní "km"
Ovšem velitel čety PS-ák rytíř z USA "blade"
kterému strana a vláda svěřila na hranicích samopal to je jiná třída. Používá techniku:
zloděj volá nejhlasitěji
"chyťte zloděje!"
skoro jako autor komentáře
"Hrdina, který kádruje Oldřicha Háje jako:
 "šedou kolaborantskou svini, kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat."
Berka říká:
Úterý, 26. 2. 2019 v 0:34
Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?
Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566, správa StB Brno
Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno
Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky. Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…
Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne. To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo.
 Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini, kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.
--------------------------
JE FAKT, že hrdina  nedělá ze sebe šedou kolaborantskou svini.
kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.
HÁJ
FRIDRICH
---------------------------------
GRYC
OSLZLÝ
MAKOVSKÝ a
FAKULTA ARCHITEKTURY
si vysoce cení být nikoli ve svazu přátel SSSR,
ale ve společnosti přátel VH.
Být přítomni  na vernisáži:
Výstava ve vile Stiassni představí Václava Havla jako inspirátora a objednavatele současné architektury
Václav Havel, 1996 | © foto Karel Cudlín/Knihovna Václava Havla
Od pátku 11. října 2019 bude ve výstavním sále vily Stiassni k vidění výstava připomínající architektonické počiny Evy Jiřičné, Josefa Pleskota, Bořka Šípka a dalších umělců, kteří pracovali na zakázkách iniciovaných Václavem Havlem. Věnovat se ale bude i stavebním počinům Havlových předků. Připomene tak výročí 30 let svobody, 83 let od narození Václava Havla či 90 let od otevření Barrandovských teras.
Výstava představí na 15 panelech jednotlivé stavby, okolnosti jejich vzniku i autentická svědectví jejich autorů. Texty připravila kurátorka Vlasta Loutocká ve spolupráci s vydavatelstvím Foibos Books, Knihovnou Václava Havla a Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Brněnský sochař, architekt a pedagog Zdeněk Makovský pak pro výstavu vytvořil kresebné portréty Václava Havla a také několik plastik, které budou dominantními vizuálními prvky výstavy.
Pozornost výstavy je soustředěna především na úpravy Pražského hradu. Rehabilitace tohoto symbolu české statnosti stála bývalého prezidenta značné úsilí, jak ostatně řekl sám: „… Záhy jsme pochopili, že nemá-li to navždy zůstat nějakým kafkovským začarovaným zámkem, musí tam být důmyslně propleteny různé funkce: reprezentace a státnost, ezoterická propojení hlavních bodů, ubytování včetně studentského, vysokoškolská fakulta, zábava, galerie, pohostinství, obchůdky, prostě všechno, co patří k sobě, má-li nějaký architektonický či urbanistický prostor skutečně žít…“.(1) Ne všechny záměry byly realizovány, přesto se hrad otevřel veřejnosti v takové míře, jako nikdy předtím a ani potom.
Kromě současných staveb výstava přibližuje také stavitelské počiny Havlových předků – od paláce Lucerna přes Barrandovské ateliéry až po Barrandovské terasy. Nechybí ani rodokmen s unikátními rodinnými snímky z archivu Ivana M. Havla.
Výstava bude ve vile Stiassni přístupná až do 15. prosince. Návštěvníci ji mohou vidět vždy v pondělky, pátky a o víkendech v době od 10 do 17 hodin. Jednotné vstupné činí 30 Kč a zahrnuje vstup do jedné z největších vilových zahrad založených v meziválečném Československu.
(1) HAVEL, Václav a Karel HVÍŽĎALA. Prosím stručně: rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty. Praha: Gallery, 2006.
S pozdravem:
autor původmí administrativní budovy OV KSČ
Ing. arch. Zdeněk Gryc
 

...přesně tak, záměr je lid zahltit srandaoslavou, aby se náhodou nezamyslel, kam byl po 30 letech zavlečen, kdo mu vládne, jak to bylo s parvdou a láskou a komu platí stamiliardový "výpalný" ročně.......kdo slutečně "prožral"  téměž dva biliony státního dluhu........pracující??? s čínským platem??? a západním životním nákladem???

Vážený pane Nevorale,

"km"dříve "čtenář"
Po léta psal komentáře typu:

Než domyslel, seděla mu na klíně sexy dvacítka. „Tak to si dám líbit, teď už potřebuju jen jedno: pořádného …“ (určitě víš co, Zdendo, začíná to na Č). Než domyslel, byl tam Havel.
čtenář | 2016-10-04 09:25:51 | Reagovat
------------------------------------------------
Nacisté 1x komunisté 2x zakázali Sokol a Skauting.

Zdeněk Gryc si velice váží díla architekta demokracie.
VÁCLAVA HAVLA
Leč je mu nevybíravým  způsobem adresně vyhrožováno:

XXXXX říká:
Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?
-----------------------------------------------------------------
Psi pohraničníků dostávali krvavé maso,
aby šli po narušiteli, podobně tomu bylo s jejich pány s propagandou.
Aktuálně jsou v JL 2 blogy:
 KOLIK PROCENT MUŽŮ SNILO O TOM, ŽE NĚKOHO ZAVRAŽDÍ
Zdeněk Gryc | Úterý, 10. 12. 2019 v 22:03
----------------------
80 LET NEMOCNICE NOVÉ MĚSTO
Zdeněk Gryc | Neděle, 8. 12. 2019 v 9:21
---------------------
"ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá?"
Rád bych do JL vložil vzpomínku Evy Rozehnalové na otce, autora nemocnice.
Podívejte,  k nemocnici nic,
ale důkladně blog svojí
"třídní ?" nenávistí zasvinil "blade".
--------------------------------------------
PS-ák a PTP-ák.
BYLI VYBÍRÁNI TŘÍDNĚ, že ?
Jeden z Židů přeživších Osvětim, Ernie Lobet, říká:
"K ÚSPĚCHU ZLA STAČÍ,
ABY POCTIVÍ LIDÉ NEDĚLALI NIC".
Hlavně tedy,aby  dostali rozum a pochopili:
"Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj?"
 

Vážený pane Nevorale,

 Nacisté 1x komunisté 2x zakázali Sokol a Skauting.
 Zdeněk Gryc si velice váží díla architekta demokracie.
 VÁCLAVA HAVLA
 Leč je mu nevybíravým  způsobem adresně vyhrožováno
vi oba jeho aktuální blogy.
jste něco jako bloger Ján Lauko ?
nebo něco napíšte k těmto třem  zakázaným a vězněným ?

"Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj?"
------------------------------------------------
XXXXX říká:
Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
„Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“
XXXXX říká:
Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?
------------------------------------------------------------
Železná opona 1948–1989
výstava k 30. výročí pádu železné opony
12. 11. 2019 – 3. 5. 2020
Výstavy a akce
 Výstava Technického muzea v Brně připravená v rámci 30. výročí pádu železné opony představí jeden z úseků naší historie. Mapuje železnou oponu od jejího vzniku v roce 1948 až po její pád v listopadu 1989.  Zabývá se však i obdobím po roce 1945, které z hlediska politického vývoje v Československu ke vzniku systému ochrany státní hranice výrazně přispělo. Neopomene ani dobu po skončení železné opony, aby bylo možné ve stručnosti popsat situaci na hranicích do roku 2007.
Výstava se zaměřuje na ženijně technické zařízení a jeho fungování od zahájení budování v roce 1952 až po konec fungování v roce 1989 a další technické prostředky používané při ostraze hranic příslušníky Pohraniční stráže. Prezentována je zejména ostraha státní hranice z vojenského hlediska, ukázán je vývoj jednotek určených k ostraze hranice a speciálně vytvořeného vojenského útvaru Pohraniční stráže.
Prostor ve výstavě dostaly i konkrétní osudy lidí, kteří se pokusili železnou oponu překonat, ať již byla jejich snaha úspěšná či neúspěšná. Část výstavy se zaměřuje na rakouský pohled na železnou oponu a představuje způsob ostrahy a služby rakouských bezpečnostních složek, každodennost na rakouské straně hranice z pohledu obyvatel Rakouské republiky. Popisuje také situaci československých občanů po útěku do Rakouska – životní podmínky v uprchlických táborech či každodennost v nich.
Výstava Železná opona 1945–1989 je instalována ve dvou výstavních prostorách, do každého prostoru je koncipováno speciální téma, oba však vytváří ucelený celek a spojují historii železné opony.
První téma se věnuje ženijně technickému zařízení, které Pohraniční stráži pomáhalo k úspěšnému zadržení osob pokoušejících se o jejich překonání. Zde jsou dominantními exponáty repliky rotní signální stěny U-80 vyhotovené podle Jednotného typového profilu signální stěny (doplněk předpisu OSH-VI-2-sign) a třístěnný drátěný zátaras EZOH (elektrické zařízení ochrany hranic) a další technické prostředky používané na hranicích, např. ocelový rozsocháč či železobetonový jehlan. Mimo rozměrné exponáty jsou v této části instalovány i drobnější exponáty ve vitrínách jako např. protipěchotní miny používané v 50. letech v drátěném zátarasu, signalizační přístroje nebo různé spojovací prostředky.
Druhé téma se věnuje ve velké míře samotné historii železné opony, Pohraniční stráži či životu v exilu. Výstava v této části připomíná historii ostrahy hranic na pozadí událostí, jež byly pro vznik železné opony a její fungování podstatné (různé zákony či nařízení) či významné události související s ostrahou hranic či politickou situací v Evropě a ve světě. Tato část je orientována chronologicky od roku 1945 do roku 2007 a doplňují ji dva vybrané tematické celky. Jeden z nich je věnován československému demokratickému exilu, osudům vybraných osobností exilu po roce 1948. V této části se výstava věnuje i životu v uprchlických táborech a dalším souvislostem s exilem. Druhý celek, zpracovaný ve spolupráci s rakouskými odborníky, se zaměřuje na představení služby bezpečnostních složek Rakouska na státních hranicích do pádu železné opony. Popisuje také každodennost obyvatel Rakouska a jejich pohled na železnou oponu.
Výstava poskytuje základní orientaci v historii železné opony, a to všem zájemcům bez ohledu na hloubku jejich vstupních znalostí. Hlavní důraz je kladen na přehlednost a stručnost textů, které doplňují další informace v podobě infopointů. Ve větší míře je použito audiovizuální techniky, v níž se promítají autentické filmové záznamy. Kombinace trojrozměrných předmětů, zákonů, příruček, dokumentárních filmů i svědectví umožňuje, aby každý návštěvník našel formu sdělení, která mu nejvíce vyhovuje, zároveň však vytváří i velmi působivou, sladěnou mozaiku.
K výstavě je připraven také interaktivní program pro všechny věkové kategorie. Nejmenší děti tu najdou kostky, puzzle nebo omalovánky, ti odrostlejší pak různé křížovky, doplňovačky, kartičky s obrázky, mohou vstoupit do budky strážní věže s úkoly, vyzkoušet aktivity v kasárnách nebo hledat chyby na nástěnce. Stanoviště jsou označena viditelným symbolem, jsou samoobslužná, obsahují i správné řešení. Výstavu doplňují obrázky dětí z vybraných královopolských škol (ZŠ Staňkova, ZŠ Košinova, ZŠ Palackého) a ZŠ Šatov na téma železné opony a sametové revoluce.
Děkujeme všem malým výtvarníkům, kteří se do našeho projektu zapojili.
 

Je to blázen jen.
Stojí v dešti, v očích pláč,
jeho neštěstí, jméno láska má.
Život klíží, nemá pevný bod,
pod ním, propast temná, není přes ní most.
Je to blázen jen, je to blázen jen,
pomatený architekt, slouha KSČ jen.
°;°

Prohlášení premiéra PR Mateusze Morawieckého

Dvacáté století přineslo světu nepředstavitelné utrpení a smrt stovek milionů lidí, zabitých ve jménu šílených totalitních ideologií.
Fakt, že nacismus,
fašismus
a komunismus
mají na svědomí krvavé zločiny,
bere naše generace jako samozřejmost.
Samozřejmé je také to, kdo je za tyto zločiny zodpovědný, a čí spojenectví stálo na začátku druhé světové války, nejvražednějšího konfliktu v dějinách lidstva.
30.12.2019 Tags: prohlášení předseda vlády Polské republiky
Bohužel, čím více času uplynulo od těchto tragických událostí, tím méně o nich vědí naše děti a vnoučata. Proto je tak důležité, abychom i nadále nahlas vyslovovali pravdu o druhé světové válce, o jejích strůjcích a obětech – a stavěli se proti jakýmkoli pokusům o falšování historie.
Paměť o tomto zlu je zvláště důležitá pro Polsko, první oběť války. Naše země byla ozbrojené agresi hitlerovského Německa a sovětského Ruska vystavena jako první. A právě Polsko bylo první zemí, která bojovala na obranu svobody v Evropě.
Odpor vůči těmto mocnostem zla však není pouze vzpomínkou na polské hrdinství – je co něco mnohem významnějšího. Tento odpor je odkazem celé dnešní svobodné a demokratické Evropy, která se dala do boje proti dvěma totalitám. Dnes, kdy někteří pro dosažení svých politických cílů neváhají pošlapat památku těchto dějinných událostí, musí Polsko hájit pravdu. Ne pro svůj prospěch, nýbrž jménem toho, čím je Evropa.
Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaný 23. srpna 1939, nebyl „smlouvou o neútočení“. Šlo o politický a vojenský svazek, jenž rozděloval Evropu na dvě sféry vlivu na linii tří polských řek: Narev, Visla a San, která se o měsíc později přesunula na linii Bugu, na základě Smlouvy o hranicích a přátelství mezi třetí říší a SSSR, uzavřené 28. září 1939. Pakt byl předehrou k nepředstavitelným zločinům, které byly během dalších několika let spáchány po obou stranách této linie.
Spojenectví Hitlera a Stalina bylo okamžitě uvedeno v život: 1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, jihu a severu, 17. září pak Sovětský svaz napadl Polsko z východu.
22. září se v Brestu Litevském uskutečnila velká vojenská přehlídka – oslava společného vítězství hitlerovského Německa a sovětského Ruska nad nezávislým Polskem. Takovéto přehlídky nepořádají smluvní strany paktů o neútočení – dělají to spojenci a přátelé.
A právě tak to bylo s Hitlerem a Stalinem: dlouho byli nejen spojenci, nýbrž i přáteli. Toto přátelství vzkvétalo natolik, že když skupina 150 německých komunistů ještě před vypuknutím druhé světové války uprchla ze třetí říše do Sovětského svazu, v listopadu 1939 je Stalin vydal Hitlerovi jako jakýsi „dar“– a tím je poslal na jistou smrt.
Sovětský svaz s Říší po celou dobu úzce spolupracoval. Na konferenci v Brestu 27. listopadu 1939 představitelé tajných služeb obou států projednávali metody a zásady spolupráce při potírání polských odbojových organizací na okupovaných územích. Další konference funkcionářů NKVD a SS týkající se jejich spolupráce proběhly mj. v Zakopaném a v Krakově (v březnu 1940). To nebyly rozhovory o neútočení, nýbrž o likvidaci (rozuměj: vraždění) lidí, polských občanů, a o společných spojeneckých akcích s cílem úplného zničení Polska.
Bez spoluúčasti Stalina při dělení Polska a bez surovin, které Stalin dodával Hitlerovi, by německá zločinná mašinérie neovládla Evropu. Poslední vlaky s dodávkami vyjely ze Sovětského svazu do Německa 21. června 1941 – den před útokem nacistického Německa na dosavadního spojence. Díky Stalinovi mohl Hitler beztrestně dobývat další země, zavírat Židy z celého kontinentu do ghett a připravovat holocaust – jeden z největších zločinů v dějinách lidstva.
Stalin na východě prováděl zločinné akce, podřizoval si jeden stát po druhém a budoval strukturu táborů, které Rus Alexandr Solženicyn nazval Souostroví Gulag. Táborů, ve kterých byly miliony lidí, odpůrců komunistické vlády, ničeny otrockou, vražednou katorgou.
Zločiny komunismu začaly ještě před druhou světovou válkou – od hladomoru milionu Rusů na začátku dvacátých let, přes Velký hladomor, v jehož důsledku zemřelo mnoho milionů obyvatel Ukrajiny a Kazachstánu, až po Velkou čistku, během níž bylo povražděno téměř 700 tisíc politických protivníků a běžných občanů, především Rusů, rovněž v rámci tzv. Polské operace NKVD, ve které byli postříleni hlavně občané SSSR polského původu. Na smrt byly vydány děti, ženy a muži. Pouze v Polské operaci bylo podle údajů NKVD zastřeleno 111 tisíc osob – tito lidé byli úkladně zavražděni sovětskými komunisty. Být v té době Polákem v Sovětském svazu znamenalo rozsudek smrti nebo mnoholeté vyhnanství na Sibiři.
Pokračováním této politiky byly zločiny páchané již po sovětském vpádu do Polska (17. září  1939) – mezi tyto zločiny patří i vyvraždění více než 22 tisíc polských důstojníků a dalších zástupců elity mj. v Katyni, Charkově, Tveru, Kyjevě a Minsku – a také v mučírnách NKVD a lágrech v nejvzdálenějších koutech sovětského impéria.
Největšími oběťmi komunismu byli občané Ruska. Historici odhadují, že v samotném Sovětském svazu bylo zavražděno 20 až 30 milionů lidí. Smrt a lágry čekaly dokonce i na ty, kteří jsou v civilizovaných státech zahrnováni péčí – zajatce vracející se z války. Sovětský svaz s nimi nezacházel jako s válečnými hrdiny, ale jako se zrádci. To byla „vděčnost“ sovětského Ruska vůči válečným zajatcům-vojákům Rudé armády: smrt, lágry, koncentrační tábory.
Za všechny tyto zločiny odpovídají komunističtí vůdci v čele s Josifem Vissarionovičem Stalinem. Pokus o rehabilitaci této postavy po osmdesáti letech od vypuknutí druhé světové války pro politické cíle dnešního ruského prezidenta musí vyvolat jednoznačný nesouhlas u každého, kdo má alespoň základní znalosti dějin 20. století.
Prezident Putin ohledně Polska mnohokrát lhal. Vždy tak činil s plným vědomím. Obvykle k tomu dochází v situaci, kdy vláda v Moskvě cítí mezinárodní tlak související s jejím jednáním. A to tlak ne na historické, ale právě na současné geopolitické scéně. V posledních týdnech Rusko utrpělo několik zásadních porážek: pokus o úplné podřízení Běloruska skončil neúspěchem, Evropská unie opět prodloužila sankce uložené za protiprávní anexi Krymu a jednání v tzv. „normandském formátu“ nejenže nepřinesla zrušení těchto sankcí, ale ve stejnou dobu došlo k dalším omezením – tentokrát americkým – které značně ztěžují realizaci projektu Nord Stream 2. Zároveň byli ruští sportovci vyloučeni na čtyři roky za doping.
Slova prezidenta Putina považuji za snahu o skrytí těchto problémů. Ruský vůdce si velmi dobře uvědomuje, že jeho výtky nemají nic společného se skutečností – a že v Polsku nejsou pomníky Hitlera ani Stalina. Takové pomníky byly v naší zemi výhradně tehdy, když je vztyčovali agresoři a zločinci – hitlerovská třetí říše a sovětské Rusko.
Ruský národ – největší oběť Stalina, jednoho z nejkrutějších zločinců světových dějin – si zaslouží pravdu. Hluboce věřím, že ruský národ je národem svobodných lidí a odmítá stalinismus, i když se vláda prezidenta Putina pokouší o jeho rehabilitaci.
Nesouhlasíme se zaměňováním katů s oběťmi, pachatelů krutých zločinů s nevinným obyvatelstvem a napadenými státy. Ve jménu památky obětí a jménem společné budoucnosti musíme dbát o pravdu.
 
Mateusz Morawiecki
předseda vlády Polské republiky

 

CO NA TO Marek Nevoral (KSČM): Jen tak dál!

Vážený pane Nevoral.

Víte co mne trápí
právě dnes večer:

Nenávist na Václava Havla,
která je podtextu nenávistného sdružení
Anonymů jihlavských listů:
PS-áko vé a udavači přítele
Oldřicha Háje:

blade říká:
Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11
Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.
Čekám na to selfie z USA