Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Byla to premiéra jako hrom. Závodnice Petra Veselá z jihlavského Multi sport teamu dokončila svůj první dlouhý triatlon – Moraviamana v Otrokovicích (22. 6.) – jako třetí nejlepší žena. V kategorii 30 – 34 let se pak stala mistryní České republiky.

Největší úspěch kariéry?

Za ten považuji loňské druhé místo v Českém poháru triatlonu, respektive celém seriálu Ford Czechman Tour. Nicméně výsledek na Moraviamanovi je také ohromný úspěch.

Při debutu na ironmanské trati jste vybojovala titul, což týmový kolega Martin Buček okomentoval slovy, že jiné než místo první neznáte.

Tak to kecá (úsměv). Ale je pravda, že na stupních vítězů stojím poměrně často.

Také říkal, že jste si účastí v dlouhém závodě splnila sen.

To je pravda. Začala jsem závodit v roce 2014 na krátkých tratích. Postupem času jsem je prodlužovala přes olympijské distance až po poloviční ironmanské. Po úspěšném konci loňské sezony chyběla poslední výzva – ironmanská vzdálenost (3,8 km plavání – 180 km kolo – 42,2 km běh – pozn. red.).

Zvažovala jste přihlášku na Moraviamana dlouho?

Ano. Přihlásila jsem se opravdu na poslední chvíli. Měla jsem zdravotní komplikace, takže jsem nevěděla, jestli tělo takovou zátěž vydrží. Navíc jsem neměla natrénováno tolik, kolik by bylo potřeba.

Jaké jste měla ambice?

Prvotní ambicí bylo ve zdraví dokončit závod, a to bez ohledu na čas a umístění. Postupně, jak se závod vyvíjel, jsem si začala věřit a cíle se měnily.

Nakonec z toho bylo třetí místo za deset hodin a sedm minut.

Čas jsem až tolik neřešila, ale v cíli jsem byla velmi překvapena.

Co chybělo k ještě lepšímu výsledku?

Druhé místo mi uteklo přibližně o dvě minuty, což je v takto dlouhém závodě minimální ztráta. K lepšímu výsledku pravděpodobně chyběla jenom zkušenost. Byl to můj první ironman, proto jsem  vstoupila do závodu s respektem a velkou rozvahou.

V průběhu závodu udeřila bouřka. Měla jste obavy?

Nebylo to tak hrozné. Bouřka naštěstí řádila všude kolem a déšť nás příjemně ochladil. Na obavy z počasí nebyl čas. Soustředila jsem se na výkon. Navíc podmínky měli všichni závodníci stejné.

V jednom komentáři jste uvedla, že běžecká část pořádně bolela. Neuvažovala jste, že odstoupíte?

Do třicátého kilometru se běželo celkem dobře. Poté přišla křeč ve stehně, takže mě každý krok hodně bolel, ale s tím jsem počítala. Nepatřím k těm, co se vzdají bez boje. Možnost odstoupení jsem si vůbec nepřipouštěla. Navíc euforie a vidina stupňů vítězů udělají své. Ženou vás kupředu.

Počítám, že po doběhu do cíle jste doplnila velké množství tekutin, cukru a hořčíku.

Ani moc ne. Po takto náročném závodě je tělo hodně vyčerpané a na jídlo nemá chuť. I když na osvěžující meloun v cíli se pokaždé těším (úsměv). Iontové nápoje, energetické tyčinky a gely, hořčík nebo solné tablety je nutné průběžně doplňovat na trati.

V ironmanském závodě si účastníci sáhnou hluboko na dno.

To je pravda. Jak název napovídá, ironman neboli železný muž je tvrdý závod po fyzické i psychické stránce. Troufnu si říci, že bolí snad každého závodníka. Někoho více, někoho méně. Pro představu: absolutní vítěz byl na trati jen osm hodin a devatenáct minut, a poslední účastník dorazil do cíle za šestnáct hodin a třiadvacet minut, což je na obou stranách neskutečný výkon.

Která z triatlonových disciplín je vaše nejoblíbenější a naopak?

To je těžká otázka. Oblíbená disciplína není převděpodobně ani jedna (úsměv). Při plavání „ležím“ na vodě, kde zabírají především ruce. Na kole sedím a makají jenom nohy. Při závěrečném běhu se musí zapojit celé tělo a to už většinou bolí. Já bohužel nevylézám z vody mezi prvními. Kolo mám průměrné a nejvíce soupeře stahuji na běhu, což mi naštěstí většinou vychází. Moraviaman nebyl výjimkou.

Začátek sezony se vám extrémně vydařil. Zvítězila jste v rakouském Linci, Otrokovicích i Žďáru nad Sázavou.

Každý závod byl jedinečný. V Linci se jednalo o prvního polovičního ironmana, kterého jsem vyhrála. Na Moraviamanovi jsem brala třetí místo a splnila si sen pokořit ironmanské distance. Ve Žďáru jsem vybojovala první příčku v olympijském triatlonu za podpory rodiny a dalších fanoušků, což byl krásný zážitek.

Nakolik jsou úspěšné výsledky odrazem přípravy v zahraničí?

U moře se jednalo především o cyklistický trénink a najíždění prvních objemových kilometrů. Nicméně věřím, že to svůj efekt přineslo.

Máte nějaký další vysněný závod?

Závodů, kde bych se chtěla postavit na start, je plno. Bohužel, jako každý sport je i triatlon o penězích a samotné startovné představuje značnou finanční zátěž. U prestižních nebo zahraničních závodů se pohybuje v rámci tisíců až desetitisíců. Mám to štěstí, že mě částečně podporuje jeden sponzor, za což mu velice děkuji.

Letos vypadl z triatlonového programu Dřevěný muž v Lukách nad Jihlavou. Mrzí vás to?

Velice. Na tento závod se vždy ráda vracím. Je to taková srdcová záležitost. Od doby, co závodím, jsem ho ani jednou nevynechala.

Diskuze k článku