Jihlavské listy 30. 4.

Vysočinský poslanec Josef Kott  je v Poslanecké sněmovně od roku 2013 a celou dobu se věnuje zemědělství. V rozhovoru vyvrací celou řadu mýtů, které jsou spojeny s EU především ve vztahu k zemědělské problematice.

Jak vám vstup do Poslanecké sněmovny změnil život?

Rozhodnutí to bylo velmi rychlé. Poprvé jsem se dostal do sněmovny jako náhradník a to bylo rozhodnutí okamžité. Za podpory manželky.

Co vás překvapilo po vstupu do sněmovny?

Měl jsem za sebou komunální politiku, kdy jsem dělal místostarostu v obci, a práce na komunální úrovni je samozřejmě diametrálně odlišná od práce poslance. V komunální politice rozhodujete v daleko kratším časovém horizontu.

Kdežto tady připravujete nějaký zákon třeba rok a musíte vzít v potaz evropskou legislativu, zvažovat dopady zákona na různé skupiny obyvatel atd. A pak dojde na hlasování a můžete třeba začít nanovo.

Když už jsme u EU – jaká je pravda na pohled Václava Klause mladšího, který odhaduje nařízení EU na 60 procent práce poslanců?

Nevím, jak k tomu pan Klaus přišel, nejsem o tom přesvědčen.

Jako místopředseda zemědělského výboru vnímám pokyny EU v této oblasti jako dopřesnění nařízení, která jsou deset, patnáct let staré, a nyní se modelují tak, aby byla aktuální.

Vysvětlete prosím, nakolik nás takové materiály „svazují“ ve vlastním rozhodování?

Uvedu to na konkrétním příkladu. V současnosti máme v Poslanecké sněmovně novelu veterinárního zákona. V ní se například mluví o africkém moru prasat. V době, kdy novela v EU vznikla, v Čechách africký mor prasat neexistoval. Novela specifikuje opatření, která musíme respektovat i v ČR. Poznání se časem vyvíjí a reakce je taková, že některá opatření z evropské novely se ruší, a některá se naopak nově přijímají.

Mezi takové zakazované přípravky patří běžný Roundup, který používají jak zemědělci, tak zahrádkáři, a dokonce je to přípravek využívaný samosprávami při údržbě příkopů cest. Ale zaznamenal jsem kritické reakce zemědělců na Vysočině, kteří tvrdí, že vynechání této látky přinese mnohem nižší výnosy úrody a oni tím budou znevýhodněni?

Používání glykofosfátů, mezi něž patří i Roundup, se snaží EU omezovat pro jejich škodlivost na zdraví. Tedy jde o chvályhodnou snahu.

Pokud existuje zdraví neškodná náhrada, není problém. Problém nastává v okamžiku, kdy zatím plnohodnotná náhrada neexistuje.

V tomto případě se snažíme pro naše zemědělce dojednat výjimku, kdy při snížení dávky posílíme ochranu životního prostředí a na druhé straně zachováme možnost pěstování zemědělských komodit.

Z toho, co zde uvádíte, mi vychází, že je možné (asi ne vždy) o nařízeních EU dále jednat a omezit tak možné negativní dopady. Jak potom vnímat slova zákonodárců, že mají EU svázané ruce a jsou jen hlasovací stroje?

Je to tak, že EU něco doporučí a my můžeme něco akceptovat a něco ne. Opět příklad – EU nedoporučí prodávat banány nějak zakřivené, a my můžeme říct, že nám zakřivení banánů nevadí a u nás se prodávat mohou.

Proč tedy někteří poslanci zveličují nařízení či doporučení EU?

To je otázka na ně. Člověk takto zpravidla reaguje tehdy, když mu dojdou argumenty.

Vysočina je zemědělský kraj a problémy zemědělců jsou zde vnímány možná intenzivněji než jinde. EU se často vytýká, že dovoluje, aby například zemědělci ve Francii byli bohatě dotováni, což znamená, že český zemědělec je znevýhodněn. Je to pravda?

Je to složitá otázka, ale pokusím se ji vysvětlit. Existuje evropská podpora a národní podpora. Evropské podpory jsou víceméně shodné. Bývalá patnáctka má podmínky lepší než ČR a další přistupující státy. Jedná se o podporu na plochu pěstovaných komodit, na počty zvířat v přepočtu na 1 hektar zemědělského půdy v živočišné výrobě a další enviromentální podpory (týkající se životního prostředí – např. stav půdy – pozn. redakce).

Složité jsou národní podpory, které se významně liší v jednotlivých státech EU. Bohaté státy si mohou dovolit jinou podporu než ty chudší. Tlak zemědělců a jejich lobby si vymohly na vládách takové výhody, na které náš stát nemá (a i kdybychom měli, musely bychom s EU o tom jednat). Tím vznikají nesrovnatelné podmínky.

Můžeme logicky požadovat na EU srovnání podmínek, ale máme jeden hlas v osmadvacítce a bez spojenců to nejde.

A musím dodat, že jsem přesvědčen, že pokud by byly stejné podmínky pro všechny, čeští zemědělci by patřili ke špičce.

Ale aby to nevyznělo, že se situace nelepší – oproti roku 2013, kdy jsem se stal poslancem, se k dnešku některé dotace pro naše zemědělce navýšily až čtyřnásobně.

S jakými problémy se potýkají zemědělci na Vysočině?

Myslím si, že jedním z problémů jsou ekologické aktivity. Mám teď na mysli přehnané požadavky na ochranu půdy, přílišné lpění na tradicích, vzhledu krajiny, používání přípravků apod. Nelze považovat Vysočinu za jakýsi skanzen, který nemá kopírovat moderní trendy zemědělství. To je přehnaný požadavek.

Druhou věcí je ten fakt, že Vysočina je pro republiku jakýmsi záchytným rezervoárem dešťové vody. A to klade na zemědělství určitá specifika, která je nutno respektovat. Nemůžeme si dovolit znečišťovat vzácnou dešťovou vodu v nádržích odpadními produkty nebo s vodou plýtvat.

To jsou dle mého hlavní specifika zemědělství na Vysočině a opět mohu vyjádřit přesvědčení, že zemědělci na Vysočině tato specifika ctí a patří k nejlepším v rámci republikového hodnocení.

Potřebujeme soběstačnost v zemědělství? Proč podporovat nerentabilitu některých chovů, produkce, když v rámci EU můžeme vše snadno dovézt?

Za mě – je to skutečně priorita.

České výrobky jsou podrobovány důsledné kontrole. Patříme ke špičce EU v počtu a náročnosti kontrol kvality. Kontrolujeme zemědělce, chovatele, jatka, distributory a prodejce - nedávno jsem byl přítomen na jednání na České potravinářské inspekci a mohu potvrdit vysokou náročnost kladenou jak na kontrolory, tak na české výrobce a potravináře. To nelze porovnávat s počtem záchytů při dovozu z venku.

Soběstačnost českých potravin je záležitost záruky kvality vůči českým spotřebitelům. V okamžiku, kdy soběstačnost klesá pod padesát procent, roste riziko, že se k nám dostane něco nekvalitního. Mrzí mne, že toto není zájem všech.

Pokud ve sněmovně vystoupím s potřebou podpořit živočišnou výrobu, narazím na poslance, kteří zastávají vámi prezentovaný názor, že vše můžeme dovézt odjinud.

Ale nejde jen o kvalitu potravin. Silná živočišná výroba – a na Vysočině je tomu tak – rekultivuje krajinu, podílí se na zadržování vody v půdě – to je další problém, se kterým se musíme v posledních letech potýkat.

Kde máme největší problémy?

V pěstování obilovin si myslím, že nemáme problém. Podařilo se zastavit obrovský propad v produkci vepřového a drůbežího masa. Nedávno jsme řešili otázku klecových chovů, ale potvrdilo se, že u nás se normy požadované EU, dodržují.

Hnutí ANO je mnohdy vytýkáno, že plní své sliby pomalu. Jaký je váš názor?

Už jsme tady hovořili o pomalém legislativním procesu a běhu „na dlouhé trati“. Přijímání zákonů má svoji posloupnost.

Vnímám stesky, že například digitalizaci chtějí všichni, tak proč to tak dlouho trvá, mluví se o tom přeci mnoho let bez ohledu na to, kdo byl u vlády. Je to proto, že k dosažení tohoto cíle vede více cest a velmi těžko se hledá shoda, jak začít. Politické strany prosazují svoje řešení a odkazují se na své volební programy. Hnutí ANO s tím začalo konečně hýbat, jmenovalo vládního zmocněnce pro tuto oblast, rychle se rozvíjí Portál občana a teď jde akorát do prvního čtení zákon o právu občana na digitální komunikaci, který je alfou a omegou celé digitalizace. Říká totiž, že člověk má právo, aby mohl s úřady komunikovat i elektronicky. Řada problémů jednoduše přesahuje čtyřleté volební období a nelze navrhovat taková řešení, se kterými by se další sněmovna neshodla. To se dělo v minulosti, a proto dodnes nemáme některé problémy vyřešeny.

Spočívá obtížnost hledání shody v politických stranách nebo jde o běžné problémy lidské komunikace?

Většina věcí se dělí na konfliktní a nekonfliktní. Například já považuji digitalizaci za nekonfliktní téma a věřím, že je opravdu v zájmu všech. V tomto případě politická příslušnost nehraje velkou roli. Pod některými nutnými zákony jsou také podepsány zástupci všech stran.

Právě v této době se v parlamentu řeší návrh několika poslanců o přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Jaký názor zastáváte?

Nejsem zastánce něco zrušit bez toho, aniž by to mělo nějaké jiné, lepší řešení.

Jestliže zde máme suroviny na výrobu bioetanolu, Meřo (methylester řepkového oleje - pozn. red.) - například řepku olejnou – a ty nám vadí, pojďme hledat náhradu. Já jsem pro. Ale než budeme mít adekvátní náhradu, nerušme současný stav, ke kterému jsme se zavázali.

A prosím, nepodsouvejme zemědělcům, že ničí životní prostředí kvůli biopalivům. V okamžiku zasetí nemůže zemědělec vědět, že tato komodita bude sloužit jako krmivo nebo biopalivo.

Jaký máte názor na presumpci viny pro politiky? Tedy na to, co prohlásil prezident Zeman v roce 2013: „U politika ale platí presumpce viny proto, že politik má být prost jakýchkoliv podezření“?

Ale vše má nějaký svůj vývoj. V roce 2013 nebylo trestní oznámení naprosto běžnou součástí politického boje, dnes tomu tak bohužel je. Presumpce viny se kvůli tomu stala nečistým způsobem politického boje. To za prvé.

A za druhé – já věřím v nezávislost justice. Bez ohledu na to, zda jde o politika, nebo ne. Bez ohledu na to, jakou zastáváte politickou funkci. Tady není rozdíl mezi občanem a politikem. Proto by na politiky také měla platit presumpce neviny. A úkolem každého politika musí být boj za nezávislost justice, protože ta chrání všechny, a tedy i politiky.

Poslední otázku k nešvarům současnosti. Na činnost neziskovek jsou vynakládány ze strany státu nemalé prostředky. Vzhledem k jejich počtu lze oprávněně předpokládat, že část peněz je vynakládána na něco, co společnost nepotřebuje. Jak vnímáte tento problém?

Mohu potvrdit, že premiér pověřil ministryni financí úkolem zanalyzovat tuto činnost. Máte pravdu, že existuje podezření, že touto cestou unikají prostředky ze státního rozpočtu, ale nelze v tomto případě paušalizovat. Je třeba analyzovat případ od případu, a ne házet vše „do jednoho pytle“.

Není to jednoduchá záležitost a vím, že již dříve s analýzou stavu u bývalého premiéra pan Babiš nepochodil, a proto se zpracovává analýza současného stavu.

Jihlavské listy v rámci rozhovorů s poslanci jednotlivých stran si z Hnutí ANO vybraly a oslovily jeho vysočinskou předsedkyni ANO, poslankyni Moniku Obornou. Ta si nechala poslat otázky a poté rozhovor odmítla. JL proto oslovily místopředsedu vysočinské ANO, poslance Josefa Kotta, jehož rozhovor přinášíme.

Diskuze k článku