Cesta za dalším dárkem k mým půlkulatinám směřovala tentokrát do nedaleké obce Častrov. V sobotu 20. října se ve zdejším kulturním domě konal v pořadí IV. ročník hudebních slavností, pojmenovaných podle hlavního pořadatele Libkovanka fest 2018.

Jihočeská dechovka Libkovanka, kapelníka Zdeňka Beneše, si pravidelně zve hosty z jižní Moravy. Po Túfarance, Boršičance a Dubňance  předvedla své umění dechová hudba Žadovjáci, s kapelníkem Ladislavem Svobodou a sólisty Olgou Baričičovou, Lenkou Královou, Mirkem Surkou a Štěpánem Machalou.

Úvodní slavnostní zahájení festivalu připadlo starostce obce Janě Houškové, a po ní se ujal slova kapelník a hlavní organizátor celé akce Zdeněk Beneš, který přítomné seznámil s celým programovým blokem šestihodinového koncertu. A pak už se jenom hrálo, zpívalo a tancovalo až do pozdních nočních hodin, obě kapely se na pódiu střídaly v pravidelných hodinových intervalech. 

První část vystoupení Libkovanky byla koncipována jako putování, při kterém jsme se společně s písničkami a muzikou dostali od Šumavy přes Jižní Čechy, Českou Kanadu až k Českomoravské vysočině. Vždy na tom kterém konkrétním území zazněly skladby typické pro tento region. Všechno ještě svými poznámkami doplňoval kapelník Libkovanky Zdeněk Beneš.

Na závěr prvního bloku bylo přichystáno překvapení k poctě 100. výročí vzniku samostatného Československa. Obě kapely a zpěváci nastoupili na pódium ke společnému provedení nekorunované hymny Jižních Čech, valčíku autorů Ladislava Kubeše a Zdeňka Beneše Moje česká vlast. Mohu ujistit, že se k muzikantům přidali posluchači v celém sále, a provedení bylo skutečně impozantní.

Také druhá polovina koncertu probíhala v nádherné dechovkové atmosféře. Za zmínku stojí třeba to, že součástí repertoáru Libkovanky jsou i skladby Karla Polaty, které kapela hraje a zpěváci zpívají přesně tak, jak je kdysi hrával Karel Polata se svojí Starošumavskou dechovou muzikou. Žadovjáci zařadili, kromě nádherných moravských polek a valčíků, i skladby klasiků české dechovky, pánů Vacka, Vejvody a Poncara.

Závěrem se sluší oběma kapelám poděkovat za nevšední kulturní zážitek. Libkovanko a Žadovjáci, díky vám moc, moc, moc za nádherné písničky a krásná setkání s lidmi naladěnými na stejnou strunu. Valčík Vesničky malebné v podání Žadovjáků na mne hluboce zapůsobil, jeho text s vyznáním rodné dědině je skutečně mistrovské dílko.

Diskuze k článku