Jana Mayerová rezignovala na post náměstkyně primátora i zastupitelky 2. února. Foto: Petr Klukan
Jihlavské listy, 23. 2. 2018
Pan Mayer by byl výborným primátorem, tvrdí v rozhovoru jeho manželka, bývalá jihlavská náměstkyně Jana Mayerová (ANO), která počátkem února rezignovala na funkci zastupitele.
Rezignovala jste počátkem února, jen pár dní před zasedáním zastupitelstva. Sledovala jste zastupitelstvo aspoň na internetu?
Ne. Kdybych byla ve stavu ho sledovat, zajdu tam osobně, a nepodávala bych rezignaci. Takže nesledovala, ale obsah znám, ten mně zajímá dodnes, to jsem ještě seděla v radě, která to chystala.
Ukončení mandátu zastupitele je způsobeno vaším zdravotním stavem…
Ano, dostala jsem se tak daleko, že skutečně musím cokoliv, co u mě vyvolává stres - a v poslední době jsou to téměř všechny činnosti, kvůli kterým musím vyjít z domu - odbourat. Doktory jsem neposlouchala půl roku, a tak se mi zdraví akorát zhoršilo, a já musela skončit úplně. I na tento rozhovor jsem se musela duševně připravit.
…a zhoršení je důsledkem kauzy Čapí hnízdo.
Sešlo se víc faktorů v jedné době, ale ano, byl to pověstný hřebík do rakve. Předpokládala jsem totiž, že ta kauza bude smetena jako neopodstatněná. Když mi vloni v lednu o kauze říkali právníci, smála jsem se tomu.
Proč?
Protože v té dotaci bylo vše v souladu se zákony, jejich výklady a pravidly platnými v době, o kterou se jedná, v pořádku. Prošla tam řada kontrol, máme stanoviska renomovaných právních kanceláří, znalecké posudky… málo platné, nakonec do obvinění byli zahrnuti lidé, kteří s tím neměli nikdy nic společného – třeba pan Faltýnek. To tam už mohli rovnou zahrnout například pana Výborného, když to přeženu.
Ve mně se zhroutilo něco jako víra v esenciální pravdu. Ano, může o vás někdo zalhat, a jste pak týden v médiích, ale aby to bylo tři čtvrtě roku? Lidé jsou vyšetřováni a zdravotně z toho kolabují, a rodiny to (ne)snáší s námi.
To byla jedna věc, kdy se vám hroutí systém hodnot, víra v nějakou společnost, víra v policii. Po Vánocích zhoršení způsobila zpráva OLAFu. Byla jsem přesvědčena, že do toho OLAF vnese pravdu, a on staví hlavně na základě studie zpracované společností pana Wagenknechta (akorát nevím, jestli je „neziskovkou“, anebo s.r.o.), což je s největší pravděpodobností zpracovatel trestního oznámení. A to jsem v objektivitu Bruselu vždy naivně věřila. I když je nutno říct, že dikce té zprávy OLAF není zdaleka tak jasná, jak je prezentováno v médiích, volí mnohem opatrnější slova, než např. pan Kalousek – mohlo by být atd.
Dalším faktorem jsou děti, které jsou malé a potřebují intenzivní péči, a rodinný život. Nechci, aby mé děti jednoho dne řekly – máme úspěšnou mámu, ale nevíme, jak vypadá. V tom mám dnes už zcela jasno.
A také radniční tlak, když chcete dělat dobře práci. Ale stejně se vždy najde někdo, kdo ji zkritizuje, a neozvou se ti, komu se líbí.
Skloubit práci politika na plný výkon a matky na plný výkon je samo o sobě nadlidským výkonem, který vyžaduje podporu okolí.
Tak to ale v politice chodí.
Ano. Poznala jsem, že práce komunálního politika je hodně jiná, než práce na ministerstvu, kde jsem pracovala. Tady si to člověk musí sám oddělat odborně, politicky, a pak ještě mediálně. To jsou roviny, kdy, pokud nemáte super zázemí, tak to dost dobře nejde.
Hovořila jste o víře v právní stát. Jenže ke kauze přispěl i váš předseda Andrej Babiš, který postupně říkal různé věci a lhal.
Jeho rétorika je svojská.
Svojská?
Jeden den svítí slunko, druhý den prší.
Za ten negativní mediální obraz o kauze může tedy hodně sám.
Ano, nebylo to šťastné.
Vraťme se na Vysočinu, zde začala vaše politická kariéra. ANO byl nový politický subjekt, který působí, že je některými věcmi v politice až překvapen. Nebyli jste před vstupem do politiky…
Naivní? Ano! Až pak vidíte, že věci nejsou zdaleka černobílé - akorát mě někdy překvapuje, jak na to současná opozice tak rychle zapomněla. Ale je to tak, nicméně oni to musí vědět lépe, než jsme to věděli my.
Velmi rychle jsem také pochopila, že v koalici se musí dělat kompromisy. Ale vždy jsem si myslela, že je možná spolupráce napříč spektrem, což na počátku vypadalo, že to půjde.
A nejde to?
V momentě, kdy jsem odešla na nemocenskou, ustala i pravidelná setkání s opozičníky. Ale já se nedivím, je tu práce více než dost.
Asi je třeba začít hned po volbách, protože spolupráce napříč spektrem je pro tak malé město nezbytná. Znepříjemňovat si tu život, jak kolegové dělají, a předtím jsme dělali my, je zbytečné, nikam to nevede, jen ke zvířeným emocím a k tomu, že kvalitní lidi odcházejí. Řada lidí mi říká, že do takové atmosféry, kde na sebe lidé štěkají, nepůjdou. Půlka si nevidí do pusy a druhá neví, o čem mluví. Taková situace odhání lidi z komunálu.
K tomu je možné sledovat „svého“ politika při jednáních zastupitelstva on-line na internetu…
No právě. A zhnuseně to vypnout. Častokrát tam zaznívají připomínky, které konstruktivní nejsou. To, co poslední dobou předvádí nejmenovaný zastupitel, to je pro mě úplně nepochopitelné. Místo toho, aby to přišel řešit, to vytahuje na zastupitelstvu. A nejednou neříká pravdu. Myslela jsem, že je větší formát.
Ale i to je politika.
Já v ní nikdy nebyla. Dělala jsem odbornou práci přímo na ministerstvu, toto jsem nikdy nezažila. Jak to nyní zažívám v přímém přenosu, zjistila jsem, že na to žaludek nemám. Když vím, že někdo lže, tak tomu nerozumím. Já když lžu, tak lžu, protože jsem v daný moment přesvědčená, že je to pravda (smích).
Teď vás ale mohu opět chytnout za slovo. I váš předseda ANO Babiš lhal…
Přizpůsoboval rétoriku situaci…
Stejně tak zastupitel, kterého jste nejmenovala.
Ale jo. Akorát, že to člověka zamrzí.
Když se ANO ocitlo v koalici a vy na jihlavské radnici, nastoupila jste plná elánu a s odhodláním.
Ano, chtěla jsem změnit svět a udělat z Jihlavy výstavné město.
Podařilo se vám to?
Ne. On změnil mě. Už někdy vloni v dubnu jsem pochopila, že jsem si toho nabrala moc. Opravdu to chce zde strávit 3-4 měsíce, abyste pochopil, s jakým molochem máte co do činění.
I na tom ministerstvu to bylo složité, ale pak to většinou dopadlo, ale tady většinou ne. Čím na nižší úroveň jdete, tím je i horší odborná úroveň. Očekávala jsem, že podpora magistrátu je silnější. Ale neříkám, že je to všude. Jsou tu odbory, které fungují ukázkově. Je tu skupina velmi šikovných a funkčních lidí, proto jsou ale přehlceni, a někdy tomu odpovídají i výsledky.
Není to chyba i politiků?
Je fakt, že jako vedení to neumíme jasně rozhýbat a jasně říct: je třeba dělat toto a toto.
Fungovalo vám to v koalici?
Lidsky jsem neměla v radě problém s nikým, naopak. Kdybych mohla chodit jen na rady, ale ne do zastupitelstva a na veřejná klání, tak bych ten mandát asi dotáhla. Ale takhle byly určité momenty, které bych už nedala.
Co vám chybělo?
Lepší manažerské řízení. Jdu za úkolem, vím, co chci udělat. Přijde mi, že se tu věci strašně rozpliznou, že půl roku se o něčem povídá, pak se o tom půl roku povídá z druhé strany. Další rok se řekne, že vše je špatně, a tak se povídá 10 let. To je pro mě něco nepochopitelného.
Například jsem zažila mítinky, kde byli všichni náměstci. To je zbytečné. Musíme si vzájemně věřit, každý máme své kompetence. Vám je houby do mého školství a kultury, a mně zase do vašich oblastí. Ano, jsou oficiální věci, kde je to nutné, abychom tam byli všichni, ale jinak to není manažerské. Vždy to bude na osobě vedoucího.
Ještě k tomu fungování koalice. Na jednáních se někdy i koaliční zastupitelé ptají na věci, které by měli vědět.
Ano, to se týká i nás. Jako by chyběla komunikace uvnitř stran. Nevím, jak to mají ostatní, ale u nás zastupitelé informace mají. Přinejmenším před zastupitelstvem řeknou, že vše je jim jasné - a pak to na zastupitelstvu otevřou.
Pak to ale vypadá, že levá neví, co dělá pravá.
Na zastupitelském klubu je nám vše jasné, nikdo nic nemá, všichni s tím souhlasíme, a pak to je jinak. Když jsem se ptala, tak to tak mají i v jiných koaličních stranách.
Čím to je?
Asi schodištní efekt. (smích) Dojdou nám dotazy, až když odcházíme ze zastupitelského klubu…
Na co jste za dobu své funkce opravdu pyšná, co se vám povedlo?
Na zahájení komunikace s Krajem na téma Brněnský most a veřejná doprava Vysočiny. Komunikace byla dřív slabá, každý si dělal dřív jen to svoje.
Ve školství je to zahájení diskuze s Krajem na vytvoření jednotných osnov pro základní školy, jelikož dnes je přestup dítěte mezi školami problémem kvůli nekompatibilitě školních vzdělávacích plánů. Potom zřízení třídy pro nadané děti.
Z těch dalších například investiční plán – systém investic ve městě. Největší podíl na něm má pan Mayer (manžel paní Mayerové, který je zároveň radním Jihlavy – pozn. red.), ale nápad pochází z Velké Británie.
Jsem pyšná i na to, že máme velmi šikovnou paní na odboru kultury, paní Jelínkovou, a vydupali si vánoční trhy i s programem. Nebylo to úplně ideální, ale byl to první rok. Odbor kultury sice tvrdil, že po čtvrté hodině tam už nikdo nechodí, ale já říkám: ano, protože tam nic není. Vánoční trhy jsou přece nejkrásnější navečer. U nás v pět hodin zhasínal poslední stánek.
A jak vnímáte problém Horáckého zimního stadionu?
To je můj bolehlav. My jsme se postavili k řešení problematiky stadionu koncepčně - i když možná nepopulárně – díky zapojení firmy HC logic, kdy poprvé vznikla skutečná studie včetně ekonomiky, která dala dokupy vše, co doposud bylo zpracováno. A následně, díky zapojení INVIN, se ukazují reálně možnosti a limity jak pro rekonstrukci, tak pro „zelenou louku“. A získali jsme příslib pana Babiše na 1/3 kofinancování stadionu na zelené louce ze strany státu.
To zní jako předvolební slib. Myslíte, že to opravdu platí?
Platilo to ještě před dvěma měsíci, a to bylo po volbách.
Dodnes jsme přesvědčena, že je možné postavit tady stadion-kongresové centrum. Ale udělat to se soukromým partnerem, že by tam Město nebylo tím hlavním. Veřejný sektor neumí efektivně investovat.
O zimáku jsme psali mnohokrát, jak to stoprocentně bude - a vždy to bylo jinak.
Z krátkodobého hlediska je dobře udělat opravy, z dlouhodobého udělat něco vizionářsky. Ale to vás hned někdo nařkne, že z toho chcete něco mít a překračujete zákony.
Naznačujete, jak je to těžké, ale umíte si představit starostu-politika v menším městě, bez stovek úředníků?
Já takové obdivuji! Znám jednu vesničku ve Středočeském kraji, kde dělá jeden člověk starostu jako „hobby“ po večerech, a je starostou opravdu 24 hodin denně. Na druhou stranu tam zasedání zastupitelstva trvá hodinu, a ne osm.
Poslední vysočinské krajské zastupitelstvo mělo přes sedm desítek bodů a bylo také hotové za čtyři hodiny.
Je to o osobě řídícího a pravidlech.
Co vás mrzí, že jste nedotáhla do konce?
Že se nepovedlo dotáhnout kluziště, o kterém teď všichni mluví. Kolegům se do toho moc nechtělo, že bude opozice křičet. Zkusila bych to i za cenu navýšení rozpočtu, ale konzervativní názory převládly.
Vadí mi také, že nezvládneme udělat řešení dopravních situací před některými školami, kde je jen otázkou času, kdy tam někoho srazí.
Pak jsme chtěli udělat strategii školství. Stačilo by pár stránek, jak se dostat k nadprůměrnosti. Naše děti si to zaslouží... A dotáhnout systém řízení společností a projekt zimáku na zelené louce.
Když se ohlédnete, stálo to za to?
Říká se, co vás nezabije, to vás posílí (smích). Ale stálo to za to. Iluzí padlo hodně, ale myslím, že jsem se i hodně naučila.
Čím byste přesvědčila lidi, aby šli do politiky?
Problém v komunále je ten, že mnoho lidí, kteří mají tah na branku a schopnosti, vydrží maximálně čtyři roky, a už to neopakují. V komunále zjistíte, že odpovědnosti je mnohem víc než benefitů, a to nemyslím finančních. A že na vás může, s dovolením, naplivat každý bezdomovec z ulice, což se běžně stává. Pak si řeknete, kde na to mám brát nervy a sílu? Lidé v komunále volí ty, co znají - učitele, lékaře, ale ti často neoplývají manažerskými schopnostmi, a pak to tak vypadá.
Je třeba sehnat lidi, kteří by víc mysleli na ostatní, než na sebe, a měli vize. Město by se „nakoplo“, a pak by zase chvíli fungovalo samospádem.
Kdysi pro mne byl Brusel představou o politicích, před kterými jsem smekala. Dnes je to komunál, a to myslím vážně, protože si uvědomuji, že je to základní kámen naší společnosti.
Komunálem by měl projít každý, kdo by v životě chtěl dělat vyšší politiku. A dnes to, co na politice obdivuji nejvíc, jsou právě starostové a radní. Tedy ti, kteří se dobrovolně dali na otročinu, mají obrovskou odpovědnost, a to vše za skutečně velice neadekvátní odměny, a to i na postech primátorských. Když má člověk odpovědnost za město, za úřad, za stovky zaměstnanců a za městské společnosti, tak nemůže být snad placen hůř než řadový poslanec, který de facto nemá žádnou odpovědnost.
Mrzí vás, jak to dopadlo?
Neuvěřitelně moc. Nikdy jsem neutekla z boje, do poslední chvíle jsem přemýšlela, jestli bych to přeci jen nezvládla. Ať už o politice říkám cokoliv špatného, tak na rozdíl od pražské politiky je komunál nádherný v tom, že výsledky vidíte hned. Vymyslíte si trhy, a za měsíc je na náměstí máte. Uděláte třídu, chodník…jde to.
Na centrální úrovni se mi dělalo dobře odborně, ale mívala jsem pocit marnosti.
Proč?
Protože když začnete dělat na zákoně na začátku volebního období, tak jste rád, když se vám povede, aby byl na konci těch čtyř let schválený. A to ještě netušíte, co vám nakonec schválí, protože ten legislativní proces je šílený.
Má to tedy své nevýhody, ale i výhody. V komunále děláte přímo pro lidi, i když kdekdo kafrá. Ale pak stačí jeden děkovný dopis, a měsíc je vám zas dobře.
Do podzimních voleb asi nepůjdete…
Momentálně to nemám v plánu. Ale co bude dál, uvidíme. Do politiky bych se velice ráda jednoho dne vrátila.
Koho byste vy považovala za výborného primátora?
(Rozesměje se) Mayera, jen by musel „trošičku“ zapracovat na diplomacii. Ačkoliv s ním v mnoha věcech nesouhlasím, tak je to typ člověka, kterého by teď na chvíli Město potřebovalo. Dát úřad i politiky dohromady, zrychlit procesy, nastavit vize a jít za nimi. A zbytečně nekecat.
Diskuze k článku