Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Zítra se přátelé, kolegové a široká kulturní veřejnost Jihlavy rozloučí s Mílou Brtníkem. Jihlavský rodák, nestor folkloristů Horácka, zemřel 12. září, ve věku nedožitých devadesáti let.

Zítřejšího rozloučení se zúčastní členové Horáckého souboru písní a tanců  Vysočan, kteří v době Brtníkova odchodu, až do začátku tohoto týdne, pobývali na pracovní cestě v Chorvatsku. Právě s jihlavským Vysočanem jsou jméno a práce Míly Brtníka spojeny nejúžeji. 

Zakládající člen Vysočanu, choreograf, scénárista a režisér, skřipák, sbormistr, dirigent, sběratel, vydavatel, výtvarník, organizátor, primáš i zpěvák v jedné osobě, jedna z největších osobností Horácka – tak na Mílu Brtníka vzpomínají jeho kolegové a přátelé z oboru.

Byl sběratelem folklorních tradic a choreografem, jeho zásluhou byla řada tradičních zvyků, tanců a písní také zaznamenána a zachována jako kulturní dědictví.

K jeho významným počinům patří obnovení skřipácké muziky (skřipáci na Horácku hrávali na specifické dlabané dřevěné strunné nástroje). Muzika byla posléze zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina a v loňském roce též na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.

Pozvednout Horácko 

„Nikdy na něho nezapomenu,“ ohlíží se s úctou za životem Míly Brtníka Jaroslav Novák z Telče, předseda Horáckého folklorního sdružení. Hlavní náplní života Míly Brtníka podle něho bylo zviditelnit a pozvednout horácký folklor na úroveň ostatních folklorních oblastí, jako jsou Slovácko nebo Valašsko.

„Proto sbíral lidové písně a tance, aby mladá generace měla z čeho čerpat a udržovat tak místní folklor a tradice tak, aby nezanikly,“ uvažuje Novák, „ochotně a rád pomáhal nově zakládaným  souborům, jeho radami se řídil i dětský soubor Kvítek a Podjavořičan z Telče. Psal nám hudební úpravy pásem, jezdil na taneční i hudební zkoušky, byl rád, že se v Telči obnovila skřipácká muzika. Ochotně nám předával rady v technice hry na tyto historické nástroje.“

Velkým snem Míly Brtníka bylo uskutečnit setkání skřipáckých muzik na Horácku. „Ten sen se mu v září roku 2015 v Telči splnil,“ říká Novák a pokračuje: „V roce 1988 jsme byli u založení tradice Horáckých slavností v Telči, na které navazovaly festivaly ve Světlé n. Sázavou, v Jihlavě...“

Míla Brtník byl rovněž zakládajícím členem Horáckého folklorního sdružení a členem výboru Folklorního sdružení v Praze, byl prohlášen Osobností FOS ČR. Sběratelskou činnost zúročil ve vydání několika zpěvníků či obrazové encyklopedie horáckých a podhoráckých krojů.

„Dalším jeho velkým koníčkem bylo kreslení a malování,“ pokračuje J. Novák, „mnoho lidí má od něho osobní přání s věnováním, rozdával novoroční přání, kresby, grafiky… Míval vždy dobrou náladu, těšil se na setkání s přáteli, měl oporu v rodině, byl upřímný, v jednání s lidmi vždy rovný a dobrosrdečný. Jeho osobě vděčím za všechno, co jsem v oblasti folkloru získal, lásce k lidové písničce, zkušenosti tanečníka. Nezapomenu na jeho třídenní školení se Zdenou Jelínkovou. Horácko přichází o velkou osobnost, kterou bude těžké nahradit.“

Podle Jaroslava Dřeva, současného předsedy HSPT Vysočan, je výrazná stopa práce Míly Brtníka patrná v celonárodním kontextu. „Nám bylo sedm let, vzhlíželi jsme k němu, byl to vzor, učil nás a vedl,“ popisuje Dřevo první folkloristické kroky pod vedením M. Brtníka.  

„Do poslední chvíle, dokud s ohledem na zdraví mohl, pak za námi stále docházel i v pozdním věku sedmdesáti, osmdesáti let. Když jsme něco nevěděli, kontaktovali jsme jeho, šli za ním domů, radili jsme se. Byl vždycky ochotný, poradil, i když už potom sám nemohl chodit,“ pokračuje předseda Vysočanu.

Z Brtníkovy práce na choreografiích a hudbách, které upravil, ale podle Dřeva čerpají i ostatní folklorní soubory: „On a Zdenka Jelínková, to byli skuteční nestoři folkloru, kteří nás učili.“  

Život s humorem

S velkou úctou okomentovali v uplynulých dnech (přímo či na sociálních sítích) odchod Míly Brtníka mnozí z okruhu horáckého folkloru.

Jako „tátu horáckého folkloru“, velkého učitele a vzor ho ve své reakci označil soubor Pramínek. „Absolvoval jsem s panem Mílou Brtníkem vstupní pohovor do muziky Pramínku před 23 lety a když jsem dohrál, byl jsem přijat slovy: Čekal jsem to horší teda! Takže díky za přijetí, co mě ovlivnilo na celý život, a za to, že to pak díky Pramínku bylo jenom lepší teda!“ napsal Ladislav Hintnaus.

„Měla jsem ho moc ráda pro jeho přístup k životu, pro jeho humor,“ uvedla krajská zastupitelka Marie Kružíková. „Uctivě se skláním před jeho celoživotním dílem,“ napsala Jana Kuncová Vintrová. „Pan Brtník byl opravdovou folkloŕní ikonou Vysočiny a důležité je, že má svého pokračovatele,“ doplnil Vladimír Havlíček. V práci svého otce pokračuje v Jihlavě také jeho syn Míla Brtník mladší.

„Nikdy nezapomeneme na velkého pana hudebníka a skvělého člověka,“ připojili se také zaměstnanci a klienti Domova Stříbrné Terasy, kde folklorista prožil poslední období života.

Rozloučení se zesnulým Mílou Brtníkem st. se zítra koná od 11 hodin v obřadní síni krematoria. 

Míla Brtník - „táta Horácka“

 Narodil se 7. ledna 1928 v Jihlavě jako syn obuvníka. Od mládí rád zpíval písníčky, které ho učila maminka i babička. Zpěv a hudba se mu vryly hluboko pod kůži už v dětství. Zvládl hru na housle, kytaru i klavír. Jako desetiletý zpíval ve školním pěveckém sboru, hrál ochotnické divadlo a měl i výtvarné nadání.

 V roce 1942 nastoupil do firmy „Karel Chalupský“, kde se vyučil malířem písma. Po absolvování vojenské služby nastoupil do pletařského závodu Modeta jako vedoucí propagace a reklamy. Doplnil si odborné vzdělání studiem marketingu a reklamy při Vědecko-technické společnosti v Brně (1973 - 75). V Modetě pracoval až do roku 1988, kdy odešel do důchodu. Poté působil v oddělení ZUČ Domu kultury odborů v Jihlavě jako odborný referent pro folklorní soubory.

 V padesátých letech založil pěvecký sbor „Máj“. V roce 1954 obnovil skřípáckou muziku ve Velkém Beranově, kterou později připojil k nově založenému Horáckému souboru písní a tanců Vysočan. Pro něj čerpal materiály od starých pamětníků především z Velkého Beranova. Zapisoval písničky i tance a ty pak upravoval a choreograficky zpracoval.

 Vytvořil na 300 choreografií a lidové písně upravoval i pro soubory Drahan Blansko, havlíčkobrodskou Kalamajku, Křenovanku z Křenovic, Škubánek ze Světlé nad Sázavou, Stražišťan z Pacova, Velen z Boskovic, Vysočánek Hlinsko či telčský Podjavořičan.

 Je autorem Horáckých slavností, festivalu Horácko zpívá a tančí, spolupracoval se svazem českých Chorvatů v Daruvaru. S Vysočanem natáčel v televizi i v rozhlase, ale také v zahraničí – například ve Velké Británii, Finsku či ve Francii. Tleskali mu diváci na přehlídkách či festivalech v Belgii, Bulharsku, Holansku, Jugoslávii, na Korsice, v Maďarsku, Německu, Polsku, Portugalsku a Rakousku,  kam Vysočan vyjížděl.

 Působil jako předseda regionálního sdružení a člen ústředního poradenského sboru pro lidovou píseň a tanec ve Strážnici. Podílel se na práci sekce pro dětské folklorní soubory v umělecké agentuře ARTAMA Praha. Do výčtu jeho činností patří i tradiční Horácké bály či přehlídka Jihlavské kulturní léto.

 Za svoji folklorní činnost obdržel řadu ocenění doma i v zahraničí. Je držitelem medaile Ministerstva kultury SRN z roku 1967, Stříbrné mince města Jihlavy, od ministra kultury převzal Uznání za významnou celoživotní práci, je nositelem Ceny rady města Jihlavy či Kamenné medaile Kraje Vysočina.                                         Zdroj: Horfos, Jaroslav Novák

Diskuze k článku