Hra Štempl seznamuje mladé divadelníky s fenoménem absurdního divadla, čerpá mimo jiné z principů her Václava Havla. Na letošním festivalu ostatně byla uvedena i Havlova Zahradní slavnost.
Havlova dramata nejsou mnohdy "líbivá", stejně jako umělecké dílo z kterého koli oboru.
Chce to znát dobu a souvislost... přemýšlet a to jak říkal
TGM bolí.
Zdeněk Gryc   

Václav Havel: ASANACE
První letošní premiérou divadla Na zábradlí je hra Václava Havla „Asanace“ z roku 1987 nesoucí podtitul

Architekti, láska a nenávist.

Děj dramatu má dvě roviny. Tou první je ona asanace středověkého městečka, tedy plánování demolice starých domů neodpovídajících hygienickým podmínkám, aby udělaly místo pro moderní budovy, kde bude moci bydlet více občanů a v čistějším prostředí.
Architekti ale nemají v projektu volnou ruku a musí dělat to, co jim řekne pan Tajemník (Ondřej Mataj) a páni inspektoři. Ani zástupci protestujících nájemníků města (Jan Dvořák a Ivan Voříšek) nic nezmohou a jsou za protest potrestáni zavřením do hladomorny.
Osvobozující se zdají být slova prvního inspektora na scéně (Ladisla Hampl), který zastává stejný názor jako architekti – není pro kompletní přestavbu, ale spíše pro vhodné úpravy města. Všichni inspektorova slova oslavují, propouští se zástupci občanů z hladomorny a je zastavena práce na plánech demolice.
Oslavy končí, když přichází druhý inspektor (Miloslav Mejzlík), který vše vrátí do starých kolejí, tedy k plánu asanace.
Architekti jsou zhroucení a mladý architekt Albert protestuje.
Za trest jej pan Tajemník zavírá do hladomorny, kam mezi tím znovu zavřel i před tím propuštěné zástupce nájemníků města.
Teprve, když to vypadá, že architekti budou opět pracovat tak, jak mají, jsou vězni propuštěni.
Tato rovina naznačuje situace v socialistickém Československu kolem roku 68, kdy bylo uvolnění - Pražské jaro (první inspektor) a následná normalizace (druhý inspektor). A hra dobře vystihuje reakce lidí na obě období.
Druhou rovinou jsou vztahy mezi spolupracovníky, které jsou vcelku komplikované díky různým povahám lidí a jejich citům.
Hlavní projektant (Jiří Ornest) na oko trpí jakýmsi pocitem méněcennosti a má stavy, kdy chce skončit se životem. Jeho žena Luisa (Kristina Maděričová) ho však má prokouknutého, jelikož dobře ví, že si tímto chováním vynucuje pozornost a chce, aby ho litovala a konejšila. Zároveň Luisa řeši problém s o generaci mladším pomocným architektem Albertem, který jí velmi miluje a své city dává najevo. V kolektivu to pak dělá problémy, jelikož do Alberta je nešťastně zamilovaná sekretářka Renata (Natálie Řehořová) a do té je podle všeho zamilovaný další architekt Ulč (Ivan Lupták).

Vložil Zdeněk Gryc,
architekt, který safra dobře ví že Havel skvěle vystihl dobu i mantinely práce architekta. Pravdy,které do hry vložil a obdivuje jeho umění jak to činil.
 

to je bomba, hodná humanitárního bombometčíka. Poslouchejte, soudruhu spoluautore, nevnukl vám tento geniální výrok do vašich úst sám duch velikého Kulisáka?
Je to totiž jeho úroveň.

Patrik se slaví v té části civilizace, kde mají  Havlovu bustu a umí ocenit jeho dílo, nejen jako dramatika.(sic!)

Tak když už jste napsal s odpuštěním takovouhle krávovinu, tak to laskavě nezahrávejte do autu a přiznejte, že jste se zase jedou pěkně ztrapnil !

MÁ AKTUÁLNĚ  V JIHLAVSKÝCH LISTECH 2 TERČE.

ZAŠLAPAT V BAHNĚ SLOVNÍCH PERIPETIÍ MARTÝRIUM  KNĚŽÍ.

HANĚT VÝZNAM KULTURNÍHO ODKAZU VÁCLAVA HAVLA   
Propaganda (lat. propagare = rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat) je vnímána rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií.
Propaganda je ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním
Jednotkou tohoto SPECIFICKY ANONYMNÍHO RUŠENÍ  = 1 "čtenář"
Zdeněk Gryc
 

Hele Bl-ůmo, proč "dědoušek zase zaječel"?