Však se dobře říká, že pravda začíná tam, kde končí signál České televize. Však už se proti němu chystá demonstrace. 
Teď byl odhalen i v JL.

Milý pane Gryci.

Sochy svatých a církevní stavby u nás byly odjakživa nejtrvalejším připomenutím církevní slávy. Už proto, že se většina panovníků či jiných hrdinů nikterak nezapsala do podvědomí národa. A když ano, tak se sama církev postarala o to, aby nevyčnívali a nepřipomínali lidu hrdost či jiné" nectnosti", co církev neměla příliš v lásce. Síla církve po 2. světové válce se změnou režimu poněkud vícepovadla a ve stylu, dohonit a předhonit se začínala budovat jiná republika. Proto i někteří svatí zmizeli ze svých piedestalů.

I Vy jste se velkou měrou podílel na zásadních změnách ve městě a na to můžete být patřičně hrdý. To bez ironie. Sídliště Březinky nevypadá vůbec špatně. To, že se k práci architektů vyjadřovala tehdejší politická suita po svém, není nic neobvyklé. Vše muselo mít ideový náboj. Jihlavská Jiskra byla onou hlásnou troubou politického dění. Měla jednodušší roli, její propaganda byla směrována pouze jedním směrem. Oč horší to má např. současná ČT 1, kterou si právem přisvojuje celá veřejnost. A také právem veřejně kritizuje její roli.

Ale vraťme se k sochám. Mně osobně připadá adorování politických figur jejich pomníky pomalu na každé mezí s úslovím "tady tajky byl" jako z Járy Cimrmana. Zhoupne se režim a šup s nimi pryč. Každá doba produkuje své hrdiny. To však neznamená, že budou hrdiny na věky věkův.

A je skutečně škoda, že ta obludná fronta na maso na Letné byla zbourána, když stačilo vyměňovat hlavy. Po Stalinovi Brežněv, po něm Husák, snad u Havla by byl těžký výběr, kdejaký anální alpinista se snažil vysochat jeho glocnu a byla by to pouze otázka prestiže a v nedaleké budoucnosti by tam mohl trůnit Mohamed. A co by se ušetřilo.

Děkuji  Jihlavským listům za uveřejnění článku s fotografií sv. Jána na původním místě.
Děkuji  pracovníkům Jihlavského archivu, že se jim foto podařilo dohledat.
Na závěr vkládám opis posledního dokumentu v předmětné záležitosti.
Doufám, že tento kamínek v mosaice totality je konkrétní a autentický, ve zpětném zrcátku archivu JL zůstane zachován.
----------------------------------------------
Městský úřad Jihlava
Vedoucí odboru výstavby
Ing. arch. Gryc 17. 5. 1991.
Sídliště Březinovy  sady Jihlava
-Barokní socha sv. Jana Nepomuckého
------------------------------------------------------
Projektant sídliště Březinovy sady Jihlava požaduje, aby plastika. Sv. Jana Nepomuckého byla umístěna v souladu s odsouhlaseným projektem.
V rámci návrhu sídliště Březinovy sady si vyžádala sběrná komunikace demolici stávajícího mostu přes říčku Jihlávku. Na tomto místě byla původně umístěna plastika sv. Jana Nepomuckého.
Při budování nového mostu byla v souladu s projektem realisována konzola pro reinstalaci sochy(na protějším břehu říčky Jihlávky vpravo při nástupu od řeky Jihlavy).
V projektu jsou zahrnuty potřebné částky pro reinstalaci a částka 15. 000 na restauraci vlastní sochy( dle tehdejšího odborného, asi nadsazeného odhadu).
Ved. odboru výstavby ONV Ing. Vondrák však instalaci sochy zakázal /musel!/ s tím, že neodpovídá požadavkům doby.
V současné době považujeme za nutné původní záměr podložený písemným požadavkem památkářů na instalaci "IN SITU"(ing. arch.  Novotný), realisovat.
Instalovat plastiku zpět na most, kam historicky patří. Projektant dnes ověřil existenci základu v daném prostoru. Jedná se o betonovou plochu, v jejímž půdorysu jsou zabetonovány čtyři pruty železné armatury (vytažené konce byly dodatečně odříznuty).
Plastika je patrně uložena v prostoru kostelíka u "Jánů". Eventuelní další techn. podrobnosti dodá či dořeší projektant.
S pozdravem Ing. arch.  Zdeněk Gryc vedoucí projektant
Průklepy:
- MěÚ - starosta Dr. Daniela Brodská, 586 26 Jihlava
- státní ústav památkové péče Radnicá 2.  601 54 Brno
- Stavoinvesta, Žižkova 13, 586 01 Jihlava
 

 XXXXX říká:
 Neděle, 6. 3. 2016 v 0:04
 dobře ti tak, nemáš dloubat kklackem do vosího hnízda
—————————————————
Takže platí nadpis současného blogu, aktuálně hlavách anonymů:
„KOMUNISMUS JE ŠEDIVÝ PROUD, KDO Z NĚJ VYSTRČÍ HLAVU, TAK PO NÍ DOSTANE“

Na rozdíl od renomovaných historiků píši zpaměti.
Do jihlavských listů se vkládají tyto a jiné osobní poťouchlosti, s cílem deklasovat autorizovaný text vkládáním příspěvků, převážně anonymů, které záměně odbíhají od merita věci.

Dokazuje to také, současný blog historika Michala Stehlíka “Toufar, ne Gottwald…”, který má k článku 58 komentářů.

Vítězný Únor a Gottwaldovy zločiny, zapadají do řetězce historických událostí, jejichž spirála osciluje kolem dat s osmičkami. 1938, 1948, 1968, a rok 1989 není také příliš mimo.
Publikovaný text článku, který je meritem, ve kterém je atakován autor, pochází z roku 1975.
 Citovaný článek vyšel v orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKŘA 25. února 1975.
V JISKŘE vyšel v rámci Února 48, každý rok manifestační článek.
 Je velmi zajímavé, nejenom to, co je v článcích uvedeno, ale také prominentní autor,
 který byl v tomto kterém roce, touto ódou pověřen.

 V článku v Jiskře je uveden tento nezpochybnitelný fakt:

“ Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány“.
Článek má nadpis:
—————————————
„Od osvobození k vítěznému Únoru.
 Vítězství.
 Od počátku roku 1948 je KSČ na Jihlavsku v mohutném nástupu. Jiskra z 8. Února 1948 v článku nazvaném „Mohutný nástup komunistů v Jihlavském kraji“ hodnotí situaci: „Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům, budeme je skládat i my komunisté Jihlavského kraje…“ A strana je připravena na konečné účtování. Její základna se denně zvětšovala. . . . “

… končíme náš seriál věnovaný 40. Výročí Vítězného února, události, která s konečnou platností otevřela našemu lidu cestu k socialismu. Chtěli jsme naznačit těžkosti, prohry, obětavost, úsilí a nadšení, které museli podstoupit ti, kteří nám tuto cestu otevřeli. Chtěli jsme také ukázat, že staré noviny nejsou jenom zažloutlé stránky, ale významný dokument doby, kdy byly napsány…
 ——————————————————-
Citovaný článek z orgánu OV KSČ a ONV v Jihlavě, nositel řádu práce JISKRY, vyšel těsně před koncem totality 26. února 1988.
O významu osmiček, v českých dějinách 1948 a 1968 by se nemělo psát posměšně a anonymně.
Jihlavské listy by měly uveřejnit, třeba v cyklech, ve weekendových přílohách, autentický text,
 PhDr. Jaroslavy Hoffmannové který je k dispozici v Jihlavském archivu. Úvod:

„Srpen 1968 v Jihlavě
Lidská paměť je krátká, nespolehlivá a subjektivní. Ale v každém případě ti, kdo před 40 lety zažili invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy a první dny okupace v srpnu 1968, nezapomenou na mimořádné vzepětí většiny národa, ať jejich smýšlení bylo a je jakkoli různé.
 Jako historička nejsem zaměřena na nejnovější neboli soudobé dějiny, jimiž je u nás chápáno období od roku 1945, a nemám v úmyslu napsat odbornou historickou stať založenou na široce založeném bádání v relevantních archivních fondech, tištěných soudobých materiálech a s využitím dosavadní podstatné odborné literatury. Události v roce 1968 včetně srpnové okupace jsem prožila v Jihlavě.1 Píšu spíše jako pamětnice, jež s odstupem čtyř desetiletí otevřela vlastní diáře z roku 1968 a 1969. Mohla jsem také nahlédnout do dokumentace, kterou jsem sama pomohla zachovat a jež je dodnes, včetně mimořádných vydání denního a hlavně regionálního tisku, uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě (SOkA Jihlava).2 Dochované části zvukových záznamů vysílání ze srpnových dnů 1968, kdy se na celostátní rozhlasové „štafetě“ podílelo i jihlavské studio, jehož redaktorem byl Lubomír Daněk, jsem si poslechla v Archivu Českého rozhlasu v Praze (AČRo Praha).3 Z tehdejšího vysílání se však zachovalo jen torzo, neboť záznamy byly nejen ukrývány, ale brzy také ničeny, a to i proto, že mohly sloužit a sloužily jako podklady k následnému existenčnímu postihu zúčastněných osob. Záznamy jihlavského studia Českého rozhlasu ze srpnových dnů, uložené do Muzea Vysočiny v Jihlavě, byly nedlouho poté rovněž smazány a nevím o tom, že by se někde zachovaly. Ve službách okupantů ve dnech srpnové invaze začala vysílat rozhlasová stanice Vltava. Vojáci armád, které v srpnu vpadly do Československa, rozdávali tzv. Bílou knihu, propagandisticky zdůvodňující nutnost zásahu proti kontrarevoluci. Zásluhou Historického ústavu Československé akademie věd (HÚ ČSAV) v Praze byla textová i fotografická dokumentace ze srpnových dnů v hlavním městě nejen shromažďována, ale pohotově připravena k vydání v tzv. Černé knize.4 To byly hlavní prameny k tomuto mému pokusu o evokaci dění v roce 1968.“
Vloži:Ing. arch. Zdeněk Gryc,
 který dále v rámci února 2016, vkládá větu, z už zde citovaného článku:
„Stojíme těsně před volbami. Politické strany budou skládat účty ze své činnosti od voleb v květnu 1946 svým straníkům i voličům“.
Pozoruhodné je, že se letos nejedná o volby v roce 1946, ale 2016.
 Takže je opravdu načase nenechat se opět zblbnout.
 Revokovat události v únoru 1948 a srpnu 1968,
 v souvislostmi s aktuálním oživováním u nás a renesancí Stalina v Putinově Rusku je:
„dloubat kklackem do vosího hnízda“?