Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

„Škoda, že tahle není v menu.“ Alexandro Selvaggi pohoršeně stiskl rty. Opřel se a chladně si měřil servírku, která si s někým italsky povídala u vedlejšího stolu. Ruku si opírala v bok a až k němu doléhal její veselý smích. Všiml si, že na tričku má skvrnu od rajčatové šťávy. Ledabylým pohybem si urovnala vlasy, které se vysmekly ze spony.

„Myslím, že jsme se přišli najíst,“ zasmál se Richard Cambel, potencionální klient, který seděl vedle něho. Alexandro se zdvořile usmál a upil si trochu studené minerálky. „Svým způsobem je opravdu hezká. A teď k práci…,“ pozdvihl obočí. I když se stále usmíval, tvářil se přinejmenším zdrženlivě.

Úryvek jako z červené knihovny? Ano, ale román nenapsal žádný z tureckých či venezuelských spisovatelů, ale třicetiletá Judita Horváthová z Jihlavy. Na  svůj věk ale nevypadá a když ji člověk spatří poprvé, myslí si, že jí ještě nemohlo být dvacet.
Její rukopisy romantických příběhů s tituly On je ten pravý, Španělovo tajemství atd. nejsou sice bez pravopisných chyb, na červenou knihovnu jsou však překvapivě dobře napsané, s postřehy a výstižnými situacemi. Psané lépe, než dokáží mnozí „spisovatelé“.

Krásná a trochu ostýchavá Romka začala psát básničky už na základní škole. Jak říká, hlavně o lásce… a psala je sama pro sebe. A hodně četla. K tomu ji vedla babička, na kterou nedá dopustit.

„Má velkou knihovnu,“ vysvětluje a dodává, že jsou to hlavně knihy z edice Harlekýn. Takže romány především pro ženy, pro zamilované, pro romantické duše. „Začala jsem je číst a hrozně moc se mi ty příběhy zalíbily.“

A napadlo ji prý otevřít notebook a začít také psát. „Vymyslela jsem si postavy, a pak to šlo samo. Strávila jsem na tom hodně času, až z toho něco vzešlo.“ A vypráví děj o dvou obchodnících a jedné ženě. V románu nechybí zrada, láska, vášeň, usmíření.

Knih již napsala devět a teď dopsala příběh desátý s názvem Hlas z minulosti. Vůbec jí nevadí, když její literaturu někdo označí za červenou knihovnu. Jsou to prostě příběhy o lásce, které není nikdy dost.

Čím začíná? „Vymyslím nejdřív jména,“ prozrazuje a se smíchem dodá, že to je někdy katastrofa.   Potom si namyslí, jak by měly jednotlivé  postavy vypadat, napíše si pointy a „vrhnu se na začátek příběhu a ono to samo postupně vyplývá“.
„Musím se vžít do situací, které popisuju,“ vysvětluje, „i do pocitů, které ten člověk v tu chvíli cítí. Dokážu si to představit. V tom si věřím!“  

Jména v příbězích používá cizokrajná. Proč ne česká? „Přítel mi taky říkal, ať zkusím napsat něco českého, ale psát o cizině mě víc baví, je to takové exotické.“ Snad i proto její šestiletý syn nese jméno Nicolas.

Komu jsou příběhy určeny? „Pro mladé i starší,“ říká jednoznačně. Jejím snem je, kdyby mohla nějaký román vydat. Zatím totiž píše do šuplíku, pokud nepočítáme její vlastní sešité rukopisy.

Chce být slavná? „Slavná?“ zopakuje „o to ani tak nejde, ale aby ty příběhy mohly sdílet i další lidé, aby se jim to líbilo.“

Na vydání ale nemá peníze. Její jméno je neznámé a velká nakladatelství jsou zavalená rukopisy „svých“ spisovatelů. A Judita je nezaměstnaná. Dříve pracovala jako prodavačka v uzeninách. Při hledání práce prý lidé posuzují i to, že je Romka, i když uznává, že „záleží na člověku“.

Stalo se jí, že při prvním setkání k ní měla jedna vedoucí odstup a chtěla ji odbýt. Změnila přístup, až když zjistila, že má praxi a je slušná. Práci přesto nemá. Rekvalifikovala se sice na šičku, to jí ale nebavilo, nehledě na to, že kvůli malému může pracovat jen na jednu směnu.

Věří ale, že její sen není nedostižný. Stejně jako v jejích příbězích, které po večerech píše, když dá malého spát, uvaří si kafe a otevře notebook.

Věří, že se jí podaří vydat aspoň pár desítek kusů některého z románů, které by nabídla jihlavským knihkupcům. A jednu knihu by pochopitelně hned věnovala babičce. A další rodičům, sestrám.

A když by se ty v knihkupectví podařily prodat, mohla by vydat další… a možná by se jí zhmotnil sen v happy end, stejně jako jejím hrdinkám a hrdinům v příbězích, které píše.

Diskuze k článku