David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

 Je mu pětadvacet. Táhne fotbalové Velké Meziříčí za postupem do třetí nejvyšší soutěže v Česku. Jako malý klučina, stejně jako většina jeho vrstevníků, snil Robin Demeter z Jihlavy o kariéře profesionálního fotbalisty, což mu nevyšlo.

 „Profesionální smlouvu jsem měl ještě jako hráč juniorky FC Vysočina, ale do prvoligového A-týmu jsem se neprobojoval,“ vrací se o několik let zpátky Demeter. Když mu kontrakt v klubu z metropole Vysočiny skončil, rozmýšlel se, co bude dál.

 „Když jsem byl pod smlouvou, futsal jsem měl zakázaný, když mi úvazek vypršel, mohl jsem si ho vyzkoušet,“ dodává s tím, že podporu v jeho hráčské kariéře našel v rodičích. „To bylo to nejdůležitější. Mamka s taťkou mě do dneška podporují, jezdí se dívat na utkání,“ cení si toho.

 Právě otec ho k fotbalu přivedl. „Sice mě trošku naštval, když mě přihlásil na Bedřichově, protože jsem tam nikoho moc neznal, ale naštěstí si mě brzy všimli na Vysočině,“ vrací se ještě ke svým fotbalovým začátkům.

 S futsalem začal poměrně pozdě, a to před nějakými třemi lety. „V Praze na mě dostali doporučení, že mám talent, takže jsem jel na přípravný kemp reprezentace a už si mě tam nechali,“ přibližuje začátky reprezentační kariéry v malé kopané.
Jako člen futsalového reprezentačního výběru postupně poznává svět. „Už jsme byli reprezentovat v Řecku, na mistrovství Evropy v Černé Hoře a před dvěma měsíci jsme se vrátili ze šampionátu v Las Vegas,“ vypočítává destinace.

 Přiznává, že město hazardu na něj udělalo obrovský dojem. „Mnozí se do Ameriky v životě nepodívají, nebo si pobyt musí zaplatit, ale já jsem se díky reprezentaci dostal za oceán úplně zadarmo,“ pochvaluje si.

 Na zážitky vzpomíná stále. „Už když jsme přijeli na letiště, tak to bylo něco. Všude blikaly automaty, tak jsme k nim hned běželi. Bylo to úplně něco jiného. V Jihlavě je také spousta heren, ale to se samozřejmě vůbec nedá nijak srovnat,“ dodává.

 Jenže jako člen reprezentačního výběru tam nepřijel jen za zábavou. „Měli jsme tu výhodu, že jsme do Las Vegas přijeli o dva dny dříve, takže jsme se mohli v klidu aklimatizovat,“ přibližuje. Na mistrovství nakonec v rozřazovacích bojích padli se silnou Brazílií. „Oni byli úplně někde jinde,“ vrací se k technické vybavenosti „kanárků.“

 Stejně jako ostatní členové reprezentační družiny měl čas na to, aby si prošel nejen město, ale podíval se i do jiných koutů Ameriky. „V Las Vegas jsme šli například po té hlavní ulici, která měří několik kilometrů. Ani jsme ji celou neprošli, protože co pět minut jsme zastavovali a pořád jsme si něco fotili,“ vzpomíná.

 V rámci výletů měl možnost poznat i další města jako například Detroit nebo Chicago. „Tam se mi moc nelíbilo, protože to jsou už průmyslová města plná fabrik a továren,“ doplňuje. Když se před ním ale řekne Las Vegas, říká jednu věc: „Nechtěl bych být tím, kdo tam bude platit elektřinu, protože celé město pořád svítí,“ charakterizuje ho. Je rád, že se mu podařilo proniknout alespoň do té futsalové reprezentace.

 „Když už nevyšla profesionální dráha u fotbalu, jsem rád, že se mi to povedlo alespoň v malé kopané. Je pro mě čest přetáhnout přes hlavu reprezentační dres a vždy bude,“ ujišťuje.

 Ohledně budoucnosti ale kreativní záložník neplánuje moc dopředu. „Ono to nemá moc smysl. K něčemu se upneš, a pak jsi zklamaný, když to nevyjde. Takže když plánuji, tak maximálně na šest měsíců nebo rok dopředu,“ říká.

 Zatrpklý z toho, že se mu nepodařilo pořádně prorazit ve velkém fotbale, být nemusí. Jeho mladší bratr Patrik totiž v dresu FC Vysočina v sobotu zaznamenal první start v Synot lize. „Je dobře, že to dokázal aspoň on. Fandím mu. Určitě pro něho bylo lepší, že byl mladší, protože se aspoň mohl poučit z chyb, které jsem udělal já,“ zmiňuje závěrem.

Diskuze k článku