Foto archiv ZG
Dílo i osud Jemnického rodáka jihlavská veřejnost zná, pravidelně se u jeho sousoší Zaváté šlépěje na hlavním hřbitově konají akce k připomínce vykonstruovaných komunistických procesů, při kterých v padesátých letech umírali nevinní lidé, nebo se zde připomínají výročí světových válek. V roce 2011 se před jihlavským gymnáziem po 50 letech vrátila socha T. G. M. respektive její replika. Původní sochu vytvořil v roce 1948 právě Jaroslav Šlezinger, o rok později komunisté autora zavřeli a sochu v roce 1961 rozbili.
Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu Jaroslav Šlezinger (1911 až 1955) zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře.
Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu, autor dívčího aktu na Březinkách Akad. soch. Bohumil Kokrda na tom byl obdobně. Jeho zásluhou přežil koncentrák Antonín Zápotocký. Komunisty byl odsouzen k popravě, která byla změněna na doživotí. Dočkal se však amnestie a rehabilitace.
Sochař který celým svým dílem ukazoval na zvrhlosti nacismu i komunismu, autor madony na Březinkách akad. Soch Roman Podrázský - život a dílo autor: PhDr. Josef Chalupa na str. 41. uvádí: „Pro realizaci památníku politickým vězňům jáchymovského gulagu nebylo vhodnějšího adepta, než byl Roman Podrázský. V roce 1996 byl v Jáchymově před kostelem sv. Jáchyma vybudován Památník obětem komunismu v letech 1948 - 1989. Dominantní sousoší připomíná proraženou zamřížovanou bránu, z níž vystupují na každé straně ztýrané postavy vězňů, z přední mužská a zadní ženská postava.“ V tomto díle je také memento osudu a smrti Jaroslava Šlezingera.
Velice bych se přimlouval, aby Podrázského Madona našla v Jihlavě důstojné místo. Snad by se to mohlo udělat i s pochopením majitele a jeho nadřízených složek finančně:
„jak nabyl, tak pozbyl“. Jako spoluautor sochy si myslím, že místo na ilustrační fotografii nebylo špatné. „Madona na hradbách“. Více o R. P. je uvedeno na webu Wikipedie - Roman Podrázský.
Diskuze k článku
Omluvenka
Omlouvám se za ten černý sokl. Použil jsem původní černo-bílé foto, které Podrázský na Březinkách udělal. Tehdy byl sokl s ohledem na dlažbu okrový. Nyní by snad bylo lépe v souvislosti s trávníkem použít světlejší pompejské hnědi, nebo pastelovou šeď. ZG
Si hlavně pohlídejte, aby případdně sochu ti naši machři nešoupli na dvorek za radnici.
OK - DÍKY
Dobrá poznámka.
Myslím, ale že reprýza bývalého náměstka, na radnici nyní snad nehrozí.
Má ji zatím jako "ozdobu" zavřenou za plotem v "pasťáku".
Pokud má trochu vkusu, asi se jí rád zbaví.
ZG
úsměvné
Vkusně doplňuje exteriér našeho domova a proto bych se jí nerad zbavoval. Přesto ji ve veřejném zájmu rád městu prodám (projeví-li zájem). A prosím - pozor na gramatiku, pane architekte - repríza je s měkkým "i" :-(
Radek Vovsík | 2015-04-06 17:46:00 |
ReagovatVKUSNĚ NE-VKUSNÉ
VKUSNĚ NE-VKUSNÉ
. . . děkuji za opravu…
Už vícekrát jsem napsal, že skulptura je umístěna nevhodně, v uzavřeném a snad i interně hlídaném areálu, s rušivým pozadím dvou oken. Je položena na trávník a vystavena pohledu na který nebyla komponována. Tímto náhrobním položením je dehonestována.
Socha Matky s dítětem není jen tak obyčejná socha, není na první pohled líbivá, má v sobě ale hloubku toho, co chtěl Roman Podrázský – hluboce věřící člověk – ve vztahu k životu - na tomto tehdy mladém sídlišti vyjádřit. Udělal to symbolicky sochou matky, vztahující k sobě dítě, jejich rozostřené obličeje dávají tušit jakýsi kontemplativní vztah. Socha Romana Podrázského má navíc ideu ukazující na smysl života. Její materiál - jádrová žula - nejenom souvisí s Vysočinou, ale zachová její poselství navěky.
Ideově souvisí s dílem Sochaře a politického vězně nacismu i komunismu Jaroslava Šlezingera (1911 až 1955), který zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře.
Roman Podrázský se na realizaci, umístění obou soch nesoucí pečeť jedné ruky podílel, navrhované řešení by jim dalo nový smysl. S Podrázský jsem se při realizaci památníku Jaroslava Šlezingera pracovně setkal.
Zdeněk Gryc
ÚSMĚVNÉ
úsměvné
"Vkusně doplňuje exteriér našeho domova a proto bych se jí nerad zbavoval."
Radek Vovsík
----------------------------------
Když se něco dělá "ne-rádo", tak to jde těžko a snadno se najdou důvody proč to ne-jde. Chápu Váš vztah a společný osud s touto sochou, která také skončila na náměstí a byla odsunuta do Vašeho domova.
Myslel jsem si, že okolnosti za jakých se to stalo, moc úsměvné nejsou a že celkem rád najdete příležitost, aby byla socha umístěna do symbolického parkového centra Jihlavy. Už jenom proto, abych přestal "otravovat".
V posledních létech se více měst snažilo ve svých sadech udělat galerie v plenéru. Jihlava tak učinila ve Smetanových sadech, které jsou významným pěším přechodem, přes ulici Jana Masaryka, propojeny s Parkem stejného jména. Nevím, jak dalece přemýšlejí žáci gymnasia o symbolice jmen otce a syna pro náš národ. Zde radnice projevila velký "Vkus" při výběru jmen. Smrt Jana Masaryka by nás měla v rámci post-oslav Února 1948 setrvale "strašiti". Osud jeho otce taktéž, jenom ta státue mi nedává klid. TGM by si zasloužil něco hodnotnějšího, třeba repliku od mého Profesora Makovského. Myslím, že v rámci aktuálního stavu české společnosti je potřeba stále připomínat jejich osudy a vztah k západní demokracii.
Bude dost zajímavý ten "řeff", doufám, že "malo-mocných", až Jihlava poctí některý prostor jménem jejich ideového pokračovatele Václava Havla. Letiště na Henčově to doufám nebude.
Je to už dlouho, co jsem v JL popsal za jakých okolností a proč, jsem zde navrhl zrušit kruhový záhon, přes který si Jihlavané krátili cestu. Učinil jsem tak zdarma, a s trochou legrace, v rámci socialistického závazku, abych tuto úpravu prosadil.
Dost mne to tam štvalo, jak jeden den zahradníci záhon osázeli, a druhý den byl stezičkou prošlapán. Myslím, že už je málo pamětníků.
Za gramatické a stylistické chyby se předem omlouvá: Zdeněk Gryc
Zajímavé !
Takže Václav Havel byl ideovým pokračovatelem malo-mocných? No, tím si nejsem příliš jist. Takovou velmoc, jakou je USA lze sotva považovat za malomocnou. I když, kdo ví ?
MALO-MOCNÝ byl celý národ
MOCNÝ BYL SSSR
MALO-MOCNÝ, byl za totáče HAVEL, zvláště ve vězení. Malomocný jsem byl i já, jako student, turista, zaměstnanec a občan. Literatura je myslím v tomto směru bohatá.
Za Hitlera to byl výpis z matrik o árijském původu. Za totáče to byla zvláštní a důležitá profese v podniku Kádrovák vybavený tresorem. Na ulici to byly všímavé baby v uličních výborech KSČ.
Segregace byla i ve Svazu architektů. Napřed se sešli na uzavřené schůzi straníci. Až se jim v Brně v Domě umění uzachtělo, tak otevřeli dveře pro plebs. Havel měl ve svazu umělců, včetně Kopeckého taky nějaký projev,že?
Já si Havla, jeho rodiny vážím, nejenom jako architekt,
ale i v kulturním kontextu dějin naší republiky.
Píši pomalu a jak mi zde bylo již 2x vytknuto, moc to po sobě nečtu, že?
"Čtenář" je od slova čísti, takže je nepochybně vzdělaný a rozhledem.
Napíši heslovitě, čím mi Havlové, včetně jeho dědečka Vavrečky, imponují.
Ojedinělá funkcionalistická architektura Barrandov, urbanisticky skvostně umístěná.
Lucerna, její ojedinělé technické vybavení a začlenění do architektury Prahy.
Vavrečka byl na osobní žádost TGM, vyslanec v Budapešti.
Ředitel u Bati s osobní vazbou na světového architekta Corbisiéra.
Jeho zaměření a neobyčejný vkus dokumentuje ojedinělé dílo "Keramická sbírka Hugo Vavrečky" od Jany Kybalové. Pracoval na ní zejména za Protektorátu ve spolupráci s podobnou osobností, Karla Černohorského,jeho "Moravská keramika", vyšla za Protektorátu v prosinci 1941.
Pánové byli totiž vlastenci a náckové jim jinou publikační činnost netrpěli.
Havlovi byl dědečkův odkaz komouši ukraden.
Pochopte prosím:
Zdeněk Gryc, má toho PRAVDO-LÁSKAŘE rád