Nechal jsem si, s těžkým srdcem, prolongovat (prodloužit, respektive koupit) režijní průkazku ČD, kterou tak silně napadal bývalý ministr financí Kalousek, za 1000 Kč jako benefit, který ještě zaměstnancům a důchodcům ještě zůstal.
Když to porovnám s benefity našich represivních složek (např. u vojáků příspěvek dostávající na bydlení za měsíc až 10 000 Kč) tak to je nebe a dudy. Pěkná spravedlnost. Ale to jen tak na okraj, aby řeč nestála. Maje novou prolongaci i vyrazil jsem za kulturou do Prahy na návštěvu galerie ve Veletržním paláci.
Do H. Brodu jsem jel osobákem (renovované vozy bývalé NDR), který byl poloprázdný a zde jsem přestoupil do rychlíku jedoucího z Brna. Vagon byl bez kupé a v první chvilce jsem si myslel, že jsem nastoupil do vozu s hluchými, téměř každý druhý měl v uchu sluchátka, ale hned jsem pochopil, že mají v rukou mobily, tablety a co já vím ještě. Nikdo knihu nebo skripta, či noviny, které jsem měl já, inu stará škola a jiná doba.
Cesta do Prahy bez problémů, s vyzváněním mobilů, WC čisté se vším všudy. Odjezd z Prahy už se jevil jako složitější. Na nástupišti plno, hlavně dětí a mládeže, začaly jarní prázdniny.
Chtěl jsem nastoupit do zadního vagonu (abych to neměl při přestupování v H. Brodě daleko), ale celé dva a půl posledního vagonu byly rezervovány pro organizovanou mládež jedoucí do Žďáru n. Sáz. Dostal jsem se do té druhé volné poloviny do kupé společně s dívkou asi osmnáctkou a hochem asi rovněž tak starým.
Nikdo nepozdravil, kabely hodili na volná sedadla, takže jedno místo bylo "volné". Ihned vytáhli svoje "zbraně" a už to šlo. Dívka byla asi čerstvě zamilovaná, jedna SMS za druhou tam i zpět, hoch zase neustále volal, asi měl volný tarif (operátoři mají kšefty). Nikdo další nepřistoupil, protože když viděl tu řvoucí a běhající mládež ve vagonu, tak šel dopředu.
V Kolíně se rozlétly dveře kupé a dovnitř se hrnula taková Bára Špotáková, na zádech batoh jak na Everest a hned ho mrskla na zem, druhou kabelu rovněž a ihned si vytáhla rovněž tablet. Nějaké pozdravení, zeptání se na místo, nic.
V Kutné Hoře přistoupila starší paní, pozdravila, zeptala se na místo a nyní otázka, kdo dá tu svoji kabelu, kam patří? Mladík se ukázal jako pozdní gentleman a dal ji nahoru. Paní (tašku dala nad sebe nahoru) si vzala knihu a cesta pokračovala dál za cinkání a zvonění moderní techniky, občas přerušené výbuchem smíchu Báry.
V Čáslavi na poslední chvíli vyběhl mladík ven, ani "bů" a přistoupil starý děda s hůlkou, samozřejmě pozdravil a zeptal se na volné místo a v pohodě stejné jako dřív jsme dorazili do G. Jeníkova, kde se přes hromadu zavazadel na zemi dostala z kupé osmnáctka, jako hluchoněmá. Už jsem také zažil průvodčího, který chtěl po cestujících, kteří měli tašky na volných sedadlech, jízdenky. Všechna zavazadla musela být nahoře. To byla výjimka. Takových více.
V H. Brodě jsem vystupoval já (samozřejmě jsem pozdravil) a přestoupil do švýcarského motoráku, který už každého upoutá reklamou na města a památky Vysočiny. Vtipné a účelné. Předešlo se tak sprejerům. Uvnitř čisto a ticho, oproti řvoucí mládeži z rychlíku. Velké plus zde jsou kamery uvnitř vozu, které odrazují vandaly od ničení vybavení vozu. Samozřejmostí je hlášení stanic a světelné "noviny" stanic. Celý pěkný dojem z motoráku mi zkazilo nádraží Jihlava-město, jeho budova. Ale to je již jiná kapitola.
Diskuze k článku
:-))))
Dobrý počtení....prostě za pana Matuly to bylo všechno v pořádku, on ve 14 nekřičel po vagoně, ani jeho spolužáci a zdravili jak vzteklí radši i na peróně :-)))))
Chci říct, pane Matulo, že si nemáte takovými věcmi nechat kazit život! Jsou to naprosté prkotiny oproti tomu, co tito mladí lidé musí řešit (a čemu čelit) ve svých životech. Vy jedete za kulturou do Prahy a všechen výsledek je zastíněn partou puberťáku, mezi které jste se (alespoň podle starších lidí v té době) počítal jistě taky - nebo ne?
Je mi 35, ale dovolím si: hlavu vzhůru!!! Život je krásný, vypněte Novu, nečtěte iDnes a běžte se podívat na ovál plný mladých sportovců, divadla plná mladých lidí...a těch pár ve vlaku...njn
Reakce na: "O jízdě vlakem..." jsem rád, že je aspoň nějaká reakce těch mladších. Morálka za nás a dnes je úplně někde jinde, ten základní bonton by měl snad platit i dnes. Snad toho tolik nechci po společnosti, která si chce říkat demokratická (kde kdo se tím ohání). Když se dnes podívám na zprávy o Ukrajině, tak mi to pomalu začíná připadat jako v 50. a 60. letech, jednostranně zaměřené a cenzurované. Chudák demokracie, každý si ji vykládá podle sebe. Je jako lehká děva, kterou můžu mít jak se mně to hodí. Omlouvám se za ten příměr. Ale to jsem odbočil. Samozřejmě, že jsme dělali blbiny, ale když s námi byl kantor (např.výlety), tak si to nikdo nedovolil, dnes je kantor ten poslední, raději se k nim nezná. A těch výletů, různých kurzů, exkurzí apod., je pomálu. Jednak rodičům chybí peníze a podruhé je kantor stále "jednou nohou v kriminále", proto hledá možnosti raději nikam nejezdit. Opravdu kdyby měl člověk se zabývat všemi "blbostmi" současné doby, řečeno obecně, tak by skončil na "Kopečku". Trošku mne zaskočila poznámka, že jsou plná divadla, ovály hřišť mladými atd. To bylo asi bráno ironicky. Mládež si spíše hledá aktivity, kde chce být sama bavena, nikoliv makat na sobě, to jsou ty lepší vyjímky, masovka to není. Jistě, kazit život si tím nenechám, jenom mne to nenechává lhostejným. Bohužel.
Josef Matula
Pane Matulo,
vidím, že jste jeden z těch, kteří cítí potřebu si sami odpovídat na své články. Nevím, co jste u tehdejších ČSD dělal, ale potkat za socialismu ve vlaku bych se s Vámi nechtěl ani omylem, protože tehdejší zaměstnanci ČSD, to byl prostě "spolek" a na lokálkách obzvlášť. Jeden soudruh vedle druhého a o dalších "aktivitách" raději nemluvit.
chroustik | 2014-03-13 16:17:54 |
ReagovatPane Chroustíku, nevím co jste četl, ale když se tak dívám do toho článečku, tak tam autor spíše popisuje chování lidí ve vlaku, než celkovou situaci v ČD respektive v ČSD(už jenom ten nadpis říká něco jiného). Nevím jestli p. Matula pracoval u dráhy, či pracuje, ale jak jsem se dověděl, tak tu tisícovku platí současný zaměstnanec. Důchodce-bývalý zaměstnanec platí polovinu, jeho manžel(ka) rovněž tisíc korun (řada důchodců se režijky pro její cenu vzdává). A tady musím souhlasit, že je mi milejší ten nádražák, než žoldák, který té společnosti moc nedá, jenom bere, ať si myslíte o spolku železničárů co chcete, že je to spolek soudruhů. Vlaky potřebujeme, ty žoldáky ani ne. Za bývalého režimu šly peníze spíše pro vojsko, než do dráhy, proto také ten stav. A vývoj v dopravě jde také dopředu, aniž si to uvědomujeme i u nás. Dnes se to pomalu začíná měnit a je to vidět především na obměně vozového parku, kde je to nejmarkantnější, ale i těch lidí co tam dělají. Já si to aspoň myslím (podotýkám, že na dráze nepracuji, ani jsem nepracoval)
Strejček Nimra | 2014-03-15 10:47:58 |
Reagovat