Jeho životní krédo zní „Život je pořád krásnej!". Asi většinu z těch, kteří Ladislava Vilímka znají, překvapí informace, že tento věčný optimista zítra oslaví sedmdesáté narozeniny. 

 Ladislav Vilímek z Rounku je neúnavným propagátorem historie Jihlavy a Jihlavska. V posledních letech potom především hledačem jmen a osudů lidí zavražděných ve jménu zrůdné nacistické ideologie. 

 Také do osudů L. Vilímka a jeho rodiny zasáhla, byť ne tak tragicky, podobně zrůdná ideologie komunistická. „Třídní" původ a rodinné prostředí, v němž vyrůstal (* 29. 5. 1940 v rodině jihlavského živnostníka), výrazně ovlivnily jeho další život a postoje. 

 Právě původ byl příčinou toho, že nebyl přijat na jinou střední školu, než na textilní průmyslovku v Heleníně. Oboru historie, který mu byl blízký od mládí a jímž  se vedle přírody, literatury, divadla či malování zabýval ve volném čase, se tak mohl začít profesně věnovat až v roce 1995. Bylo mu pětapadesát, když mu tehdejší ředitel Dr. Karel Křesadlo nabídl místo v jihlavském okresním archivu. 

 Zde působil L. Vilímek až do odchodu do důchodu v roce 2002. Kromě úctyhodného množství odborných a popularizačních článků a pečlivě vyřízených dotazů zde za sebou zanechal desítky, možná stovky spokojených badatelů, jimž se věnoval s nadstandardním nasazením.  

 Historii a archivu však zůstal věrný i nadále. Důkazem jsou další stovky článků v regionálním tisku (např. seriál Kameny u cest mlčí) a na internetu, příspěvky ve sbornících (Stříbrná Jihlava, Jihlavská archivní ročenka, Vlastivědný sborník Třeště a okolí), monografie Smrčná 1233-1303-2003 a Historický atlas městyse Kamenice u Jihlavy. Před vydáním je Vilímkovo knižní zpracování historie obce Ústí. 

 Na jeho kontě jsou i četné výstavy, přednášky a besedy, mnohé jeho práce představují vůbec první souhrnnou informaci k danému tématu. Jeho nezištnou práci dobře znají i  všichni ti, kteří  se léta pravidelně scházívali na jím organizovaných lesních bohoslužbách u kaple sv. Antonína nad Rounkem.

 Stěžejním předmětem zájmu L. Vilímka jsou ovšem Židé na Jihlavsku. Práci na tomto tématu věnuje tisíce hodin v archivu a doma u počítače. Vedle článků, besed, přednášek a výstav na jihlavském židovském hřbitově spolupracuje se školami, ochotně a zcela nezištně poskytuje konzultace studentům, je v kontaktu s badateli a institucemi zabývajícími se židovskou problematikou od nás i ze zahraničí. Koresponduje s pamětníky, ale třeba také jezdí hrabat listí na větrnojeníkovský židovský hřbitov. 

 Hmatatelným výsledkem jeho snažení je obsáhlá, informačně nesmírně cenná a patrně celosvětově ojedinělá kartotéka židovských obyvatel Jihlavska, která mimo jiné podrobně dokumentuje všechny jihlavské oběti holocaustu. To nejcennější, co tato jeho práce přináší, je však neuchopitelné, nelze to vyjádřit žádnými čísly ani slovy.

 Ladislav Vilímek zůstává věrný archivu, kde pracoval. Jeho pravidelné návštěvy archivní badatelny narušují v posledních letech pouze dlouhodobé pobyty u dcery v Americe. Jen tehdy je jeho místo v rohu u okna prázdné. Ale ani za mořem na archiv nezapomíná: „Stýská se mi po mých židovských holkách a klucích, kteří na mě čekají v těch zaprášených archivních balících, a po vás, co mi je nosíte. Něco holt se musí v životě obětovat...," nechal  se slyšet  L. Vilímek z Ameriky.

 Co mu popřát do dalších let? Samozřejmě především zdraví. A ať je život pořád krásnej...    

Diskuze k článku