JIHLAVA - ­ O nepravdivém odchodu do Příbrami, spolupráci s Karolem Markem, nezvládnuté jarní polovině sezony nebo debaklu v Sokolově hovořil s JL Josef Vrzáček, asistent trenéra A­týmu.

 Spekulace o vašem odchodu do Příbrami za panem Markem už utichly?

 Telefonátů jsem měl spoustu. Celou záležitost bych zakončil jednou větou: Karol věděl, že nechci z Jihlavy odejít.

 Všechno překroutila média. Pan Marko při odchodu řekl, že si s sebou vezme do Příbrami svého asistenta, ale jméno neprozradil... Novináři si zřejmě mysleli, že jde o vás...

 Karolovi jsem poděkoval, že mi udělal v Jihlavě krásnou reklamu. Volalo mi přes třicet lidí, včetně vedení klubu, jestli odcházím. Karol se mi omluvil. A dále nemá smysl to rozebírat.

  Jak hodnotíte vzájemnou spolupráci?

 Pozitivně. Jsem rád, že jsem mu mohl dělat asistenta. Spoustu věcí jsem se od něho naučil a myslím, že i já jeho jsem obohatil. Pochopitelně jsme měli nějakou výměnu názorů. Já jsem byl oponentem, on to vyžadoval a já jsem to chtěl. Ne ve všem jsme se shodli, ale v těch důležitých věcech jsme vždy zaujali stejné stanovisko. Osobně jsem se nikdy nevracel k tomu, zdali mělo být něco tak či onak.

 Byl Karol Marko skutečně tvrdý a zásadový trenér, jak mnohdy naznačovali hráči? 

 Dokáže být tvrdý v kabině, dokáže být tvrdý, co se týče kondiční stránky. Ale nikdy to nepřesáhlo určité hranice. Třeba v přípravě jsme neměli ani jedno svalové zranění, což je jeden z ukazatelů její kvality. Problémy měl pouze Pavel Mareš, ale u něho byla situace trošku jiná.

  Už vás s odstupem času přebolel jarní neúspěch, nebo stále mrzí?

 Všichni víme, že výhry a prohry patří ke sportu. Ale mě nepovedené jaro hodně mrzí. Tak skvěle rozehranou sezonu jsme dlouho neměli. Můžeme hovořit o domácích utkáních s Vítkovicemi a Třincem, ale my jsme nezvládli důležité zápasy na Dukle Praha a v Čáslavi. Přitom hráči byli připraveni slušně. Jenomže se ukázalo, že psychika, možná nás všech, nebyla stoprocentní.

  Na druhou stranu prohry právě s Vítkovicemi a Třincem jako by navazovaly na neúspěch s Duklou a Čáslaví. Hráči působili v určitých momentech hodně profesorsky...

 Musím říci jinou věc. Nesouhlasím s Karolem v tom, že hráči nebyli psychicky odolní, že byli labilní a podobně. Řeknu to jinak. Psychologická příprava je součást tréninkového procesu a odpovídají za ni trenéři. A pokud řeknu, že hráči jsou psychicky labilní, tak svým způsobem říkám, že já jsem je dobře nepřipravil. Je potřeba se podívat pravdě do očí. Vždy lze udělat něco jinak, něco změnit. Podíl viny na neúspěchu musíme nést i my trenéři.

 Druhá věc, a to jste řekl přesně, je ta, že kdybychom zvládli utkání s Třincem, pravděpodobně bychom byli v jiné psychické pohodě a myslím si, že bychom zápasy s Duklou a Čáslaví zvládli.

 Co říci ke složení kádru? I když byl papírově silnější než na podzim, pan Marko se nechal slyšet, že nějaká posila ještě mohla přijít...

 Kádr může být vždy silnější. Na druhou stranu je potřeba říci, že když se vedení ptalo Karola, zdali je spokojen s doplněním kádru, řekl, že ano. Co se posil týče, tou nejlepší byl Honza Štohanzl. Dokázal se střelecky prosadit a až na malé drobnosti patřil v každém zápase k lepším hráčům. Pavel Mareš přišel kondičně a silově nepřipraven a s tím souviselo i jeho pozdější zranění, takže celé jaro prakticky nehrál.

 Kdyby byl Mareš stoprocentně v pořádku, byl by on tím mužem, který převáží misky vah na stranu FCV a šéfem na trávníku?

 Dneska o tom lze spekulovat, ale realita byla jiná. Těžko se mi na tuto otázku odpovídá. Pavel je osobnost, přínosem by určitě byl.

 Ale já musím říci jinou věc. Všichni říkají, že Faldyna nedával góly. Petr nebyl na jaře v psychické pohodě, ale přitom byl druhý nejlepší střelec soutěže, takže ty góly dal. Moc nám chyběl Michael Rabušic. Měl obrovsky vzestupnou tendenci.

 Dále jsme z mého pohledu měli problém ve středové řadě. Hráči střídali lepší okamžiky s méně povedenými. V této souvislosti musím zmínit jméno Franty Schneidera, který pracoval na velkém prostoru, dokázal vystřelit ze střední vzdálenosti, dokázal mužstvo strhnout, dokázal přitvrdit a být špílmachrem.

 Kde dál tlačila tým bota?

 Dělali jsme velké množství individuálních chyb. Dalším problémem byly standardní situace. Každé utkání jsme měli připravené tři až čtyři signály, které byly promyšlené, natrénované, vysvětlené, ale chyběli nám exekutoři. Přitom kvalitních hlavičkářů jsme měli dost, například Kadlec, Faldyna, Simr nebo Tlustý... Jenomže jsme neměli exekutory.

 Zmínil jste Petra Faldynu. Neubrala mu na formě arbitráž ohledně přestupu do Slovácka? Novináři a fanoušci z něj udělali po této kauze tak trochu fackovacího panáka...

 Nemyslím si. Tímto byl podzim uzavřený. V zimním přípravném období Petr zvládal kondiční dávky perfektně. V herní části bylo znát, že to malinko není on. Hlavně na soustředění v Itálii se dostával do šancí a přestával je proměňovat. I v trénincích. Ale s jarní částí soutěže přišel zlom. Na trénincích si přidával, piloval střelbu a góly začal postupně dávat. Jenomže formu z tréninku nedokázal přenést do zápasu, což je otázka psychiky.

 A nedokázal to částečně i kvůli tomu, že si ho soupeři poctivě hlídali, často za hranicí pravidel...

 Jednoznačně.

 Hodně fanoušků má stále v živé paměti hrůzný začátek duelu v Sokolově, kde jste prohrávali po devíti minutách tři nula...

 Co k tomu říci... Na Sokolov jsme se pečlivě připravovali, nic neponechali náhodě. K utkání jsme odcestovali dřív a spali v Karlových Varech. Věřil jsem, že zápas zvládneme. Bohužel, hned v první minutě jsme inkasovali z penalty, která byla, a následně dostali druhý gól. To s námi hrozným způsobem zamávalo. Vzápětí jsme měli šance na kontaktní branku, jenomže je neproměnili a inkasovali z protiútoku potřetí. Všechno se na nás sesypalo. Šlo o nejhorší okamžik, který jsem u A­týmu za ty roky zažil.

 Jak vidíte příští sezonu? Není načase ubrat z postupových cílů a zaměřit se na stabilizaci hlavního mužstva s výhledem na postup například v sezoně 2010/2001? Hráči by se lépe vyrovnali s tlakem a očekáváním...

 Nevím, jaká bude další sezona, zdali bude stabilizační. To je otázka pro vedení klubu. Před začátkem letošního ročníku jsme neměli za cíl postoupit. To se vyhlásilo až v zimě. Někdo říká: nemělo se to vyhlašovat. Ale na druhou stranu, když jste na postupovém místě, máte veřejnosti lhát...?

 Michal BOČEK

Diskuze k článku