Vnitřní částí Sluneční soustavy právě teď prolétává kometa s označením 12P/Pons-Brooks, jejíž jasnost roste natolik, že se dostává na hranici viditelnosti pouhým okem. 
Podobnou příležitost jsme naposledy měli před více než rokem s kometou C/2022 E3 (ZTF), která díky tak trochu nešťastné mediální zkratce proslula jako Neandrtálská kometa.

 
Aktuálně pozorovatelná kometa 12P/Pons-Brooks byla objevena již v létě roku 1812 francouzským astronomem Jeanem-Louisem Ponsem. Druhé jméno Brooks pak kometa dostala po britském astronomovi Williamu Brooksovi, který ji znovuobjevil při jejím dalším návratu v roce 1883 a potvrdil, že jde o již dříve Ponsem objevené těleso. Potvrdilo se tak, že jde o kometu s periodou oběhu necelých 71 let. 

Kometární jádro ve skutečnosti tvoří přibližně sedmnáctikilometrový ledoprachový chuchvalec. V období, kdy se kometa na své velice excentrické dráze přibližuje ke Slunci, dochází k jejímu zahřívání, v důsledku čehož se z jádra uvolňuje množství prachu a plynu a za kometou (vždy ve směru od Slunce) vzniká protáhlý ohon. 

V případě komety 12/Pons-Brooks je rozložení hmoty v kometárním jádře zřejmě značně komplikované, neboť v důsledku tzv. kryovulkanické aktivity bylo v případě tohoto tělesa v minulosti pozorováno hned několik výbuchů souvisejících se skokovým zjasněním komety. 

Současné modely předpovědí jasnosti komety predikují, že v průběhu dubna by kometa mohla být teoreticky bez větších problémů viditelná pouhým okem. Ve skutečnosti je však třeba vzít v potaz skutečnost, že tou dobou se bude kometa také velmi rychle úhlově přibližovat ke Slunci a příležitosti pro její spatření budou stále vzácnější. Předpovědi jasností komet jsou však obecně velice nepřesné a lze je brát pouze jako orientační. 

V současnosti se jasnost komety pohybuje kolem 5. magnitudy, což je přibližná hranice viditelnosti pouhým okem na dostatečně tmavé obloze. V loveckém triedru nebo malém dalekohledu lze kometu spatřit jako malý mlhavý obláček.
Nyní kometa přechází souhvězdím Ryb a 27. března se přesune do souhvězdí Berana. Na obloze ji tedy lze pozorovat pouze ve večerních hodinách nad západním obzorem. S postupující nocí kometa klesá k obzoru a zapadá. Ideální pozorovací podmínky by měly nastat na přelomu března a dubna. 

Tehdy by kometa mohla být již natolik jasná, že by ji bylo možno na obloze spatřit i bez dalekohledu, a zároveň ještě bude úhlově dostatečně daleko od Slunce. 
Kometa se také pohybuje po dráze, která se úhlově velmi často blíží různým astronomickým objektům. V minulosti prolétla kolem velké galaxie M31 v Andromedě nebo kolem galaxie M33 v Trojúhelníku. Například 10. dubna se kometa přiblíží k Měsíci ve velmi nízké fázi a v jejím blízkém okolí se budou nacházet i planety Jupiter a Uran. 

Vůbec nejblíže Slunci (v tzv. periheliu) bude kometa 21. dubna, kdy bude již nepozorovatelná. 
Fyzicky nejblíže k Zemi se dostane až 2. června, kdy ji bude možné pozorovat pouze z jižní zemské polokoule, avšak tou dobou by její jasnost již měla opět klesnout pod hranici viditelnosti pouhým okem. 
 

Diskuze k článku