Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Jako vsetínskému rodákovi a odchovanci mu udělal radost postup valašského klubu do WSM Ligy. O pár dní později prožil 22letý brankář Miroslav Svoboda vlastní postupovou pohádku.

Jihlavské Dukle vychytal v baráži návrat do Extraligy, a stal se pro její fanoušky hrdinou a doslova modlou. „Prožil jsem v Jihlavě úžasný rok, na který nikdy nezapomenu,“ řekl v rozhovoru pro JL.

Jak hodnotíte barážový úspěch s odstupem několika dní?

Pocity jsou pořád pěkné. Nestává se každý den, aby člověk udělal takový úspěch. Je to srovnatelné s titulem. Za sebe, spoluhráče i fanoušky jsem hrozně šťastný.

Berete to jako satisfakci za loňskou sezonu v Šumperku, která vyvrcholila sestupem?

Neberu. Když nyní s odstupem času vidím, jaký jsme měli v Šumperku mančaft, a jaký letos v Jihlavě, tak to nelze vůbec porovnávat. V Šumperku bylo pár výborných hráčů, kteří mají na více než první ligu, ale to bylo všechno. Vůbec jsme se nedoplňovali. Tým nebyl složený tak, jak měl být, a skončilo to sestupem. V Jihlavě byla situace úplně opačná.

Většina hráčů říkala, že na letošní úspěšnou sezonu nezapomene do konce života. Co vy?

Všechny ty krásné okamžiky si určitě navždy uchovám v hlavě. Doufám, že ještě někdy někde narazím na tak super partu. Ale pravděpodobně to bude těžké, protože mně i přítelkyni se v Jihlavě celkově moc líbilo. Žili jsme spolu jako jedna velká rodina.

Takže vám Jihlava, potažmo Dukla, přirostla k srdci?

Jasně.

Vaše hokejová kariéra se úplně obrátila. Před rokem jste byl praktický neznámý, a letos je z vás hvězda WSM Ligy.

Tak obrátila… Už v Třinci jsem nebyl úplně neznámý. V Šumperku jsme sice byli poslední, ale město tam také trochu žilo hokejem. Pak jsem přišel do Jihlavy. Je pěkné, když téměř sedm tisíc lidí na zimáku skanduje moje jméno. To byla pecka. Z lidského hlediska to hrozně moc zahřeje u srdce. Z hokejového hlediska to ovšem vůbec nic neznamená. Před novou sezonou musím opět tvrdě pracovat a věřit, že se přiblížím k letošním výkonům.

Trenér jihlavských brankářů Petr Jaroš na vaši adresu prohlásil, že jste jako živá zeď. Jaká s ním byla spolupráce?

Přicházel jsem s určitou obavou, ale Petr se ke mně choval férově, a já k němu. Rozuměli jsme si. Zrovna nedávno jsem byl u něj doma, a bavili jsme se o naší roční spolupráci. Trénování pod ním mi dalo hrozně moc, sportovně i lidsky. Vím, na čem je potřeba pracovat. A vzal jsem si k srdci rovněž rady Lukáše Sáblíka. On a Petr jsou dva zkušení chlapi, kteří toho v životě hodně prošli. Byla to pro mě velká škola.

S Jakubem Škarkem jste vytvořili bezchybnou brankářskou dvojici.

Výborně jsme se doplňovali. Kuba je cílevědomý a pracovitý. Snažil jsem se mu pomoci, jak nejlépe jsem uměl. Pravidelně jsme se v brance střídali, takže jsme si nemohli nic závidět.

Přesto jste mu s Lukášem Sáblíkem předělali během mistrovství světa juniorů kóji v kabině na dětský pokojíček…

 (úsměv) A je tam pořád. Myslím si, že ho tam Kuba bude mít ještě v příští sezoně, a bude na mě i Lukáše vzpomínat.

Jakub sliboval pomstu. Už na ni došlo?

Nebyl na to čas, protože jak sezona postupovala, přibývalo zápasů. Myslím si, že to byl fórek tak akorát na hraně, a tím to skončilo.

Play off, a hlavně baráž, se hraje pod velkým psychickým tlakem. Pro brankáře to musí být ještě horší, nebo ne?

Tlak cítíte, ale člověk nesmí mít strach. Musí se nad to povznést. Já jsem nikdy nebyl zbytečně nervózní. A spíše než psychicky jsem byl opotřebovaný po zdravotní stránce. Byl jsem hodně rozbitý. Před každým utkáním jsem chodil k fyzioterapeutovi, který mě dával dohromady. V tomto směru pro mě byly play off a baráž náročné.

Kdy jste uvěřil tomu, že postup klapne?

Takto jsem o tom nepřemýšlel. Je to hokej, a stát se může cokoliv. V Šumperku nám utekla záchrana o vzájemné utkání s Mostem. Tady v Jihlavě to klidně mohlo dopadnout podobně. I když jsme od prvního kola baráže vedli tabulku, pořád to nic neznamenalo.

Takže jste, jako většina mužstva, uvěřil až po konci předposledního utkání s Karlovými Vary?

Pravděpodobně ano. Dostavila se velká úleva. Kdybychom to nezvládli, bylo by to šílené zklamání. Mohli jsme jet do Pardubic s tím, že musíme uhrát bod, což by bylo hrozně svazující. Na rovinu říkám, že nevím, jestli bychom to zvládli.

Během baráže vyplula na světlo informace, že odcházíte do Plzně. Jak na to reagovala kabina?

Lidé z mého blízkého okolí a kluci v kabině to věděli dopředu, takže to pro ně nebylo žádné velké překvapení. Byl jsem hráč Třince, udělal se přestup, a hotovo.

Ptám se z toho důvodu, že podobné zprávy jsou v takové fázi sezony nepsaným tabu.

Já si naopak myslím, že mi to uvolnilo ruce. Celou záležitost jsem chtěl mít vyřešenou co nejdříve, abych se mohl soustředit jenom na Duklu a bojovat pro ni na maximum.

Až bude známo rozlosování Extraligy, zakroužkujete si v kalendáři zápasy s Jihlavou?

(úsměv). Řekl bych, že přítelkyně to udělá za mě. Ta se bude hrozně těšit, a já pochopitelně také. Bylo mi tady hrozně dobře. Byl jsem v Jihlavě jenom rok, ale ty zážitky už mi nikdo nesebere. Budu vzpomínat je-nom v dobrém.

Ohlédnutí za extraligovou baráží jihlavské Dukly v tištěném vydání JL 2. 5.

Diskuze k článku