ZÁKLADEM CHÁPÁNÍ KAŽDÉ UDÁLOSTI JE HISTORICKÉ VROČENÍ A POCHOPENÍ DOBY.

ROK 1977 NÁSLEDOVAL SKORO 10 LET  PO ROKU 1968, KDY BYLA STAVBA OV  KSČ JIHLAVA ZAHÁJENA.

STALO SE TAK, PŘESNĚ V DOBĚ VSTUPU BRATRSKÝCH VOJSK  DO JIHLAVY V ROCE 1968.

Jako pražské jaro (slovensky: pražská jar) je označováno období politického uvolnění v Československu v roce 1968. Toto období začalo v roce 1967 na prosincovém plenárním zasedání ústředního výboru strany, které skončilo 5. ledna 1968, kdy se prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) stal Alexander Dubček, a pokračovalo do noci z 20. na 21. srpna téhož roku, kdy vojska Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa, aby zastavila započaté reformy (Vpád vojsk Varšavské smlouvy). Většina z nich sice opustila Československo k 16. říjnu 1968 část ale zůstala na území státu jako „sovětské jednotky dočasně umístěné na území Československa“ bez časového stanovení termínu odchodu, formálně „do ukončení konsolidačního procesu“. Část těchto jednotek opustila zemi v polovině roku 1987, poslední pak až po sametové revoluci.
Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a urychlit proces demokratizace.[3] Tento záměr se nesetkal s pochopením na sovětské straně, která vyslala (po neúspěšných jednáních) tisíce vojáků vojsk Varšavské smlouvy, aby zahájili okupaci státu, jež měla odstranit z vedení státu reformní komunisty a umožnit vytvoření „Dělnicko-rolnické“ vlády.[4] Poté, co Československo následně vstoupilo do éry normalizace, vedení strany v podstatě znovu nastolilo politické a ekonomické hodnoty, které vládly koncem padesátých let.[5]
--------------------------
Dokumenty na jejichž podkladu byla budova OV KSČ realizována by měly být uloženy na odboru výstavby
/nebo Ji archivu, dokumentace nemocnice v Ulan bataru s mým podpisem je uložena v archivu v Brně /,
včetně projektové dokumentace a stavebním povolením.

Jako právně zodpovědný autor,  jsem okolnosti vzniku této administrativní budovy,  sloužící nyní magistrátu, popsal v Jihlavských listech. . .  jinými slovy i jinde.
Jak se zdá, tak to některý "čtenář" ne-četl. /Právě jsem jinam k jeho sprostotám napsal, že si nejsem jist, jestli je spíše blbej, což je polehčující okolnost před zlým úmyslem/.
Příkaz k práci na projektu budovy OV KSČ Jihlava, dostal od vedoucího atelieru ve Stavoprojektu, Jana Řídkého Jan Sedlák, který vlivem svého žalářování v roce 1958 přišel o akademický titul.
Řídký, tak učinil v dobré vůli, aby umožnil Sedlákovi použít tento projekt i jako státnici k získání titulu Ing. arch.
Sedlák pracoval na projektu v rámci spolupráce se specialisty atelieru, statikem počínaje několik měsíců.
Po předložení projektu jako státnice mu byl titul udělen.

Po předložení projektu na Mě odboru výstavby a útvaru Hlavního architekta, k stanovisku a připomínkám na dalším stupni dokumentace, byl tento architektonický záměr úřadem zamítnut.
Nebylo to tak zcela jednoduché celá slovní a zejména písemná tahanice s odvoláváním  dost trvala.
Zamítnutí bylo provedeno na základě posudku a rozkladu zejména pohledových aspektů, od hlavního architekta Jihlavy Ing. arch. Musila.
Jak dalece je dokumentace státnice a návrhu Sedláka,  včetně oponentury Musila,  zachována je věcí archivu. Dnes je nesnadné si uvědomit  harmonogram těchto událostí.
Teprve po zamítnutí Sedlákova návrhu mi tuto práci přidělil vedoucí atelier architekt Řídký.
Stalo se tak dosti nakvap, projekt Stavoprojektu direktivně zadal jako zakázku KV KSČ JME. Pod zadáním byl podepsán hospodář KV KSČ  soudruh Drábek.
Po změně projektanta mne předvolal a osobně sdělil, "projekt je sice ve skluzu, ale datum zahájení stavby v souvislosti s finančními prostředky přidělenými ÚV KSČ nikoli".
Z očí do očí mi vysvětlil, že jsem zodpovědný, 
/podepsaný v  rámci právních odpovědností a souvislostech s platnými přepisy nejenom na výkresech stavebních, ale také desítek výkresů specialistů v kolonkách na  výkresech/, jako "zodpovědný projektant".

Nezapomněl důrazně uvést, že on je tu od toho, aby dohlédl nejenom na splnění termínu realizace, tedy nejlépe v rámci závazku v předstihu, ale také nákladu 12mil.  na stavbu.
S ne zrovna milým úsměvem to zakončil slovy:
"pokud to nesplníš přibijeme tě za uši  na vrata, 
ale namysli si, že žertuju".
PS. nepíši to tak zcela výzvu anonyma, jehož dikce nezapře souvislost s dobou soudruha Drábka.
Je to "příběh stavby" za jehož autenticitu ručí podpisem zodpovědný projektant: Zdeněk Gryc