CENNÝ SUVENÝR v podobě podpisu od bývalé české reprezentantky Barbory Strýcové, vítězky Fed Cupu a Wimbledonu.
Zraky tenisového světa se aktuálně ubírají k australskému Melbourne, kde je v plném proudu úvodní grandslamový turnaj sezony. Kdo ví…, třeba se na tamních dvorcích jednoho dne objeví i Ellen Čechová z Havlíčkova Brodu. „Jako hráčka? To nevím. Možná jako trenérka,“ neklade si dvanáctiletá žákyně jihlavského Spartaku přehnané ambice. „Tenis mám obecně ráda. Uvidíme, jakým směrem se postupně budu ubírat,“ nechá kariéře volný průběh.
Do míčku tenisovou raketou „buší“, a soupeřky na druhé straně sítě prohání, od šesti let. Na kurt se dostala tak trochu náhodou. Nechybělo moc, aby z Ellen Čechové byla závodní plavkyně. „Jenomže jsem trpěla na záněty průdušek, a tak jsem s plaváním skončila. Jako alternativu jsem vyzkoušela tenis,“ vzpomíná.
Volba sklidila v rodinném kruhu kladné odezvy, hlavně u babičky z otcovy strany. „Moje maminka, Marta Čechová, hrávala tenis na republikové úrovni,“ prozrazuje Stanislav Čech. A hraje ho i Ellenina starší sestřenice Adéla Jansíková, jejímž prostřednictvím se dostala do jihlavského Spartaku. Ellen se přijela ukázat kouči Lubomíru Gerlovi. Zkusili pár cvičení a dohoda o spolupráci byla na světě.
„Dodnes si vzpomínám, jak pan Gerla řekl, že takhle malé holčičky netrénuje, ale Ellen by trénovat rád, že v ní dřímá talent. Překvapením mi spadla brada,“ dodává maminka Renata Čechová.
Její dcera má pro tenis málo vídanou a užitečnou vlastnost. Nedává najevo emoce. Zatímco soupeřky se vztekají, rozčilují nebo brečí, ona zachovává chladnou hlavu. Průběhem utkání se nijak nestresuje.
„Jsem pohodářka. Když mi něco nevyjde, nebo míčem skončí v autu, maximálně se pousměji a řeknu jejda. Je to i tím, že oproti jiným hráčkám mi rodiče nenadávají, když prohraju,“ vysvětluje Ellen Čechová.
Na kurtu ji dokáže naštvat jenom jedna věc, podvody soupeřek… „Nepřiznají se, když míček dopadne na čáru, a není to vidět. Nejde o jeden, ale o několik autů během zápasu,“ mrzí ji. „Ráda hraju na betoně, ale spravedlivější je antuka, kde vidíte otisk míčku,“ dodává Ellen Čechová.
Jejím prvním top výsledkem bylo prvenství ve východočeském přeboru. Na republikové úrovni dosáhla několika účastí ve finále, respektive vítězství v turnajích „béčkové“ kategorie. Na nejvyšší úrovní dokáže držet krok s vrstevnicemi, které se připravují ve specializovaných centrech jak v Česku, tak v zahraničí.
„Asi by nebyl problém dceru do nějakého tenisového centra umístit, ale touto cestou jít nechceme. Prioritou je škola, a aby Ellence vydrželo zdraví,“ zdůrazňuje Stanislav Čech.
Někteří rodiče chtějí mít z ratolesti nového Novaka Djokoviče, Rogera Federera, Rafaela Nadala nebo Serenu Williamsovou… Čechovi na tenisový vývoj netlačí. „Jsme realisté. Ellenka má dobré výsledky, aby ale v dohledné době atakovala domácí špičku, musí na sobě ještě hodně pracovat. Do ničeho ji nenutíme. Ona sama rozhodne, co by chtěla kolem tenisu dělat,“ obrací se Stanislav Čech na dceru…
„Já bych chtěla trénovat. Moje sestřenka pracuje s dětmi, a já cítím, že by mě to hrozně bavilo,“ odpovídá Ellen Čechová a dodává, že sestřenice Adéla Jansíková je jejím tenisovým vzorem. „Z českých hvězd se mi líbí Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou,“ jmenuje několikanásobné grandslamové šampiónky.
Jelikož na domácí scéně pravidelně sbírá body (i trofeje), může Ellen Čechová startovat na turnajích v zahraničí, které jsou pro ni výbornou zkušeností, a to nejen po herní stránce…
„Je tam sama za sebe a všechno si musí vykomunikovat. Jak se soupeřkami, tak s rozhodčími hovoří anglicky. My jako rodiče se často nesmíme ke kurtu ani přiblížit. Na rozdíl od některých českých turnajů nehrozí, aby rodiče cokoli ovlivňovali,“ líčí Stanislav Čech.
Polsko, Rakousko, Slovensko, v těchto státech hraje Ellen Čechová mezinárodní turnaje nejčastěji. Podívala se i na Mallorcu nebo Tenerife. Letos se možná objeví v Německu…
„Chceme více jezdit do zahraničí, protože je tam větší konkurence. Jak se bude dařit, to teprve uvidíme. Netlačíme na pilu, že Ellenka musí dosáhnout na nějakou metu. Co má přijít, to přijde. A když to nevyjde, alespoň se nemusíme nervovat,“ usmívá se Stanislav Čech.
Diskuze k článku
Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři.
Registrace nového uživatele
Pravidla pro diskuse na www.jihlavske-listy.cz:
Nelze zveřejňovat příspěvky, které porušují zákony ČR.
Jsou zakázány příspěvky urážlivé, pomlouvačné, vulgární. Nepřijatelná je i neúcta vůči zemřelým a jejich rodinám.
Nesmí se vyhrožovat komukoli násilím či podněcovat k nenávisti k jednotlivcům, skupinám (národnostní, rasová, náboženská příslušnost).
Zakazuje se zveřejňovat další údaje o identitě ostatních diskutujících (např. telefon, adresa…). Musí být respektováno soukromí ostatních.
Diskutující se nesmí vydávat za někoho jiného.
V diskusních příspěvcích nesmí být šířena reklama, spamy, odkazy na stránky s nelegálním obsahem, příspěvky či odkazy nesouvisející s tématem článku.
!!! Uživatelé, kteří budou pravidla porušovat, musí počítat s tím, že jim budou příspěvky administrátorem smazány, může jim být i zablokován přístup do diskusí na www.jihlavske-listy.cz. Rovněž si Jihlavské listy vyhrazují právo diskusní příspěvky dle vlastního uvážení odstraňovat či diskusi kdykoli uzavřít !!!
Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů dle Zákona č. 101/2000 Sb.,o ochraně osobních údajů. "Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů".
Společnost Parola s.r.o. se zavazuje tyto údaje neposkytovat dalším subjektům s výjimkou orgánů činných v trestním řízení.