Ilustrační foto: Pixabay
Stárnutí je přirozený proces. Už když se narodíme, prakticky začínáme stárnout. Jenže jinak se stárne pětiletému človíčkovi, a jinak šedesátiletému chlapíkovi. Téma pohybu ve stáří přibližuje Lenka Vrzalová z jihlavské pobočky Státního zdravotního ústavu.
Vaše rada coby odbornice – jak to dělat, aby naše tělo vydrželo co nejdéle?
Jednoduchá odpověď. Pečovat o sebe. Každý z nás bude mít jistě svůj přístup, ale obecně platí vyvážená a pestrá strava, nepřejídat se, dodržovat pitný režim, být v pohybu nejlépe někde venku, dodržovat hygienické zásady, umět odpočívat, pravidelný spánek, vyhnout se alkoholu a cigaretám.
Neměli bychom zapomínat ani na svoji duševní pohodu, pečovat o vztahy, mít přátele a najít si činnost, která nás těší a baví. Toto jsou všeobecně známé věci, všichni je známe, nemyslím si, že to je něco složitého a nepochopitelného.
Ale dodržování těchto pravidel nám obecně dělá potíže.
Ano, například pravidelně se najíst je někdy problém. Důvodů a výmluv, proč nemůžeme pravidelně jíst, se najde mnoho. Taky to všichni známe: není čas, mám důležitější věci na starosti, já něco přece vydržím, anebo se mi zkrátka nechce. A platí to ve všem.
Je těžké si uvědomit a přiznat si chyby, které pácháme na svých tělech. Jenže náprava je jen na nás samotných a nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud zvládneme připustit, že něco bychom měli změnit, abychom se cítili lépe, tak už to je dobrý krok.
Není potřeba na sebe klást vysoké nároky. Doporučuje se začít pomalu a postupně svoje návyky či zlozvyky měnit. Platí, že čím budeme starší, tak nastavení změny bude pro nás větší stres a přijmout ji pro nás bude těžší, ale i tak na změnu není nikdy pozdě.
Změnit svoje návyky k lepšímu je velmi náročná práce a je vždy škoda, když dojde energie, nadšení a trpělivost. Proto není ostudou si říct o podporu u svých blízkých, ale i o odbornou pomoc.
Ideální je, když si správné základy neseme z dětství. A to je práce a zodpovědnost rodičů naučit děti, aby uměly pečovat o svoje tělo, a aby pohyb byl pro ně přirozenou součástí života, a ne, že je to něco za trest. Prarodiče mohou být dobrým příkladem svým vnoučatům a velmi často jsou.
Žijeme v době, kdy potřebujeme být zdraví a silní co nejdéle. Máte nějaký tip na každodenní cvik, který se hodí mladým i starým?
Asi by stačila odpověď jedním slovem. Chůze. Tu zvládnou všichni. V běžném režimu nám, ale příležitostí k chůzi ubývá. Pořád se někde vozíme. Jak to změnit?
Uvedu příklad, pokud to vzdálenost dovolí, můžeme nechat auto doma a jít pěšky. Nebo můžeme jít o zastávku na MHD dál, nejezdit výtahem a jít po schodech. Zkrátka na jednu stranu si trochu zkomplikovat život, ale díky tomu něco málo pro sebe uděláme.
Když nepojedeme autem, ušetříme za benzín, jsme venku a v pohybu. I takové výhody můžeme najít díky obyčejné chůzi.
Nabídka pohybových aktivit je neomezená, přece ale jen těžko si lze představit seniora na kolečkových bruslích, koloběžce...
I tací senioři se najdou, že se projedou na koloběžce i ve vyšším věku, ale to jsou většinou lidé, kteří sportují či trénují celý život.
Začít jezdit na kolečkových bruslích v 60 půjde velmi těžko, ale nemohu říci, že by to nešlo. Ale asi pud sebezáchovy bude limitem.
Jaký sportovní koníček je pro člověka 55+ takový optimální?
Chůze. To může dělat opravdu každý, nic to nestojí a je to pro tělo nejzdravější. Za předpokladu, že se najde někdo, kdo se nikdy významně nehýbal, tak začít chůzí je „značka ideál“.
Když bychom chtěli dosáhnout zlepšení kondičky, tak postupně můžeme při chůzi přidávat na tempu nebo vzdálenosti. Můžeme využít i aplikace, abychom měli přehled o svých výkonech, pro hodně lidí je tohle motivační.
Ale lepší než výsledek z aplikace je dobrý pocit z toho, že jsem byl venku, že jsem něco viděl, někoho potkal. Zkrátka mě to bavilo a tím pádem zítra vyrazím zase.
Se zlepšením fyzické kondice se zvedne sebevědomí, a díky získanému sebevědomí se najde snáz odvaha k tomu, že si půjdeme zacvičit, zaplavat, projet na kole, nebo se s partou kamarádů začneme potkávat na petanque nebo na nohejbale.
Nabídky sportů a cvičení nejen v Jihlavě jsou, jen si vybrat. Vybíráme dle svých schopností, kondice či zdravotních omezení. Věk opravdu není limitem, proč se nehýbat.
Dokud člověk chodí do práce, nemá ve většině případů s pohybem velký problém. Když ale přijde důchod, nastane „problém“. Času hodně, povinností málo.
Optimální je, když s tím člověk trochu už počítá a s pohybovými aktivitami začne ještě před důchodem. Když přijde důchod, je to pro něj jednodušší. Jen naváže a využije toho, že má více času.
Jak se donutit něco dělat pro své tělo?
Chtít. Každého z nás může motivovat něco jiného. Je dobré si najít takovou pohybovou aktivitu, která nás bude bavit, najdeme si parťáka, který vyrazí s námi na procházku nebo si uděláme svůj tréninkový plán.
Je dobré se za splněnou pohybovou aktivitu ocenit a umět se odměnit. Například za pět návštěv bazénů si dopřát masáž. Pohyb je navíc perfektní antidepresivum i to může být odměna, že se cítíme po tělesném výkonu uvolnění.
Jak by měl vypadat takový zdravý denní plán seniora?
Zase bych to nechala na každém, co ho baví, ne všechny baví zahrádka, ne všechny baví chodit po lese nebo chodit do cvičení.
Ale každý den by měla být zařazena jakákoliv pohybová aktivita. Zkrátka nesedět na gauči a koukat jen na televizi nebo do počítače.
Co může takový zdravý pohyb přinést? Ve vyšším věku asi nejde jen o „vosí pas“ a „svaly Pepka námořníka“, že?
Jde o to, že stárnutím nám ubývá svalová hmota a ubývají síly, a proto se necítíme dobře. Pomalu dochází k vadnému držení těla a s tím spojené komplikace, případně bolesti.
Takže pravidelnou pohybovou aktivitou můžeme zabránit úbytku svalové hmoty a předcházet bolestem. Abychom o svalovinu nepřicházeli moc rychle, bylo by dobré zařadit do svého denního režimu cvičení. Nemusíme rovnou do posilovny, ale pravidelně chodit do cvičení ať už by se jednalo o jógu, pilates či zdravotní cvičení. A pokud se zlepší kondice, může se zkusit posilovna, ale pod dozorem trenéra.
O něco těžší je motivovat se k rannímu cvičení, které je pro naše tělo nejvhodnější. Pokud ke cvičení a chůzi vložíme ještě jinou pohybovou aktivitu, máme vyhráno. Ať už to bude cokoliv, tak důležitá je pravidelnost a výdrž, je to zkrátka napořád.
Jak jsou na tom s pohybem senioři na Vysočině, potažmo v Jihlavě? Určitě už kvůli své profesi sledujete dění kolem sebe – lidi na ulicích, v obchodech… Vzdychají, stěžují si, nebo jsou nakloněni pohybu a energii?
Myslím, že senioři v Jihlavě jsou na tom dobře, respektive ti, se kterými se pravidelně potkávám. Možná by bylo fajn se zeptat, co právě je motivuje k jejich aktivitám a odkud berou radost ze života. Mimo jiné jsou nám dobrým příkladem.
Předpokládám, že jejich motivací je zkrátka si život nepřestat užívat. Dalším aspektem může být i to, že je pohybové aktivity spojují s ostatními, příležitost, kde si najdou nové přátele a známé. Nicméně jsem si vědoma i toho, že jsou lidé, kteří jsou nešťastní a neustále si na něco stěžují. Je to často jejich volba a asi s tím nikdo nejsme schopni nic udělat, pokud nebudou chtít oni sami.
O pohybových aktivitách jsme toho už napsali dost a teď hurá ven za pohybem.
Diskuze k článku