Také na mnoha místech Jihlavska se v závěru minulého pracovního týdne slavila Noc kostelů. Už pošestnácté si akci užili ve sboru Českobratrské církve evangelické v Opatově. A nechybělo ani tradiční provázání duchovního setkání se světem fyziky. Jiří Varhaník Opatov u Jihlavy Koncert bluegrassového kvarteta BezeJména, které právě dostalo pojmenování Modrej proud, otevřel minulý pátek v podvečer program Noci kostelů v opatovském svatostánku. Letošní setkání mělo jediné zastřešující slovo, a tím bylo Srdce. Na toto téma oslovila asi tři desítky zúčastněných farářka Pavla Jandečková. Jak připomněla, srdce tepe v biblických příbězích, stejně jako v našich životech. Bývá zkroušené, sklíčené, připravené zpívat, chválit, vnímat krásu světa. Někdy bývá utrápené, nenaplněné, úzkostné. Známe lidi, které puzení srdce povzbudilo k velmi dobrému dílu, ale lidi se srdcem zlým, zatvrzelým vzdorem nebo domýšlivé či vrávorající. „Anebo srdce obojaké. Sloužit lze totiž celým srdcem, nebo jenom na oko. A považte. Srdce nám může obrůst tukem, což je biblická metafora pro to, že je jaksi izolované od soucitu a zapomíná na Boha a na své bližní,“ zamýšlela se farářka. Fyzika v kostele Opatovské evangelické setkání nabídlo modlitbu a meditaci, ale i světské poučení. Už poněkolikáté byl totiž jeho součástí zábavný fyzikální cirkus jihlavského učitele fyziky Tomáše Krásenského. Letos za asistence svých studentů nabídl přímo v kostelním presbytáriu i před kostelem pokusy a ukázky na téma chvění a vlnění. „Chvění a vlnění jsou pojmy, které se leckdy objevují i v Bibli. Nakonec srdce by mělo bít, tepat a pracovat pravidelně. Chvění srdce není úplně namístě,“ došel v úvodu T. Krásenský až k pojmu defibrilace. Za pomoci svých pomůcek ze školního vyučování (třeba čertíka na gumě, PETky zavěšené na konstrukci z lešenářských trubek či Machova vlnostroje se zavěšenými korálky) diváctvu názorně předvedl a okomentoval několik ukázek vysvětlujících pojmy chvění a vlnění přítomné v praktickém životě všude okolo nás v podobě zvuku, hudby, světla, nebo třeba vlnění na vodě. Publikum sledovalo např. obrazce vytvářené ze Zajíčkovic krupice na plachtě pod Black­burnovým kyvadlem. Anebo vlnění několikametrového řetězu mezi kostelními lavicemi či zhušťování a ředění závitů rozvlněné barevné pružiny. Po kolena ve vodě, přímo v požární nádrži na návsi, pedagog vytvořil hyperbolické obrazce Huygens-Youngova opatovského vlnobití. Ve stručné přednášce přitom vysvětlil historii sporu o formě šíření světla coby proudu částic či vlnění mezi slavným Isaacem Newtonem a nizozemským fyzikem, matematikem, astronomem, autorem rané science fiction a vynálezcem kyvadlových hodin Christieanem Huygensem. „Po 250 letech pak Max Planck s Einsteinem prokázali, že světlo je to i ono,“ zjistili účastníci ukázky u zábradlí opatovské nádrže porostlé lekníny. Ve fyzikálním cirkusu zhlédli rovněž hororové kyvadlo bez jámy, z Rubensovy-Zajíčkovy trubice poskakující plamínky nebo Liborovy palice. Byliny i netopýři Dění v kostele doplnila výstavka bylin, o nichž je zmínka v Bibli. A tak bylo možno u misek a talířků sledovat souvislosti Knihy knih s mátou, lnem, datlemi, fíky či pistáciemi, s hroznovým vínem, mandlemi, skořicí a granátovými jablky, vavřínem, pšenicí, ječmenem, česnekem, cibulí a pórkem, čočkou, koprem, kmínem nebo olivami. Zavěšeny na šňůrách prostředí výtvarně doplnily Krásenského malované pohlednice, čili kreslenice. „Noc kostelů je příležitostí svá srdce otevřít, zpřístupnit, možná dokonce vylít a nechat proměnit. Bez ohledu na to, jak to s vírou máme, jestli patříme do nějaké konkrétní církve. Dnes jsou kostely otevřeny pro každého,“ pojmenovala princip celého setkání farářka Jandečková a své slovo uzavřela modlitbou sv. Tomáše Akvinského „Pane Bože, dej mi bdělé a ušlechtilé srdce…“ Počasí pak bylo vstřícné i ke vzletu balónu, pozdně večernímu pozorování hvězd, naslouchání chřástalů či poslouchání netopýrů chiropteroskopem. Foto: Jiří Varhaník