Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Mám pocit, že jsme se za těch deset let dostali do širšího povědomí obyvatel, říká k desetiletému jubileu Spolku pro starou Jihlavu jeho dlouholetý předseda Vilém Wodák. 

Kdybych vám před deseti lety řekl, že Spolek pro starou Jihlavu oslaví desetileté jubileum a vy stále budete jeho předsedou - co byste mi na to řekl?
Odpovím jedním příslovím, které se mi strašně líbí: „Chceš-li rozesmát Pána Boha, sděl mu své plány do budoucnosti.“ Takže ono deset let v životě lidském není zas tak dlouho. 

Kolik vlastně má nyní spolek členů?
Neusilujeme o nějakou masovost. V současné době máme kolem 70 členů. 

Před deseti lety jste v rozhovoru pro JL říkal, že jedním z cílů spolku je zbourání Prioru. To se ale nepovedlo… 
Máte pravdu, to se nám nepodařilo (smích). Tehdy jsem to řekl tak trochu z legrace. S Priorem mám spojeno vše negativní. Je to takový moloch, relikt minulosti a pomník rodné strany (KSČ), s kterým se dones neumíme nějakým způsobem rozumně vypořádat.  
Marně jsme také bojovali o záchranu historického objektu Štefánikových kasáren. Nyní, když se chystá demolice výpravní budovy městského nádraží v Jihlavě, tak z toho taky nejsem nadšený.  

Proč?
Je to velká škoda, protože to jsou původní historické nádražní budovy z doby mé milované monarchie v jednotném stylu, postavené ještě v předminulém století. Vždycky je škoda, když takovýto objekt zmizí z povrchu země. Podobné budovy ve stejném stylu můžeme vidět například ještě na nádražích v Batelově nebo v Rantířově. 

Dalo se demolici zabránit?
Ta devastace byla postupná. Řeknu vám jeden příklad. Když jsme se snažili zachránit Štefánikova kasárna, tak se tvrdilo, že jsou ve špatném stavu, a nebyly. Pokud by byla nějaká vůle, tak by to asi šlo. Došlo k opravám i daleko zdevastovanějších budov. 

Co se vám za tu dobu naopak povedlo. Na co jste nejvíce pyšný? 
Našemu spolku se podařilo ve spolupráci s Krajským vojenským velitelstvím (KVV) objevit a obnovit hrob brigádního generála Jaroslava Malce na Ústředním hřbitově. Obecně má jihlavská veřejnost velký zájem o komentované prohlídky Ústředního hřbitova, což je moje srdeční záležitost. 
Pochválit mohu i spolupráci se školami. Dostal jsem se k tomu přes paní učitelku Tkadlečkovou z Dřevěnomlýnské školy. Dělal jsem pro ně komentované prohlídky Ústředního hřbitova. Na této škole jsem měl i přednášku o událostech konce války z roku 1945. 

Dříve jste dělal pro veřejnost také komentované prohlídky Hrádku na Heulose. Budete v nich pokračovat? 
Ne. Od roku 2022 jsem je dělal pro Bránu Jihlavy. Byl o ně velký zájem a konaly se snad každý měsíc. Na komentované prohlídky pro veřejnost už má Brána Jihlavy oficiálního průvodce. S Bránou však stále spolupracuji, protože má zájem o komentované prohlídky Ústředního hřbitova. 

Zakládání spolku
Vzpomenete si ještě na dobu před deseti lety, kdy jste zakládali Spolek pro starou Jihlavu?
Ano. Scházeli jsme se každý čtvrtek v restauraci Pod Kaštany, která nyní již neexistuje. Bylo to takové družné, spontánní. Mám pocit, že jsme se za těch deset let dostali do širšího povědomí obyvatel Jihlavy. Mnohé z toho, co jsme chtěli, se nám podařilo, ale ne všechno. To však musí posoudit jiní. Myslím si však, že se za svoji činnost nemusíme stydět. 

Členové spolku si volí každé dva roky předsedu a vždycky jste získal důvěru vy. Naposledy k tomu došlo letos v dubnu. Jaké z toho máte pocity?
Lhal bych, pokud bych tvrdil, že jsem nespokojen. Beru to i jako takové uznání své snahy a vedení spolku. Zároveň je to závazek, protože ono není tak jednoduché splnit všechno, co jsme si předsevzali, že bychom měli dělat. To znamená širší osvětovou činnost pro obyvatele Jihlavy, abychom pozvedli patriotismus a odhalili třeba i méně známé stránky historie našeho města. Přitom Jihlava má bohatou historii a je z čeho čerpat. 
Není vždy jednoduché připravit, naplánovat akci, oslovit někoho, zajistit termín, prostory a celé to skloubit. Není tajemstvím, že tohle spočívá na tom nejužším kruhu lidí. 

Máte třeba kroniku, kam všechno důležité ohledně spolku zaznamenáváte?
Ano, samozřejmě. Tu perfektně vede náš člen, malíř Jan Jiří Rathsam, od samotného založení spolku. Je tam obsaženo vše o činnosti spolku, od zápisů ze schůzí až třeba po novinové články, kde se objevila nějaká zmínka o spolku. Mnohé z nich zveřejnily JL. Pana Rathsama považuji za nejlepšího současného jihlavského malíře. Zápisy v kronice doprovází i svými kresbami. 

Když se vrátíme v čase o deset let, kdo vlastně první přišel s myšlenkou založit Spolek pro starou Jihlavu? 
Takovým velkým motorem byla jihlavská legenda, umělecký tesař Karel Klouda. Jedním z nejdůležitějších zakladatelů byl taky můj vzácný přítel a spolužák, nezapomenutelný Arif Salichov, který bohužel před šesti lety zemřel. Stále mi osobně a lidsky schází. Byla to skutečně renesanční osobnost. Jako tajemník spolku se velice zasloužil o dobrý chod spolku. 
Rád bych ještě zmínil i Jiřího Vybíhala, se kterým jsem již před založením spolku spolupracoval a publikoval, nebo Broňu Semráda. 
A samozřejmě tu je Miroslav Marek, nynější tajemník spolku, rovněž můj kamarád a spolužák. Bez něho bych si vůbec nedovedl svoje fungování a chod spolku představit. 

V čem se pan Marek liší od dřívějšího tajemníka spolku doktora Salichova? 
V obou případech se jedná o velmi silné osobnosti. Arif byl člověk renesanční. Dovedl bavit společnost. Mohl jste se s ním bavit v podstatě o čemkoliv, o filozofii, historii, právech atd. Mirek je člověk spíše racionální, takový perfekcionista. 

Osvětová činnost
Za svoji existenci uspořádal spolek řadu přednášek pro veřejnost. S kým se vám spolupracovalo nejlépe?
Se všemi přednášejícími se nám spolupracovalo dobře. Vyjmenuji některé z nich, kteří se zvlášť přičinili o činnost spolku a za to jim patří moje poděkování. 
Hojně byly například navštěvovány přednášky archeologa Šimona Kochana, kunsthistorika a muzikologa Zdeňka Geista, Pavla J. Slavíka, našeho člena a velice nadějného historika Václava Nečady, můžeme zmínit i přednášky Petra Dvořáka z jihlavského archivu. 
Dále si velice pochvaluji spolupráci s archeologem z muzea Davidem Zimolou nebo s novopečeným čestným občanem Jihlavy Vladislavem Jirouškem. Mnoho lidí přišlo také na přednášku o židovské Polné Jana Prchala a Kláry Dvořákové. 

Co chystáte pro veřejnost ještě letos?
Uskuteční se komentované prohlídky hřbitova. Ještě v tomto roce připravíme pro naše členy a širší veřejnost několik zajímavých témat, která budeme konkretizovat. 

Většina vašich přednášek se konala na faře Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Jihlavě. Znamená to, že pro ně máte již pevné místo?
Stejně jako ČCE a panu faráři Keřkovskému musíme za poskytnutí prostorů poděkovat i krajskému úřadu. My však zatím žádné stálé místo pro naše přednášky nemáme. Pořád ho neúspěšně hledáme. Prověříme možnost, jestli by nebylo možné naše přednášky pořádat například v nově otevřeném Stříbrném domě. Jsou tam místa a sály pro různé účely. 

Jedním z prvních témat Spolku pro starou Jihlavu byla adopce starých hrobů na Ústředním hřbitově. Jak se to vůbec vyvíjí?
Tato záležitost víceméně usnula. Když jsem v minulosti chtěl v Jihlavě tuto záležitost po vzoru Olšanského hřbitova v Praze protlačit, tak jsem narazil na administrativní překážky. Neznamená to, že by se tato záležitost nedala znovu otevřít. 
Myslím, že se pro staré opuštěné hroby tak trošku blýská na lepší časy. Nedávno jsem po hřbitově provázel náměstka primátora, pana architekta Martina Laštovičku. Naznačil mi, že by se dalo v této věci něco do budoucna podniknout. 
 

Diskuze k článku