Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Hokejové mistrovství světa v České republice? Při tak důležité události nemohl legendární sportovní fanoušek Josef „Klokan“ Panuška z Jihlavy chybět. Na rozdíl od minulosti, kdy chodil na významné sportovní akce a stadiony takříkajíc „načerno“, byl tentokrát oficiálním členem organizačního týmu.   
„Počítal jsem s tím již od loňského podzimu. Přihlásil jsem se jako dobrovolník, stejně jako při šampionátu 2015, který Česko pořádalo. Hrozně moc jsem si to tehdy užil a chtěl jsem to ještě jednou prožít. Podařilo se, navíc se zlatou tečkou,“ řekl Panuška.

Jakou jste měl funkci?
Dělal jsem servis pro týmy, které hrály v Praze. Kustodům jsem nosil všechno, co potřebovali. Čisté ručníky, jídlo, pití… Bylo nás dohromady asi 15 servismanů. První den jsme se všem týmům představili a obeznámili jsme je s tím, co všechno pro ně můžeme udělat. Měli jsme svoji malou kabinu a čekali jsme na požadavky.

Někdo si poručil ovoce do šatny…
…a my jsme pro něj došli do skladu. Deset, dvacet, třicet banánů… Nejvíce práce jsme měli ráno. Přišli jsme do arény a už jsme věděli, kdo co bude chtít. V průběhu dne jsme doplňovali věci, které došly. A pořád jsme jezdili s prádlem. Po tréninku, po zápase, nekonečné praní… (úsměv)    

Dobrá průprava pro práci kustoda…
V podstatě ano (úsměv). Ale když jsem poznal, co ta práce obnáší, nechtěl bych ji dělat. Kustodi se skoro vůbec nevyspí. Je to hrozná práce.

Byl jste k dispozici jenom určeným reprezentacím, nebo všem?
Na minulém mistrovství jsme si týmy rozdělili. Letos jsme dělali všechno pro všechny. Mohl jsem chodit do všech kabin, viděl jsem tam zajímavé věci. Na chodbách jsme potkávali hráče, ale mohli jsme je maximálně pozdravit. Organizátoři nechtěli, abychom se s nimi bavili nebo fotografovali. Nejvíce jsme komunikovali s kustody.  

Ani „lovit“ autogramy jste nemohli? 
Oficiálně nám to zakázali. Já jsem to dodržoval, ale jak jsem zjistil, byl jsem z naší servisácké party asi jediný, kdo to neporušil (úsměv). Ale nevadí… Fotek a podpisů mám spoustu. Rád jsem tuhle činnost přenechal mladším, kteří byli z toho všeho vykulení (úsměv).

Prosili vás kamarádi, abyste jim sehnal lístky na utkání?
Kdybych měl sehnat všechno, oč mě prosili, musel bych odvést celou jednu kabinu (úsměv). Na lístky se hodně vyptávali a já jsem je náhodou mohl sehnat. Měl jsem je a rozdal jsem je. Dostali jsme je před zápasem zadarmo. Byly to vstupenky, které pořadatelé nebo sponzoři nevyužili, neplatilo se za ně. Kamarádům, kteří byli nablízku, jsem je rozdal.

Potkal jste kanadskou obletovanou superstar Connora Bedarda?
Několikrát. Jak o něm lidé říkali, že se nesměje a neslaví vstřelené góly, tak já jsem ho neviděl usmát se za celou dobu. Možná jednou na půl vteřiny, když mu někdo něco řekl.

Působil dojmem sfingy?
Nějak tak. Z legrace jsem říkal, že mu Chicago dovolilo jet na mistrovství, ale s podmínkou, že se nesmí smát (úsměv). Kanaďané hráli před zápasem fotbálek, dělali při tom srandičky, ale Bedard tam stál s kamennou tváří. Bylo to zvláštní. Takového člověka jsem nikdy neviděl.

Více v tištěném vydání JL s date 31. 5.

Diskuze k článku