PAMĚTNÍCI. Zleva Jan Chloupek, Pavel Bezděčka, Milan Dušák, Roman Fürst, Ludmila Petrová, Dagmar Emmerová, Pavel Brada, Cyril Pazderka, za Marii Prchalovou se dostavila její dcera a Marie Rečová. Na snímku chybí Bohdan Sroka. Foto na stránce: Petr Klukan
V polovině března se v jihlavském Dělnickém domě uskutečnila závěrečná prezentace projektu Příběhů našich sousedů, do kterého se zapojili žáci ze základních škol z Jihlavy, Velkého Beranova, Luk nad Jihlavou a Štoků a studenti jihlavského gymnázia.
V tomto nesoutěžním ročníku studenti představili život celkem 11 pamětníků. Dostavili se všichni kromě Bohdana Sroky, který nemohl přijít ze zdravotních důvodů.
Výstupy hodnotila porota ve složení Karolína Koubová (kulturní manažerka a bývalá primátorka), Helena Štumarová (pedagožka) a Marie Bohuňovská (historička).
„Můj dojem je, že když jsou ročníky soutěžní, příběhy jsou více a lépe zpracovány, děti se více snaží,“ zhodnotila jednotlivá vystoupení Marie Bohuňovská, která dlouhá léta působila jako regionální koordinátorka projektu.
„Některé příběhy mi přišly nedotažené. Nevím proč, možná je k tomu motivují učitelé. Hodně záleží na tom, jak učitelé své týmy motivují. Zvlášť zpracování životopisů se mi zdá slabší, občas mi tam chyběl příběh ilustrující období dějin, kdy se odehrál. Ale chápu, že na rozdíl od prvních ročníků je stále těžší sehnat pamětníka. Mně osobně vadí neexistence ověření příběhu – návštěva bývalého pracoviště pamětníka, archivu, kde by si na dobových materiálech děti ověřily, co příběh ovlivnilo, dokreslila se doba… aby věděly, že historické události se dají ověřit, doplňovat souvislosti,“ sdělila JL.
Na dotaz, který z týmů se jí zdál nejlepší, odpovídá jednoznačně. „Nejlepší byl, jako vždy, tým ZŠ Rošického od paní učitelky Nápravníkové. Životopis jejich pamětníka (pan Chloupek) je takový, že si ho i v budoucnu rádi prostudují a zařadí do rodinné historie potomci. Navíc je příběh ilustrovaný kresbami, prezentací v pps a v Dělňáku to taky hezky předvedli. A moc se to povedlo i dětem z Luk, ale ti zatím nemají za sebou tolik ročníků, jako výše uvedená Rošárna,“ říká hodnotitelka Marie Bohuňovská a dodává s úsměvem: „Vždycky vše záleží na učiteli a jeho vedení týmu. Tak to bylo a také je.“
Diskuze k článku
1. MÁJ
Retro:
1.máj + první socialistické kino v okresu Jihlava
Třešti
„MÁJ“
--------------
blade říká:
Středa, 13. 1. 2021 v 13:29
HOĎ SE DO KLIDU > NOŤAS HOĎ DO KOŠE > OBJEDNEJ SI PÍCHANEC > NAPIŠ SI NOVÉ BLOGY >
TOLERANCE IV, V , VI, VII, VIII, IX, X, XI, XII, XIII, XIV, XV, XVI, XVII, XVII, XVIII, XIX, XX, atd. >
AŤ MÁŠ JIŽ KONEČNĚ TEN KLID > NESEJŘI SE JIŽ DO CIZÍCH BLOGŮ I NICKŮ, ADOLESCENTNÍ TUPČE
---
Komentář:
Ovšem je možno vzpomenout, že 1. května, za totáče,
bylo nutno nejenom hlídat hranici,
ale také to organizovaně slaviti.
Dosti velký debaklem bylo, že matka ZG a bratr Jiří, se narodili
1.května a očekávali, že direktivně umístěnkový „brňák“
přijede do rodného domu.
Po několika letech absence májovém průvodu,
to soudruh ředitel řešil na OV KSČ.
Soudruh podplukovník Kubica, laskavě varoval
a tak ZG konečně zaujal ten správný přístup.¨
---
Soudruh ředitel Stavoprojektu, který vstoupil do KSČ 15.1.1969
po památném článku,
soudruha Milana Dvořáka, k únoru 1975.
Převzal nomenklaturní odpovědnost za kádrovou čistotu.
Jiskra Únor 1975.
"Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění."
---
Takže zlikvidoval ateliér nepoučitelného architekta, který odmítl jeho sekretářkou, nabídnuté členství v KSČ a přidělil mu pracovní kolektiv,
ve kterém zařadil Del Maschia, velmi zajímavý člověk,
Zkrátka a dobře. Začali jsme chodit na májové oslavy spolu.
Také jsme byli spolu na manifestaci po sametové revoluci.
Epizoda, která ukazuje, jak dlouho to trvalo v Jihlavě,
než ji Praha probudila byla v JL dobře anonymně "provětrána".
Del Maschio byl zajímavý člověk, který měl úplně jiné názory,
něco jako místní anonymové.
Když jsme v ateliéru probírali, co vysílal BBC,
tak upozorňoval, že za podobné řeči, se ve Stavoprojektu,
v severních Čechách, kde předtím byl, vyhazovalo.
Jeho žena, byla zaměstnána následně na OHES v Jihlavě.
Jako hygienička, si byla vědoma stavu ovzduší v severních Čechách,
kde se vyplácelo asi 1000Kč obyvatelům, jako „popelné“.
Bylo by jistě zajímavé připomenout tento stav nevolnictví.
Bylo to něco podobného jako u přátel na „věčné časy“.
Pan profesor Fuchs říkal, že urbanismus je umění předvídat.
Praktickým příkladem jsou, nebo byla ruská města, kde soustředily
textilní průmysl, podobně jako v severních Čechách.
Děvčata zde nenalezla partnery.
Nabalila věci do papundeklových krabic,
snažila se dostat do vlaku a odjet.
Policie je pak plačící vyháněla nazpátek.
Možná že „pro vyrovnanost“, jak říká pan Vladimír Havlíček,
by mohl poskytnout v rámci své osvěty,
na tomto blogu, nějaké zajímavé postřehy.
Francouzští umělci, tedy impresionisté expresionisté a další isté si cenili toho, když rozumbradové se vysmívali jejich dílům.
Je to něco podobného, jako anonymní kritikové Jihlavské architektury,
ve svých osobně zaměřených invektivách.
Tématem pro další blog by mohlo být také porovnat výsledky
totalitní ideologie na umění.
Uvědomit si, jak byli oba systémy podobné.
Socialistický realismus inspirovaný historismem,
byl příbuzný nacistickému pojetí.