Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Byl to opravdový sportovní svátek. Ani týden po skončení biatlonového mistrovství světa se nepřestává na Nové Město na Moravě valit chvála, jak skvělý šampionát přichystalo. Na co se bude vzpomínat?

Boj s počasím
Za nepříznivých přírodních podmínek (déšť, oteplování, tající sníh) Česko potvrdilo organizátorskou extratřídu. Dnem i nocí (do brzkých ranních hodin) byla technická četa na nohách. Na střelnici a tratě navážela nový sníh, aby je udržela v regulérním stavu. Rolbaři prý jezdili na hranici fyzického vyčerpání… 
„Je neuvěřitelné, jak to lidé z pořadatelského štábu odmakali. Jejich nasazení bylo maximální. Oni jsou hlavními hrdiny a vítězi mistrovství světa. Mám ohlasy, že kdyby se šampionát konal někde jinde, byl by předčasně ukončen, nebo úplně zrušen,“ řekl prezident Českého biatlonu Jiří Hamza.
Poklonu složil i prezident Mezinárodní biatlonové unie (IBU) Olle Dahlin. „I přes špatné počasí jste zajistili férové podmínky pro závodníky. Jste extrémně organizovaný tým,“ uvedl.

Peklo na tribunách
Divácká kulisa mistrovství světa byla fenomenální. Kam se hrabou africké vuvuzely… Díky českým fanouškům, ke kterým se přidali Francouzi, Němci, Norové, Švédové a další, to ve Vysočina Areně hučelo jako ve včelím úle. Aby ne, když dvoutýdennímu biatlonovému představení přihlíželo na tribunách 210 tisíc lidí.
Jiří Hamza: „Diváci byli neskuteční. Na to, že jsme před šampionátem jezdili špatně a nedařilo se nám, tady udělali peklo.“
Olle Dahlin: „Atmosféra, fanoušci… Co tady sledujeme, je neuvěřitelné. Bezesporu máte nejhlasitější areál na světě.“ 
Česká reprezentantka Markéta Davidová: „Kulisa byla fantastická, neuvěřitelná… Na trati nás fanoušci nenechali ani na sekundu vydechnout. Děkujeme jim za podporu a doufáme, že se uvidíme příští rok při Světovém poháru.“ 
Norská hvězda Johannes Thingnes Bö: „Je bláznivé, vyhrávat závody před tolika lidmi. Na každé fotce, kde stojím mezi fotografem a tribunami, si připadám tak maličký… Je to jeden z mých nejoblíbenějších stadionů a střílet na stavu číslo jedna je jedním z vrcholů mojí kariéry.“    

Zákaz fluoru
Fungují skvěle, ale poškozují lidský organismus a přírodní prostředí… Je dobře, že lyžařská federace i biatlonová unie před sezonou zakázaly používání fluorových vosků. Na druhou stranu se ještě více rozevřely nůžky mezi elitou a zbytkem startovního pole.   
„Jestli budou teploty kolem nuly nebo vyšší, nebude to pro mě v prvním bezfluorovém roce pravé mistrovství světa. Zvyšuje se odstup silných národů od těch menších,“ řekla biatlonová legenda Ole Einar Björndalen.
Výsledky šampionátu mu daly za pravdu. Francouzkám a Norům nebylo v kombinaci s přesnou střelbou možné konkurovat. Jejich servismani našli s předstihem jiné „supermazadlo“, které v novoměstských podmínkách (mokrý sníh) dokonale fungovalo. Lyže „letěly“ rychle jako vítr…

Pocta pro Soukalovou
Před 11 lety pomohla české smíšené štafetě ke světovému bronzu.  Tentokrát čekala biatlonovou „důchodkyni“ Gabrielu Soukalovou v Novém Městě na Moravě jiná odměna. Jako historicky první tuzemský závodník byla uvedena do Síně slávy Mezinárodní biatlonové unie.
„Beru to jako obrovskou poctu. Vůbec bych nečekala, že bych tam měla patřit i já. Domnívala jsem se, že jsou tam uváděni starší lidé. Možná mi chtěli naznačit, ať se podívám do občanky, že již nejsem žádná dorostenka,“ vtipkovala trojnásobná olympijská medailistka a majitelka půltuctu cenných kovů z mistrovství světa, včetně dvou zlatých.
Gabriele Soukalové udělala radost nejen inaugurace, ale i možnost pozdravit diváky na stadionu. „Měla jsem v sobě tuhle kapitolu neuzavřenou. Mrzelo mě, že jsem se nemohla rozloučit, ideálně před plnou tribunou s fanoušky,“ dodala.

Tým je více než krádež
Biatlonový svět jí leží u nohou. Ve Vysočina Areně brala francouzská hvězda Julia Simonová čtyři zlaté (dvě individuální) a jednu bronzovou medaili. Před sezonou jí ale dvakrát do smíchu nebylo. Loni v říjnu na chvíli skončila ve vyšetřovací vazbě…
Obhájkyně celkového prvenství ve Světovém poháru čelí podezření, že neoprávněně použila (ukradla) kreditní kartu kolegyně Justine Braisazové-Bouchetové a ještě jednoho člena týmu. Simonová vinu kategoricky odmítá. Ona sama se cítí být obětí podvodu.
Aféra je pro francouzský biatlon nepříjemná, atmosféra uvnitř výpravy má k ideálu daleko, přesto reprezentantky galského kohouta navenek táhnou za jeden provaz. Při zlatých štafetách se objímaly jako největší kamarádky. V tu chvíli šly osobní spory stranou. Týmové výsledky byly důležitější než policejní vyšetřování nebo případné soudní líčení… 

Překvapení z Pobaltí
O překvapivé výsledky se postarali závodníci pobaltských států. Estonky držely do posledního úseku štafety naději na cenný kov, aby nakonec dojely čtvrté. Lotyška Baiba Bendiková, která loni v září porodila syna, finišovala pátá ve sprintu, čímž srovnala kariérní maximum. Premiérově se Bendiková v rámci mistrovství světa dostala na rozšířené pódium. 
Největší poprask způsobilo stříbro jejího krajana Andrejse Rastorgujevse v závodě s hromadným startem. Pětatřicetiletý veterán se dočkal první medaile ze světového šampionátu, stejně jako lotyšský biatlon. „Je to pro mě důležitá chvíle. Několikrát jsem byl tomuto cíli blízko a nyní se to konečně podařilo,“ hýřil nadšením.
Ne každý mu ale „placku“ přál. U někoho má Rastorgujevs „pořád“ nálepku podvodníka. Na jaře roku 2021 byl kvůli trojímu vyhnutí se dopingové kontrole (komisařům řádně nenahlásil místo pobytu) potrestán distancem na 18 měsíců.

Návraty a loučení
Některé biatlonistky naskočily zpátky do závodního kolotoče po mateřské dovolené (Bendiková, Braisazová-Bouchetová), některé dávají milovanému sportu sbohem. Švédka Mona Brorssonová, olympijská šampiónka ve štafetě, avizovala, že novoměstské mistrovství světa je jejím posledním a po sezoně končí s kariérou. Podobně přemýšlí Dorothea Wiererová.
Italská superstar již oficiálně sezonu „odpískala“ a uvažuje, jestli i ona definitivně nepověsí lyže s malorážkou na pomyslný hřebík. „Zvážím svoji budoucnost a rozhodnu se, jestli je vhodné pokračovat dále, nebo ne. Je to u mě nahoru – dolů. Někdy cítím, že mám skončit, jindy mám energii a chuť pokračovat,“ uvedla na sociálních sítích.
Celý Apeninský poloostrov doufá, že Wiererová se rozloučí až po domácích olympijských hrách 2026 v Miláně a Cortině d‘Ampezzo.

Diskuze k článku