DCERA Alfreda Habermanna, výtvarnice Christine Habermann von Hoch, s uměleckými kováři Poldim Habermannem (uprostřed) a Karlem Burešem při zahájení výstavy Pocta Alfredu Habermannovi. Ta v jihlavském muzeu potrvá do 10. března. Foto: Jiří Varhaník
Do posledního místa se 11. ledna zaplnil mázhaus muzejního expozičního domu v Jihlavě. V sále v přízemí začala společná výstava, na níž jihlavský umělecký kovář Poldi Habermann připomněl a uctil osobnost svého strýce, jihlavského rodáka a význačné osobnosti zdejší široké kovářské dynastie Alfreda Habermanna (+ 2008).
„Jméno Alfred Habermann je, řekl bych, mezinárodní značka, je to významná osobnost světového kovářství,“ ocenil kurátor muzejní výstavy Martin Kos mimořádný zájem veřejnosti o habermannovskou prezentaci.
Následovník Poldi Habermann výstavou představuje Alfreda Habermanna jako charismatického i náročného umělce a řemeslníka. Výstavu pojal jako poctu a poklonu svému kovářskému mistrovi, který uspěl v mezinárodním měřítku, v Jihlavě ale vlastně nikdy nevystavoval.
Právě tuto Poldiho motivační rovinu k uspořádání pocty ocenila při vernisáži nejmladší dcera Alfreda Habermanna, sochařka a designérka Christine Habermann von Hoch. Svého otce představila jako německo-českého a česko-německého uměleckého kováře, sochaře, restaurátora, designéra a pedagoga.
„Patří mezi nejvýznamnější umělecké kováře a výtvarníky 20. století. Ovlivnil výrazně vývoj současného uměleckého kovářství a metaldesignu. Byl velice úzce spjat s Jihlavou, kde se v roce 1930 narodil. Vytvořil zde řadu významných děl a zanechal tady výraznou odbornou a pedagogickou stopu. Inspiroval řadu lidí a věřím, že zanechal stopu v jejich srdcích,“ uvažovala při vernisáží Habermann von Hoch.
Připomněla, že otcovy realizace jsou zastoupeny v řadě významných sbírkových institucí i v soukromých sbírkách ve světě. Že je nositelem Spolkového kříže Za zásluhy Spolkové republiky Německo, že obdržel také Skleněnou medaili Kraje Vysočina.
Výjimečná událost
Uspořádání vzpomínkové jihlavské výstavy Pocta Alfredu Habermannovi komentovala Christine Habermann von Hoch jako výjimečnou událost.
„Už několik let se starám a pečuji o otcovu pozůstalost, snažím se šířit jeho odkaz. Zdokumentovala jsem a uspořádala celou pozůstalost, otcův archiv. Vlastně se jedná o obsáhlý soubor dokumentace celoživotního díla. Jedná se o množství návrhů a skic, pečlivou fotodokumentaci k jednotlivým kovářským a uměleckým zakázkám, poznámky k pracovním a studijním pobytům či kovářským akcím,“ připomněla v češtině.
Na počest otce založila v rakouském Ybbsitz privátní muzeum věnované jeho dílu a na místním hřbitově mu vytvořila osobitý pomník uchopený v kombinaci železa a skla. Exponáty, které byly v Ybbsitz vystaveny, jsou nyní jako zápůjčka součástí veřejně přístupné expozice v kovářském městě Lipníku nad Bečvou.
Soubor otcových prací a souvisejících materiálů věnovala jeho dcera Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. „Věřím, že toto rozhodnutí je v otcově zájmu. Takto zachované dílo bude přístupné ještě mnoha generacím,“ uvažovala při jihlavské vernisáži.
Poldimu Habermannovi z celého srdce a s emotivním objetím poděkovala za to, že si jejího otce váží a že zorganizoval výstavu k jeho poctě. Věnovala mu autentický šanon, v němž její tatínek schraňoval veškeré informace, které shromáždil o Poldiho práci.
„Je to pro mě nesmírně dojemné,“ reagoval krátce Poldi Habermann. Vernisáže se osobně zúčastnila také manželka Alfreda Habermanna, paní Marie.
Nestačí být dobrý řemeslník
Umělecký význam Alfreda Habermanna pro jihlavské publikum z odborného hlediska stručně zhodnotil český umělecký sochař a kovář Karel Bureš (* 1958), kmenový lektor mistrovské školy sdružení pro umělecká řemesla Rudolfinea, restaurátor, absolvent studia v Centro europeo v italských Benátkách v atelieru prof. Alfreda Habermanna.
Od roku 2002 nahradil Karel Bureš prof. Alfreda Habermanna ve funkci předsedy odborné poroty na kovářských sympoziích Hefaiston na hradě Helfštýně. Zde také vede odborné kurzy pro umělecké kováře. Podobně pak i v zahraničí, např. v Evropském centru pro vzdělávání oborů v památkové péči (Theine, Itálie).
Alfred Habermann podle Bureše celosvětově ovlivnil minimálně jednu generaci uměleckých kovářů. „Ukázal nám, že nestačí být dobrý řemeslník, ale že důležitá je také filozofie, jak se na to nahlíží,“ označil Bureš tohoto nestora kovářů za filozofa železa a ohně, který se snažil oba tyto prvky propojit a dát tomuto propojení náboj, přesah a sdělení.
„To je právě to, co umělecké kovářství do té doby z větší části postrádalo. Takže on nám otevřel oči, dal nám nahlédnout, že je to ještě o něčem jiném. To nás ovlivnilo…,“ uvažoval Bureš.
Jak přitom zdůraznil, žil a tvořil Alfred Habermann v poměrně těžké době, která takovému směru tvorby nepřála. Uměleckému kovářství Bureš popřál, aby měl Alfred Habermann dostatek následovníků, kteří budou moci svobodně tvořit.
Takový svobodný posun a vývoj v tvorbě lze podle Bureše pozorovat i na aktuální jihlavské výstavě v tvorbě Poldiho Habermanna. Ten zde do dialogu se svým mistrem přispívá drobnějšími jemnými plastikami (Arab, Paganini II a další).
Dominantou instalace je pak rozměrné společné dílo, kde Alfredem vytvořené Květy umístil Poldi na dlouhé tenké stonky (2010).
Poldi vedle klasické kovářské práce se železem pracuje také s plechem nebo se svary. Zejména po roce 2000 se zaměřil více na sochařské pojetí figur komponovaných z industriálních materiálů. Jeho aktuální tvorba je expresivní, pracuje s dynamikou sochy, s gestem, emocí a napětím. Věnuje se také šperkařské tvorbě.
Cesta od návrhů, kreseb a plánů pro tvorbu vedla navíc u Poldiho rovněž k malířskému projevu. Vystavuje např. obraz Hefaistos z roku 2008, inspirovaný právě motivem Alfreda Habermanna.
Spletitost rodu
Účastníky jihlavské vernisáže oslovili také primátor Jihlavy Petr Ryška a hejtman Vysočiny Vítězslav Schrek.
Primátor vzpomněl, že před lety dostal ke krbu od svého švagra nářadí, které vykoval Leopold Habermann: „Tak jsem byl nadšený. Vyměnil jsem to, co jsem měl z toho supermarketu, a pověsil jsem si tam od Habermanna. To je, jako když si sundáte obrázek bezejmenného autora a dáte si tam Picassa, Moneta, van Gogha. Tak jsem to cítil…“
Jak primátor uvedl, váží si všech, kteří Jihlavu zviditelnili v cizině, ať to byli lidé ze sportu, kultury nebo manažeři. „To samé je pro mě v řemeslném uměleckém kovářství pan Habermann,“ konstatoval Ryška na adresu Alfreda Habermanna.
Hejtman Schrek se ve své glose zamyslel nad spletitostí rozsáhlého umělecko-řemeslného rodu Habermannů a nad jeho významným odkazem ve světě.
Samotnou výstavu pak namísto obvyklé hudby otevřel rachot úderů do kovářské kovadliny.
Diskuze k článku