Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Od konce června lze v galerii OGV na jihlavském Masarykově náměstí 24 navštívit výstavu Pod zimním sluncem jihu. Uspořádána je ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu, kde měla svoji premiéru, a s Archivem Národní galerie v Praze.
Jak uvedl ředitel OGV Jihlava Daniel Novák, je výstava výsledkem důkladné badatelské práce ředitele chebské galerie, historika umění Marcela Fišera. 

Vystavená kolekce představuje krajinářské obrazy vytvořené během malířských pobytů, s nimiž jsou spojeny osobnosti českých malířů Otakara Nejedlého (1883 – 1957) a Josefa Hubáčka (1899 – 1931). 

Jak při zahájení výstavy vysvětlil kurátor M. Fišer, setkaly se obě osobnosti, když byl Nejedlý na konci roku 1924 povolán do čela obnoveného ateliéru krajinomalby na pražské Akademii výtvarných umění. Sem přestoupil i Hubáček se záměrem školu zde dokončit. 

Obě zmíněné tvůrčí cesty se v letech 1925 až 1931 vzájemně doplňovaly. Podle slov historika umění Marcela Fišera umožnila dispozice jihlavského galerijního domu s centrálním krytým dvorem pojmout koncepci výstavy tak, že každá strana domu poskytuje prostor jednomu ze dvou sledovaných příběhů.   

Historie plenérů 
Byla to na jedné straně první šestice zahraničních plenérů Nejedlého krajinářského ateliéru na Francouzské rviéře a na Korsice (1925 Cagnes-sur-Mer, 1926 Cap d’Antibes, 1928 a 1929 Ajaccio, 1930 Pont de Suve u Toulonu, 1931 Cap Ferrat u Nice). Na druhé straně šlo o Hubáčkovy pobyty na Korsice, kde v hlavním městě Ajacciu strávil v rozmezí let 1926/27 a 1929/30 čtyři zimy. 

„Přijížděli sem za ním jak Nejedlý se svou školou i individuálně, tak jeho dva nejbližší přátelé Bedřich Piskač (1898 – 1929), který pak krátce nato zemřel právě při cestě na Korsiku, a Jan Slavíček (1900 – 1970),“ popisuje Fišer. 

Nejedlý a Hubáček podle něho reprezentují tradičnější polohy krajinářství. U Hubáčka hovoří kurátor o vlivu Cézanna a Corota, posléze zemitějšího courbetovského realismu. „Slavíček s Piskačem tehdy naopak procházeli neofauvistickým obdobím,“ doplňuje kurátor. 

Výstava sleduje historii realizovaných plenérů od roku 1925, nejprve z městečka Cagnes-sur-Mer spojeného s malíři Renoirem a Derainem. Na obrazech může divák často vidět typickou siluetu tohoto místa se středověkou pevností. Výstava zmiňuje i tvůrčí spory mezi tvůrci, které jejich cesty na čas rozdělily. 

Kurátor přibližuje i tehdejší přímořskou realitu. Jak popisuje, dvě výpravy na Korsiku v letech 1928 a 1929 se z ostatních vymykají: „Jestliže v exkluzivním prostředí Riviéry bylo v zimě levné ubytování kvůli orientaci na turismus a díky tomu sem proudili malíři z celého světa, zde byly domy opuštěné proto, že Korsika byla nesmírně chudá, a navíc sužovaná malárií.“ 

Účastníci plenéru si navíc museli hledat vztah ke zdejší autentické zemědělské krajině v těsném dotyku s divokou přírodou. Po dvou letech se pak plenéry vrátily na Francouzskou riviéru, do letoviska Pont de Suve poblíž přístavu Toulon a do jeho večerních vináren. Mořské motivy zde prý studenti malovali nejčastěji přímo z terasy restaurace. 

Mezi studenty jsou obrazy z pobytů prezentovány osobnosti širšího významu, ale i krajináři dnes už pozapomenutí. Vystavena jsou často rozměrná plátna Aloise Fišárka, Bořivoje Žufana, Bohumíra Dvorského, Vladimíra Hrocha, Františka Michla, Josefa Vackeho (vlastním jménem Josef Watzke), Lucie Klímové, Josefa Václava Síly a Josefa Olexy.

Jak při vernisáži doplnil kurátor Fišer, při osobní návštěvě Korsiky zjistil, že prvorepublikové pobyty českých malířů zde nejsou ani po sto letech zapomenuty: „Dodneška tam obrazy těch studentů mají, pamatují si to a pečují o ně.“ 

Výstava je doplněna také archivními fotografiemi. Nakladatelství Arbor vitae k ní spolu s pořadatelskými galeriemi a za podpory Galerie Kodl vydalo stejnojmennou publikaci.

Diskuze k článku