Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Jen něco přes pět minut trvalo vyhnání beránků z pastviny a jejich poslušný nástup na připravený vůz. Takový fofr dával jen malý prostor k focení. Na svahu Zelené hory skončila ve středu 13. září již čtvrtá pastevecká sezóna. 

Stádo beránků na Zelené hoře patří jako kdysi ke koloritu žďárského poutního místa. S nadsázkou - chundelaté „živé sekačky“ tu s chutí odvádějí svoji práci. Sezónním najímáním stáda město Žďár nad Sázavou úspěšně řeší problém s náletovými dřevinami kolem památky UNESCO. 
Jen pro připomenutí, ještě v 90. letech 20. století poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře obklopoval vzrostlý les. Vlhkost a spad jehličí však škodily střechám a zdivu historického areálu.

Když Jan Blažej Santini Aichel v roce 1722 poutní kostel dostavěl, další dvě století byla Zelená hora porostlá travou a ve strmém svahu se pásly ovce. K zalesnění došlo až v polovině 19. století.

V období po přijetí památky do seznamu UNESCO v roce 1994 začalo město s kácením lesa, které zprvu přineslo velkou kritiku žďárské veřejnosti. V roce 2007 byl již kopec odlesněn a město na holém kopci vybudovalo síť stezek s odpočinkovými místy a krásnými rozhledy. Lidé začali Zelenou horu objevovat úplně jinak, hlavně pro své procházky. 

Vykácený les ale stále bojoval a agresivní náletové dřeviny utlačovaly křehké luční společenství. Město vsadilo na historické zkušenosti s pasením na Zelené hoře a povolalo ovečky do svých služeb. Před čtyřmi lety šlo o raritu.

Beránčí stádo nastupuje
Ale místo oveček nastoupila parta beránků. Ti jsou mnohem tišší na rozdíl od bahnic, které hlasitě svolávají své mladé. To by v blízkosti smuteční obřadní síně nebylo vhodné. 

Jak při letošním jarním vypouštění stáda vysvětlil na místě žďárský starosta Martin Mrkos, v roce „nula“ si krajináři v rámci „beránčího“ projektu udělali základní monitoring. Stav louky bude přírodovědná fakulta Jihočeské univerzity vyhodnocovat v roce 2024.

„Ke zjištění, jak se rostlinné společenství pastvou změnilo, je potřebný horizont pěti let,“ uvádí starosta Mrkos s tím, že již po několika sezónách je viditelný posun v kvalitě porostů. Na svahu se objevují i byliny, které dříve neměly šanci. 
Stádo patří farmáři z Počítek Milanu Daďourkovi.   

V horkém odpoledni 13. září farmář poblíž ambitu zacouval valníkem k ohradě a pak vyrazil hledat stádo. To se chladilo o kus níž ve stínu stromů. Pro ovčáckou „borderku“ nebyl problém úkryt ihned objevit. Zalehla opodál stáda a očima lpěla na svém pánovi. 
Následovalo pár povelů a živá vlna se dala do pohybu. A rovnou k vozu. Zadní beránci jako vycvičení způsobně počkali ve frontě, než první řady jejich brachů naskáčou na valník. Během chvíle nebylo co řešit. 

Ale vše není tak ideální. Pasení beránků má i stinnou stránku. Tou jsou nezodpovědní lidé. I přes cedule zakazující krmení sypou zvířatům zbytky. 
„Beránci jsou zvyklí jen na trávu a z jakéhokoliv příkrmu by se mohli nafouknout. Pokud zvíře tyto zbytky sní, do večera může být mrtvé,“ vysvětluje farmář. Po těchto zkušenostech třikrát denně zajížděl na pastvu stádo kontrolovat. Dokonce i v den odjezdu objevil znovu v ohradě nasypané kuchyňské zbytky. 
Jak se Milan Daďourek ohlíží, velmi náročný byl týden na konci srpna, kdy za horkého počasí opakovaně řešil problém s napáječkou.
„Někdo rozšrouboval hadici přivádějící vodu, takže ta vytékala po svahu, napajedlo bylo suché a zvířata žíznila. Následně jsem objevil i poničenou ohradu,“ poukazuje farmář.  

Přesto si nemyslí, že by beránci na Zelené hoře někomu vadili. Spíš se domnívá, že šlo o mladickou nerozvážnost a opileckou veselost.
„Jakmile se tu začala ukazovat městská policie a my jsme sem několikrát denně zajížděli na kontrolu, záškodnické akce rychle zmizely,“ uvádí. Rozhodně jej prý tato zkušenost neodradí. Větší obavy má farmář z přikrmování, s nímž bojoval po celou sezónu, ačkoliv přímo do míst, kam někdo zbytky nosil, dal cedule.
Už od jara bylo patrné, že plocha na Zelené hoře začíná vypadat jako louka a pastvina. Oproti minulým rokům, kdy tu beránci přes léto spíš pohubnuli, letos je farmář Milan Daďourek s jejich kondicí spokojen. 

Všichni jsou fit
„Kondici stáda sledujeme pořád, je to hlavní ukazatel toho, jak vypadá tráva. A ta díky letním dešťům podrůstala,“ říká. Pastvy tedy bylo dost. Ale při posledním suchu již travní přírůsty zpomalily a beránci začali vytrhávat trávu i s kořínky. Hrozilo tak, že by stádo mohlo plochu přepást. 

„Příští rok se budeme snažit na Zelenou horu přijít dřív z jara a vypustíme také o něco méně zvířat. Jak se louka mění, již nepotřebuje takový tlak. Dosavadní systém, že v červenci by se posekl vršek kopce, zůstane asi stejný,“ uvádí Daďourek.

Letos najelo na Zelenou horu původně 26 beránků. „Ale hned v prvním týdnu se ukázalo, že jeden z nich je systematický útěkář a naučil by to všechny ostatní. Takže jsme ho museli chytit do lasa, což bylo rodeo,“ směje se. Ostatních 25 beránků na daný úkol stačilo. 

Když nebylo horko, stádo se pohybovalo po celém svahu a lidé chodili po svých stezkách mezi beránky. 
„Beránci jsou takoví flegmatici, nic neudělají. Maximálně utečou, když už jim kontakt připadá moc blízký,“ dodává na závěr farmář Milan Daďourek. 

 

Diskuze k článku