Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Na 160 místních se sešlo minulý pátek po setmění na návsi ve Věžničce u Polné, aby zhlédli několik temných příběhů. V uzavřené předpremiéře a v pohodovém počasí se tu hrála Kytice od českého literárního romantika, historika, právníka, archiváře, spisovatele a překladatele Karla Jaromíra Erbena (1811 Miletín - 1870 Praha).  

Vesničku mezi Ždírcem a Polnou v minulosti uvedla do obecného povědomí zejména vražda Anežky Hrůzové z roku 1899. Právě odtud vycházela devatenáctiletá švadlenka za prací do nedaleké Polné. A podle posledních badatelských zjištění je možné, že i právě tady - doma, posléze skonala, než byla přenesena do lesa Březiny.  

Ani tentokrát nečekalo na účastníky akce zrovna radostné téma. Místní ochotníci napříč generacemi si dali za cíl vytvořit a odehrát dramatizaci několika balad z Erbenovy sbírky Kytice (poprvé vydána 1853). 

Režie se ujala zkušená divadelnice Tereza Matějíčková Fialová, dlouholetá členka souboru Zmatkaři Dobronín. Pro plenérovou inscenaci vybrala z Erbenovy sbírky balady Poklad, Polednice, Vodník a Svatební košile, jejichž text upravila a velmi vhodně zredukovala pro divadelní produkci.  
Jediné veřejné představení se mělo odehrát v sobotu 5. srpna večer. O produkci byl od okamžiku zveřejnění enormní zájem. Divadelníci dokonce museli z kapacitních důvodů zřídit rezervační mailovou adresu, sešlo se na 120 rezervací.  

Vytrvalý déšť ale nakonec sobotní představení zhatil. „Bohužel, vzhledem k tomu, že hrajeme na návsi bez možnosti zakrýt techniku, hrát nemůžeme. Radar hlásí déšť až do zítřka odpoledne,“ argumentoval během soboty na sociální síti Vladimír Altán Mátl ze souboru Zmatkaři. Spolu s principálem Zmatkařů Františkem Kunstem a dalšími se podílel na technickém zajištění představení.  

Premiéra tak byla přeložena na následující neděli večer. Déšť ustal v podvečer, a tak se v chladu po setmění mohlo hrát. Z diváků, kteří si rezervovali místa, ale nakonec našla odvahu vyrazit ve studeném večeru do Věžničky sotva polovina. Chce se říci, že ke své divácké škodě. 

Silná vizualita 
Na ty, kteří dorazili, totiž čekalo představení s mimořádně silnou vizualitou. Na principu site-specific divadla nechala režisérka „hrát“ nasvícené prostředí návesního parku s požární nádrží a vytvořila tak mimořádně emotivní obrazy. 

Hřbitov s márnicí vznikl proti reálné siluetě vsi na strmém břehu Jamenského potoka, čili říčky Šlapanky. Drama matky, která kvůli zlatému pokladu zapomněla na své dítě, se odehrávalo pod zelenými korunami mohutných vzrostlých stromů. Odtud také ženich-umrlec vlekl na provaze ke hřbitovu svoji milou s jejími svatebními košilemi. 

Publikum se přesouvalo mezi dvěma hlavními hracími prostory oddělenými mostkem, kde hrála hudební předěly živá kapela. I výběr hudebních motivů byl přesný. 
Krutý vodník se usídlil v návesní nádrži. Do její studené vody herci bez zaváhání skočili i přes chlad po propršeném dni. Zázemí poskytoval nedaleký Hostinec u Tadeáše, ale i tak se dlouhé minuty monologů odehrávaly promočeně, doslova v podzimní atmosféře. 

V té ještě vynikala síla Erbenova takřka hororového textu, pro divadelní potřeby ovšem vyselektovaného do základních dějových linek. Režisérka (sama představení zpovzdálí kontrolovala s dětským kočárkem v rukou) podtrhla právě téma vztahu matky a dítěte, které se tak či tak objevuje prakticky ve všech zpracovaných (a vlastně obecně v Erbenových) baladách. 

Celou inscenaci však Matějíčková – Fialová nechala vygradovat do „happy-andu“, když úvodní baladu Poklad rozdělila do dvou epizod a radostné shledání matky s dítětem po ročním odloučení přesunula do finále.    

 
Diváci i sama režisérka ocenili také technickou hereckou kvalitu, s jakou aktéři (snad všichni bez jakékoli předchozí divadelní zkušenosti) zvládli v devadesátiminutovém představení udržet nastavenou poetiku. Ačkoli tu hrály bílé rubáše a bledé líčení, ačkoli bylo snadné sklouznout herecky či režijně do prvoplánu, patosu či dokonce parodie, nestalo se tak ani na vteřinu. 

Asi šedesátka diváků odměnila výkony herců při děkovačce dlouhým aplausem. Režisérka v tom pak své hráče nenechala samotné a v chladu večera také ona předvedla skok do studené vodní nádrže.  

Diskuze k článku