Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

O novém filmu Dvě slova jako klíč (distribuce Bontonfilm) besedovali 23. června s Jihlavany režisér Dan Svátek (* 1975 v Dačicích) a autor knižní předlohy, spisovatel a cestovatel Josef Formánek (* 1969 v Ústí nad Labem).

„Ten film je skoro hotovej,“ rozesmál režisér publikum ve zcela zaplněném sále kina Dukla. Snímku v dané chvíli ještě scházely titulky pod závěrečnou písní, mimo jiné v podání Dana Bárty. 
„Při výrobě filmu jsme se docela nacestovali,“ komentoval Svátek natáčení v několika zemích světa, od ČR a Polska až po New York nebo indonéský ostrov Siberut s tamním domorodým kmenem Mentawajců.   

Oproti předpokladu z publika ale režisér uvedl, že náklady na film nepřekročily průměr běžný u českého filmu. „Dělali jsme to opravdu na koleně. Ta místa jsme procestovali s batůžkem na zádech…, protože jsme věděli, že to chceme dělat a že to má smysl, že to Pepa tak krásně napsal…,“ ocenil režisér přístup štábu.  
„S Josefem jsme se potkali, když jsem si přečetl jeho román Mluviti pravdu, který bych v budoucnu hrozně chtěl dělat, ale to je opravdu velmi velmi složité, daleko složitější než toto,“ vzpomněl Svátek. 

Už při dokončování jejich předchozího společného filmu Úsměvy smutných mužů spisovatel pracoval na knize Dvě slova jako klíč. Realizaci volně navazujícího filmu umožnil právě divácký, a tedy i ekonomický úspěch předchozích Úsměvů. 

Pierre Richard a kmen Mentawajců
Film Dvě slova jako klíč se podařilo natočit i přes úskalí covidového období. Po jeho jihlavské předpremiérové projekci ho diváci ocenili dlouhým potleskem. V besedě se pak mimo jiné zajímali o angažmá francouzského herce Pierra Richarda, který ztvárňuje postavu newyorského kněze Michela. 
Ze zdravotních důvodů filmařům pro tuto roli odmítli účast herci Alan Alda či Vladimír Pucholt. 

„Chtěli jsme tam nějakou personu z filmového světa… Při natáčení širokých záběrů na ulicích s dublem v sutaně, v Central Parku v New Yorku, někdo řekl - on vypadá jako Pierre Richard,“ prozradil Dan Svátek, jak došlo k prvotnímu nápadu obsadit slavného francouzského filmového komika i charakterního herce, kterého v ČR proslavily filmové parodie o velkém blondýnovi a další komedie ze sedmdesátých let. 
Téměř devadesátiletý Pierre Richard zajíždí do ČR v souvislosti se svým podnikáním v oboru vinařství. I přes velké pracovní vytížení podle Svátka nabídku nakonec přijal. 

„Když Dan řekl klapka, tak se mu rozzářily oči a byl úplně úžasný,“ komentoval Richarda J. Formánek. Richardovo herectví v postavě kněze Michela jihlavské publikum podle reakcí nadchlo. 
Ve filmu se představují herci různých národností. „Za mě bylo asi nejsložitější režírovat Mentawajce. Ale byla výhoda, že Pepík tam jezdí už řadu let a naučil se jejich jazyk, takže ta komunikace s nimi byla jednodušší. Pro mě bylo obrovské překvapení a štěstí, že před tou kamerou s našimi profesionálními herci fungovali. To doteď nechápu…,“ vzpomínal Svátek.

„Říkat jim rok dopředu, že se tam bude něco točit, by nemělo smysl. Takoví jsou, jsou jako děti, žijí jen přítomností,“ doplnil J. Formánek.  

Emocionální film 
Publikum v besedě vysoko vyzvedlo silnou emocionálnost filmu i práci kameramana Jakuba Šimůnka, který pracoval už na filmu Úsměvy smutných mužů (2018). „Tady se vyřádil,“ potvrdil Dan Svátek. 
Spisovatel Formánek otevřeně popsal třicetihodinovou situaci spojenou s alkoholem a končící na psychiatrii, která pro něho byla podle jeho slov zlomovým momentem a impulsem k napsání textu. 

„Mně jako ateistovi se stalo něco, co předznamenalo můj budoucí život. Stal se ze mě hluboce věřící člověk, který se také snaží podle toho chovat a jednat. Psychiatři mi vysvětlili, že jsem měl jenom halucinace náboženského charakteru, nebo jsem prošel spirituální krizí. Ale mně bylo jedno, co mi říkají, já jsem to vnímal jako setkání se stvořitelem. Ta noc byla pro mě jako zázrak, byla pro mě šílená, strašná, krásná, nepředstavitelná, hrozně vysilující… Ale ten druhý den, když jsem se probudil v blázinci, bylo to ještě silnější v tom, že jsem cítil obrovský klid…,“ vzpomínal spisovatel.

„Budu se z toho dostávat ještě dlouho,“ komentovala jedna z divaček emocionálnost filmu, který spojuje příběhy několika lidí z různých koutů světa. Velkými tématy jsou v něm otcovská odpovědnost a láska, smíření a odpuštění v rodině. 
Atmosféra filmu a besedy vedla některé z diváků i k osobním výpovědím o zkušenostech se zvládáním závislosti, anebo s třicetiletou zkušeností u Svědků Jehovových. 

Josef Formánek v rámci besedy osobně přečetl úryvek ze své knihy Dvě slova jako klíč, která byla pro film inspirací. Na rozloučenou odvyprávěl divákům mentawajskou pohádku o největší lásce, jakou ostrov Siberut kdy viděl.  

Diskuze k článku