Nesmazatelně se vryje do života Irini Martakidisové mladší z Netína na Žďársku pátek 12. května. Tehdy začala v kavárně Vzpomínka na Karlově náměstí v Třebíči vernisáží její první samostatná výstava.

„Začala jsem malovat jako dítě a měla jsem výhodu, že mamka mě v tom podporovala. Nápad věnovat se tomu víc vznikl, když mně bylo patnáct let,“ začíná svoje vyprávění. 

Tehdy se dívka rozhodovala, kterou školu si zvolí pro svoje další studium. „Seděly jsme takhle večer s mamkou u počítače a povídaly si, a narazily jsme na Střední uměleckoprůmyslovou školu Jihlava – Helenín,“ vzpomíná Irini.

 
Ihned si obě uvědomily, že právě tato škola bude pro mladou slečnu nejvhodnější, kde může uplatnit svůj talent. Začínající výtvarnice uspěla u talentových zkoušek a nyní již končí třetí ročník.

Z technik ji nejvíce baví akryl, perokresba a tužka. Pokud jde o náměty, jedná se nejčastěji o motivy z mytologie či magie. „Kresbě to dodává úplně jiný nádech, ale taky maluji přírodu,“ říká Irini. 

Z barev si nejvíce oblíbila zelenou, která na jejích výtvorech nesmí chybět. „Tahle barva mě uklidňuje a moc dobře na mě působí,“ přemítá mladá výtvarnice.

Ovšem, že by si Irini obarvila vlasy na zeleno, to prý nehrozí, až tolik ji oblíbenou nemá. Vracíme se k námětům, zajímají ji také květiny, houby nebo třeba paroží, ale vše musí souviset se zmiňovanou magií.

Vlastní styl 
Z malířských směrů má nejraději impresionismus, největší inspiraci vidí v dílech Alfonse Muchy. „Ale snažím se malovat podle sebe, podle toho, co mě upoutá, a vytvořit si svůj styl,“ vysvětluje Irini.  

Netají, že mnoho toho už bylo vymyšleno, takže to není jednoduchá cesta, ale snaží se o ni. Přiznává, že ve škole nejprve musela zvládnout realismus, kreslení zátiší uhlem, například láhve. 

„To byly první dva roky studia. V tomto ročníku už nás učitelé vedou ke kreativitě, abychom se připravili na to, co nás po ukončení školy čeká. Kreslíme to, co baví nás,“ naznačuje Irini. 

Plány do budoucna jsou pro nejbližší období jasné, složit úspěšně maturitní zkoušku. „Pak se budu rozhodovat, zda se přihlásím na vysokou uměleckou školu, či se mi namane nějaká pracovní příležitost,“ nastiňuje Irini. 

Rozhodně se neupíná jen na malování, baví ji i produktový design, grafika, 3D modulace, tedy práce s počítačovými programy. „Vše, co mě bude bavit, bude dobré,“ usmívá se. 

Připouští, že zkoušela i digitální kresbu, ale to není právě její parketa. Vracíme se k výstavě, s Irini hovoříme ještě před vernisáží, přiznává stres a trochu obavu, jak se její výstava bude líbit. 

„Plánujeme vše tři měsíce a doufám, že vše klapne. Ale určitě se těším, že jsem dostala tu příležitost se předvést, a třeba mi to přinese další podobné příležitosti,“ říká Irini.

Střídání nálad 
Sděluje, že někdy obrazy tvoří i měsíc dva, což se na nich odráží ve střídání nálad, kterými jako tvůrce prochází. Ty pak považuje za nejzdařilejší. 

Ptáme se na malování karikatur, ale to není ta cesta, po které by se mladá výtvarnice chtěla vydat. Považuje to za velice náročnou disciplínu. 

Na výstavě se reprezentuje průřezem svojí tvorbou, aby byla co nejpestřejší. Počítá, že její sbírka děl se pohybuje kolem stovky. A všechna si schovává, protože za nějaký čas se jí může líbit i to, co nyní ne. 

Ptáme se na další záliby a podle jejích slov je jich mnoho. „Jsem členkou souboru, který provádí ohnivou show, tam se setkávám s mamkou, s přáteli jezdíme na různá šermířská vystoupení a baví mě také psaní,“ vypočítává Irini.  

Jedná se o fejetony, i když zatím mizí jenom v pomyslném šuplíku. Ovšem později se nabízí kniha i s vlastnoručními kresbami. „To je jeden z mých dalších snů,“ uzavírá vyprávění Irini Martakidisová mladší.  

Diskuze k článku