„Štěstí neexistuje, ale jednoho dne o něj přijdeš. Važme si toho, co máme. A jako herci hrajme, ať je divák baven a nebaví se.“                Milan Šindelář

K divadlu přivoněl přes svého tatínka. „On byl velký ochotník, takže tam jsem se asi nakazil,“ usmívá se Milan Šindelář při vzpomínce na atmosféru kolem premiér tehdejších třešťských „Čapkovců“.

Na tyhle premiéry se vždycky těšil: „Když už měli takové ty generálky, tak si tatínek donesl domů kostýmy, aby si to vyžehlil, či lépe, aby mu to mamka vyžehlila. A na to já už jsem čekal, abych si to mohl taky ozkoušet a chodit s tím po bytě...“

Už jako kluk tak viděl ochotnická představení hraná v sále Sokolského domu, později v novém třešťském „kulturáku“. Sám se podle svých slov poprvé divadelně omočil v osmé třídě, rolí Maršálka v titulu Katuše, pyšná princezna.

Další osud vedl Milana Šindeláře k řemeslu. V Jihlavě se pro stavební podnik v Třešti vyučil elektromontérem rozvodných zařízení.

„Popravdě, ta elektrikařina mě netáhla vůbec, měl jsem umělecké ambice. Už na základní škole jsem moudře zvážil, co herec ke svému životu potřebuje, a ty předměty, které pro něj potřebné nejsou, jsem vypustil. Jenže s těmi výsledky jsem se pak ani nemohl nikam dostat, takže mi ta elektrikařina zbyla,“ směje se po letech M. Šindelář.  

Divadlo ale v jeho životě chybět nesmělo, hrál s třešťskými ochotníky. Začínal rolí Františka v Podskalákovi, zahrál si třeba titulku v Čapkově Loupežníkovi. „Hrál jsem Loupežníka, ale nevím, jestli jsem na něj v té době už měl, byl jsem ještě dost ucho. Ale pan režisér Vladimír Lysý byl myslím spokojený,“ uvažuje.

Čtvrtstoletí u profíků

Cesty k profesionálnímu divadlu se ale Milan Šindelář nevzdal. A tak v době, kdy se v Jihlavě stavěla nová divadelní budova, oslovil přímo na ulici tehdejšího ředitele Horáckého divadla Miloše Stránského.

„Tehdy se rozpadal kamenoprůmysl, kde jsem byl zaměstnaný jako údržbář,“ vzpomíná, „všichni kluci odcházeli a já si říkal, mám si zase hledat nějakou práci, která mě nezajímá? Ale nechal jsem to na pánubohu. Jel jsem cosi vyřizovat do Jihlavy a řekl si – když potkám Miloše Stránského, tak se ho zeptám. Narazil jsem na něho na Benešce a řekl mu, že bych chtěl hrát...“

Za pár dní přišla nabídka a Milan Šindelář od nové sezóny nastoupil v Horáckém divadle. Jeho první rolí byl Menhart v inscenaci Smrt v císařském domě. V režii Karla Bryndy a s Bořivojem Navrátilem v roli císaře Zikmunda otevírala 7. října 1995 novou budovu.

„Text tam sice nebyl, tam jsem neměl ani ´ň´, ale když člověk čte program, tak to vypadá, že to je stěžejní role celé hry,“ usmívá se po letech Milan Šindelář. Od té doby si na jihlavské profesionální scéně zahrál desítky velkých rolí a stal se vyhledávaným hercem v komediálním žánru, dramatu i muzikálu.

Mezi jím ztvárněnými postavami jsou Vodník Čochtan v Divotvorném hrnci, Trepifajksl v Dalskabátech, Pavel Célimare v Miláčkovi Célimare, Krištof v Roku na vsi, Mordche v Šumaři na střeše, Josef Habršperk v Našich furiantech, Mageri v Baladě pro banditu, Shylock v Kupci benátském, Sir Osgood Fielding v Někdo to rád horké, Viktor Emanuel Champsboisy a Bouton v Broukovi v hlavě, Jan Florian v Poklekni před duší, anebo třeba Bulfínek v operetě Na tý louce zelený a mnohé další.

Z klasické tvorby rád vzpomíná třeba na postavu Martina Pichandy v Tisícročné včele, anebo na Klubka v Shakespearově Snu noci svatojanské. Rád měl třeba inscenaci Gorinovy hry Mor na ty vaše rody, kde si v roce 1998 zahrál postavu Antonia. Za ni dostal od diváků svého prvního „Horáce“.

„Ale nejraději mám na divadle srandu. A když je to s písničkami, tak jsem rád,“ zamýšlí se M. Šindelář nad svým oblíbeným žánrem. Ještě před vojnou ostatně absolvoval přijímací zkoušky na brněnskou JAMU na obor Opereta/muzikál.

Ač ke studiu nebyl přijat, zaujal na přijímačkách svými pěveckými dispozicemi. Po čtyři roky pak zajížděl do Brna k soukromému studiu zpěvu k profesorce Libuši Zbořilové. 

Dva tisíce kešulí

I z profesionálních prken spolupracoval Milan Šindelář po řadu let s ochotnickou scénou. Z pozice režiséra pracoval s amatérskými divadelníky doma v Třešti či ve Stonařově. Herecky se angažoval např. v divadelních prohlídkách hradu Roštejna, které v minulosti též režíroval.

V současné době pracuje s divadelníky seniorského věku v rámci vzdělávací akademie na Základní umělecké škole v Třešti. „Loni jsme dělali dvacetiminutový thriller O veliké řepě a teď zkoušíme známou Peškovu pohádku O perníkové chaloupce,“ avizuje M. Šindelář z pozice režiséra. 

Volný čas rád věnuje pohybu v přírodě. Je vyznavačem geocaschingu - sportovně-turistické hry na principu hledání skrytých schránek za použití navigačního družicového systému.

„Tady v okolí už to mám vysbírané, takže člověk už musí sem tam někam vyrazit,“ zamýšlí se M. Šindelář, „nejvíc toho mám ´naloveno´ s kolegyní z divadla Lenkou Schreiberovou. Nechci machrovat, ale mám tak přes dva tisíce kešulí, a takových patnáct set z toho je naloveno právě s Lenkou. A kdyby byl třeba jen kilometr na každou, tak spolu máme nachozeno 1500 kilometrů. A to už je pěkný.“

Milan Šindelář

(  1951 v Třešti).

 Vyšel z prostředí amatérského divadla v Třešti. Od roku 1995 byl členem činoherního souboru Horáckého divadla (HDJ) v Jihlavě, dnes je v souboru veden jako stálý host.

 Představitel desítek vážných i komediálních rolí, oceňován pro muzikálnost, pěvecké dispozice a hereckou přirozenost.

 Držitel tří ocenění v divácké anketě HDJ Horác.

Filmové a televizní role

 Četnické humoresky – Pacient, Lékárník

 Okno do hřbitova, Obraz – Opravář

 Četníci z Luhačovic - Výpravčí

 Poldové a nemluvně – Soudce

  Einstein – prof. Wagner

Asistent režie (HDJ)

  Valčík tučňáků (2008).

Divadelní režie

(neprofesionální scéna)

  Soubor Karla Čapka Třešť: Věčně tvůj, Výtečníci, Ze života hmyzu, Vodník Mařenka, Kyanid o páté, Goldoniáda, Ženichové, Tvrdohlavá žena, vánoční koncerty.

  Soubor AD Stonařov: Potopa světa, Lumpacivagabundus, Svatba bude, i kdybyste nechtěli / Třetí zvonění.

Divadelní role, HDJ (stručný výběr)

 Sheridan - drsný inspektor, Dr. Porter - majitel šeku (Čtyři vraždy stačí, drahoušku!   Heinrich - 65 let (Tak šel čas jihlavskou ulicí)   Vězeň 2, Pacient 2, Feldkurát, Voják, Generál (Osudy dobrého vojáka Švejka)   Harry Filch (Žebrácká opera)   Peterka starší (Šakalí léta)   Gábrlík, matikář (Škola základ života).

  Herr Lippmann (Kabaret z lágru)   Krištof (Rok na vsi)   Policejní ředitel (Adéla ještě nevečeřela)   Alexandr Duplikát (Zvonokosy)   Strýček George (Habaďúra aneb Podnájemníci pana Swana)   Lamorak (Merlin aneb Pustá zem)   Šimon (Lakomec)   Franěk (Maryša).

  Claudio / Pantaleone (Král jelenem)   Cecil Winston Briggs (Prokletí nefritového škorpiona)   Krutickij (Deník ničemy)   Hrobník; Posel (Hamlet)   Selsdon Mowbray (Bez roucha)   Amias Paulet (Marie Stuartovna).

  Přednosta (Ostře sledované vlaky)   Scanlon (Přelet nad kukaččím hnízdem)   Bílý král a Tydlínek (Alenka v říši za zrcadlem)   Učitel výslovnosti, Komorník, Muž (Zpívání v dešti)   Hrabě Franz Orsini-Rosenberg (Amadeus).

  Vrchní (Lucerna)   Zákazník pana Vandergeldera, Číšníci a Kuchařky v Harmonia Garden (Hello, Dolly!)   Chateau-Gibus (Mam´zelle Nitouche)   Plukovník Cathcart (Hlava XXII)   Hoteliér, generál, Brandejsa, starosta Egeru, pán z WC, tajemník MNV (Obsluhoval jsem anglického krále)   Hospodský George (My Fair Lady)   Giles Corey (Čarodějky ze Salemu)   Egeon (Komedie omylů).

  Oficír Henry (Kdyby 1000 klarinetů)   Omnimor (Hrátky s čertem)   Kajetán (Valčík tučňáků)   Antonio (Figaro)   Lazar (Markéta Lazarová)   Adam (Jak se vám líbí)   Nonancourt (Slaměný klobouk)   Langlois (Divadlo za čtyři sous).

  Matthias (Žebrácká opera)   Přednosta Stanice (Višňový sad)   Reg Willoughby (Donaha!)   Trnka (Strakonický dudák)   Thomas Boleyn (Tisíc dnů s Annou)   Ursus (Muž, který se směje)   Pantalone (Spor o největšího z pierotů)   Nym (Jindřich V.)   Opatrný žandár (Na skle malované).

  Žalářník (Oko za oko)   Frank Foster (Kdes byl(a) dnes v noci)   Starý měšťan, černé divadlo (Kráska a zvíře)   Martin Dysatr (Equus)   Archambaud (Blbec k večeři)   Starosta londýnský (Král Richard III.).

  Šašek ve službách Olivie (Večer tříkrálový)   Rudolf Schultz (Kabaret)   Souček (Muzikantská Liduška)   Bobčinskij alt., Abdulin (Revizor)   Capulet (Romeo a Julie).

  Karel IV. (Noc na Karlštejně)   Farář (Návštěva staré dámy)   Popel (Drahomíra a její synové)   Marullo (Zima úzkosti)   Páter Kamil, Raul de Cournotte, Banacieux, Felton (D‘Artagnan)   Lane (Jak je důležité míti Filipa)   Mark (Tristan a Isolda)   Messerschmann (Pozvání na zámek).

  Jepančin (Idiot)   Purkmistr (Pravda barona Prášila)   Pastýř (Oidipus)   Isidoro /Majoránek/ (Poprask na laguně)   Hostinský z Amiensu (Manon Lescaut)   Dalloway (Londýnská zlodějka)   Starý pán / Principál (Zkrocení zlé ženy)   Joe Stoddard (Naše městečko)   Parazit (Ze života hmyzu)   Gotlieb (Legenda o Krysaři)   Carlson (O myších a lidech).

Diskuze k článku