Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Lidskost skrze experimentování s „vlkovostí“ zkoumá podle slov kurátora Radka Wohlmutha svojí tvorbou pražská výtvarná experimentátorka Lenka Černota. Její tvorbu aktuálně představuje jihlavská krajská galerie.

Umělkyně je vystudovanou restaurátorkou, studovala sochařství, média i grafiku, v současné době se v doktorandském studiu věnuje „malbě s vlky“. Fascinována jejich světem vytvořila a představuje obrazy, které z pozice experimentátora malovala právě pro vlky s úvahou, že tito na ně zareagují, když je uvidí ve svém prostředí. V další fázi se podle vysvětlení R. Wohlmutha pokouší tvořit obrazy tak, jako by sama měla vizuální aparát vlka.

Zatím největší autorskou výstavu Lenky Černoty otevřel kurátor Radek Wohlmuth v Jihlavě začátkem března. Pod souborným titulem Vlčení shrnuje výsledky malířčiných experimentů za několik posledních let.

Její výtvarné motivace charakterizoval při březnové vernisáži ředitel OGV Jihlava Daniel Novák jako „zaujetí pro hloubku živelné energie divoké přírody“. Kurátor Wohlmuth dokonce charakterizuje vlčí fenomén jako malířčino osudové téma. 

„Asi neznám ve svém okolí na současné výtvarné scéně jiného člověka, který by byl tak hluboce ponořen do nějaké linie vizuálního přemýšlení, kdo by si našel něco, co ho takto osloví, pohltí a co rozvíjí v čase…, kdo se tomu věnuje a žije své umění tak absolutně naplno,“ uvažoval Wohlmuth.

Malířku osobnostně charakterizoval jako člověka empatického, emotivního a zároveň intelektuálního a racionálního. „Téma probírá ze všech stran…, je člověkem mnoha tváří a mnoha umů, na věci se dívá ze spousty komplexních pohledů, je jakoby neuchopitelná.  Proto k ní mám velký respekt,“ připomněl kurátor směry malířčina zájmu, ať už jsou to restaurování, grafika, nebo třeba výzkum v oblasti přípravy pigmentů při zpracování průmyslových odpadů.

Sbližování s vlkem

Na rozdíl od dokonavého českého výrazu „zvlčet“ (ve smyslu zdivočet) zastřešuje jihlavskou výstavu nedokonavý termín „Vlčení“. To lze podle kurátora chápat jako proces určitého „sbližování mezi námi - vnitřním vlkem, anebo vlkem jako bytostí.“

Výstava je v návaznosti na dispozice historického galerijního domu rozdělena na několik segmentů. “Každá místnost je jakoby malé zastavení na prožívání nebo proměnu či monitorování člověka skrze vlka a vlka skrze člověka,“ zamýšlel se Wohlmuth.

Úvod instalace je věnován nejrealističtějším obrazům s motivy vlků v lesním prostředí. Nainstalovány jsou při zemi, aby je i pozorovatel sledoval z vlčí perspektivy. Mnohé dokonce nesou stopy po několikaměsíčním pobytu v přirozeném vlčím prostředí.  

Malby totiž na výstavě doplňují dokumentární časosběrné fotosekvence, výstupy z fotopastí umístěných v odlehlém lesním prostoru, kde podle vysvětlení kurátora malířka nechávala své „vlčí obrazy“ i půl roku působit na tamní obyvatele. Na záběrech je možno typicky vidět lesní zvěř na krmelištích doplněných o plátna opřená o kmeny stromů.

Další místnost je věnována obrazům, které kurátor charakterizuje jako drásavé, bolestné, ale reagující na přírodu včetně její harmonické polohy.

Obrazy jsou dotýkané, Lenka Černota tvoří kombinovanou technikou – kromě štětce maluje i rukama, prsty, malbu doplňuje kresbou a poznámkovými nápisy. Pracuje s velkými formáty, obrazy nejsou nataženy na blind rámech, jejich volné dolní konce fungují jako živé „svitky“.

V patře galerie pak malířka vystavuje série obrazů barevných polí - „zářičů“, světel, přesahů, symbolů, proměn, mentálních map kombinovaných s deníkovými záznamy.  

V OGV doplňuje výstavu Vlčení do 21. května také zvuková instalace Ticho popěšině. V suterénní galerii IGLOO v jejím rámci představuje tvůrce Petr Válek v krátkých dokumentačních videích pohyblivé kineticko-zvukové samohyby a záznamy dadaistických výprav do horské krajiny. Tuto instalaci doplňuje světelný objekt.

Diskuze k článku