Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Denní a týdenní stacionář Jihlava, příspěvková instituce města pečující o klienty s kombinovaným zdravotním postižením, prezentuje do 21. května okamžiky ze svého života v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, v mázhausu budovy na Masarykově náměstí 24.

Ještě před pandemií nemoci covid-19 vznikla dohoda mezi vedením stacionáře a jihlavskou fotografkou Evou Bystrianskou, že vznikne soubor fotek, který přiblíží a ukáže, co vše tamní život přináší. Ať už to byla sportovní utkání, účasti na olympiádádch, pobyty v přírodě, večírky či plesy.

Jak vzpomíná Bystrianská, vznikly jako první 6. března roku 2020 fotografie z tradičního plesu stacionáře: „To už tady proudily nějaké viry a myslím si, že hned den nebo dva po tom plese byly zakázány všechny kulturní akce. Ale my jsme to tam ještě naplno rozjeli a byla tam úžasná atmosféra. O tom ta výstava je, že není důležité, co všechno dělají, jaké činnosti stacionář vyvíjí, ale o tom, že se při tom cítí dobře a že z toho mají radost.“  

Naposledy zatím fotila chráněné bydlení. Na vernisáži poděkovala stacionáři za možnost trávit s jeho obyvateli nějaký čas a fotografovat tamní život. 
Výslednou prezentaci snímků podle svých slov osobně nevnímá jako svoji výstavu: „Je to odraz práce a života, který ve stacionáři probíhá. Chtěli jsme ukázat, že tam jde hlavně o to, že pracovníci i klienti prožívají spolu šťastné chvíle, že je jim spolu dobře.“ 

Právě to byl podle fotografky také klíč k výběru fotografií. Nejsou zde vystaveny např. sportovní záběry z volejbalového nebo fotbalového utkání, kterých podle Bystrianské vznikla také spousta. „Jsou tam záběry z okamžiků až potom, kdy ta radost a ty emoce byly viditelné a kdy dostaly průchod,“ vysvětlila autorka fotek při vernisáži začátkem února.  

Fotilo se tři roky
Jak při zahájení výstavy připomněla ředitelka stacionáře Eva Pohořelá, spolupracuje toto sociální zařízení s Evou Bystrianskou už hodně dlouho: „Jsme za to moc rádi. Udělala pro nás spoustu věcí i nezištně, bez nároku na honorář. Věnovala nám spoustu svého času.“  

Snímky vznikaly v průběhu téměř tří let. „Byla ochotná s námi jet na rekondiční pobyt do Bohuslavic a výsledek vidíte zde. Za nás jsou ty fotky velmi povedené, jsme z nich nadšeni, Myslím si, že je to nejenom proto, že Eva Bystrianská umí fofit technicky, ale že se v tom projevuje i to, jaká ona je, jak ji známe. Prostě je to velmi milý, laskavý a empatický člověk, který dokáže zachytit to nejlepší, co v lidech je. Na těch fotkách vidíte radost, takové mikropříběhy, štěstí. Vidíte tam vztahy, drobné nuance, myslím si, že to je úplně super,“ uvažovala Pohořelá. 

Práci svých klientů stacionář prezentuje zejména ve své vlastní komorní Galerii Bez Obav v Husově ulici. Při vernisáži v OGV ocenila Pohořelá přístup ředitele OGV Daniela Nováka, který stacionáři umožnil vytvořený soubor prezentovat veřejnosti v této krajské sbírkotvorné instituci: „My se vlastně poprvé ocitáme s nějakou naší výstavou v takhle prestižním a nádherném prostoru,“ zamýšlela se Pohořelá. 

Jako důležitý pilíř výstavy v OGV označila samotné klienty, dámy a pány ze stacionáře: „Ta výstava je o nich, a díky Evě Bystrianské tu vidíme, jací oni dokážou být skvělí a radostní. Důležité je, že se chtěli fotit, že jsou na těch fotkách přirození, za to jim moc děkuji, bez nich by to nešlo.“ 

Jak stojí v titulu výstavy, jsou klienti pro pracovníky stacionáře srdeční záležitost. „Opravdu jsem si uvědomila, že pokud chcete pracovat v sociální službě tak, aby to k něčemu vypadalo, aby to šlo dobře, tak to ani jinak nejde. Nesmí se to zase přehnat, jít do extrému, ale musí to být pro vás srdeční záležitost. A já mám to štěstí, že většina mých spolupracovníků to tak má. Že ta práce pro ně opravdu není jen práce, ale dělají ji srdcem,“ poděkovala kolegům Pohořelá. 

To musí být těžký 
Denní a týdenní stacionář je příspěvkovou organizací města Jihlavy. Na vernisáž fotografií přišli přátelé, kolegové z jihlavských institucí, anebo ze spolupracující Soukromé VOŠ sociální. 

Prostřednictvím fotografií chtějí pracovníci stacionáře připomenout i zásadní zkušenost, že sociální služby většinou nemají pozitivní mediální obraz. „Když se nás, pracovníků v sociálních službách, někdo zeptá, kde pracujeme, často slyšíme odpověď ´to musí být těžký´…,“ konstatovali pracovníci stacionáře v rámci pozvánky na výstavu. 

Na ní mohou nyní i sami návštěvníci na vyhrazené ploše či ve výstavní knize písemně vyjádřit své pocity a dojmy z fotografií i celého tématu. Za reakce budou podle Pohořelé obyvatelé i vedení stacionáře vděčni i na Facebooku. 

„Chceme zjistit, jak to působí na veřejnost. Jde o to, že my jsme v té naší srdeční záležitosti ponoření až po uši, my to v tom prostě vidíme a cítíme. Ale teď chceme vědět, jestli to tak působí i na nezúčastněné, na diváky, kteří se přijdou podívat na fotky. Jestli v tom vidí to, co my…,“ vysvětlila ředitelka. 

Z rukou klientů stacionáře se fotografce dostalo při vernisáži květin a vlastnoručně vyrobených dárků.  Stacionář se s Evou Bystrianskou domluvil na pokračování spolupráce - i letos se např. chystá ples stacionáře. Podle Pohořelé tak vznikne svého druhu časosběrná dokumentace. 

Diskuze k článku