„Divadlo je nejvíc!“ Petr Vaněk
Jeho maminka (* 1928, cenová úřednice v Praze) pocházela z Vysočiny. Tatínek (* 1906) byl sedlář, svého syna ale vedl ke kultuře. Už ve třech letech ho vzal do Národního divadla.
Petr Vaněk se vyučil v oboru nástrojař (1966), poté absolvoval gymnázium (1979). Jako nástrojař pracoval např. v podnicích Elektrosignál Praha a TOKOZ Polná.
S divadlem začal pod vlivem Werichových her na vojně s kamarádem Robertem Halškou. Už tam, a poté i v Polné, spolupracoval také s pozdějším televizním hlasatelem Milošem Frýbou.
V Polné začínal s divadlem v souboru Jiří Poděbradský, později založil soubor Duha, s nímž vytvořil desítky inscenací a sehrál stovky představení. Několikrát se soubor nominoval na Celostátní přehlídku amatérského divadla v Jiráskově Hronově.
Soubor se pod názvem Duha představoval až od roku 1976, kdy uvedl hru Daň zrání. Jeho počátky se ale datují už do roku 1970, kdy byl 13. března založen polenský Klub milovníků kultury. Ten pracoval pod Svazem klubů mládeže ČSR a cílem jeho nadšených mladých členů bylo rozvíjet a zkvalitňovat kulturu v Polné především organizováním estrád, představení či soutěží a tanečních zábav.
Hned v prvních letech uvedl klub v Polné a okolí několik „Milovnických estrád“, např. Jak vám dupou králíci (1970), Nazdar hodiny (1971), Babiččina krabička (1971).
Sám Petr Vaněk vyzdvihuje tři osobnosti spojené s historií souboru Duha: Jaroslava Klimeše, Antonína Zástěru a Bohuslava Žilku. Významnou součástí práce souboru byla od poloviny devadesátých let 20. století také spolupráce s herečkou Jitkou Smejkalovou na profesionální bázi v přípravě inscenací pro děti. Společně zdramatizovali šest literárních textů.
S úspěchem např. v listopadu 2006 P. Vaněk a J. Smejkalová sehráli představení pohádky Ferda Mravenec v cizích službách pro krajanské sdružení Klubu Čechů a Slováku v Madridu a v roce 2009 ve Slovinsku. Oceňovány byly také jejich inscenace pohádek Povídání o pejskovi a kočičce, Čert a Káča, O perníkové chaloupce a O Červené Karkulce.
Petr Vaněk se během let průběžně divadelně vzdělává, V roce 2007 absolvoval pětiletý Kurz praktické divadelní režie (KOPR.) Je držitelem řady autorských, režisérských, organizačních, scénografických i hereckých cen.
V březnu 2001 převzal ocenění od starosty města za práci ve prospěch ochotnického divadla v Polné. V roce 2010 pak starosta předal pamětní list města souboru Duha jako upomínku na 40. výročí jeho vzniku. Udělením pamětních listů a plaket ocenil i Marii Vaňkovou a Jaroslava Jekla z řad souboru. Marie Vaňková je manželkou a divadelní kolegyní Petra Vaňka, Jaroslav Jekl zajišťuje představení souboru technicky.
Soubor Duha Polná pořádal až od roku 1998 také divadelní plesy v Polné. Pod vedením P. Vaňka v roce 2022 s dvouletým „covidovým“ odkladem oslavil komponovaným pořadem v místním kině 50. výročí vzniku. Zároveň byla vydána kniha Marie Vaňkové 50 let Divadla DUHA Polná 1972-2022.
„Mám rád divadlo pro jeho autentičnost, neopakovatelnost, vzájemnost, ale také pomíjivost,“ zamýšlí se P. Vaněk, „nejvíc mě zajímají komedie, protože velmi brzy poznám, jak jsem na tom ve vztahu k divákům, a nemusím čekat na úvahy po představení, co si o tom kdo myslí.“
Každá divadelní hra je v jeho pohledu vlastně komedií: „Ale to není nic nového, vždyť proto se hercům říká komedianti, a ne tragédi. Přeji tedy divadlu více komedií, kde humor může být tak břitký, až člověku někdy zatrne.“
Petr Vaněk se po léta věnoval též sportovní silniční cyklistice a tenisu. K jeho zájmům patří cestování, vaření, chovatelství, akvaristika nebo včelaření. Jeden jeho syn vystudoval ČVUT a věnuje se stavebnictví a druhý hudbě (HAMU, obor klarinet).
Petr Vaněk
(* 1948, Praha,
žije v Polné).
Osobnost amatérského divadla v Polné na Jihlavsku. Principál, scenárista, režisér, scénograf, dramatizátor a herec tamního souboru Duha.
Od sedmdesátých let opakovaně vedl kroužek dramatiky při Domě pionýrů v Polné a později při DDM Polná.
Podílel se na organizaci a lektorské činnosti na divadelních dílnách jihlavského okresu v Jeclově, zaměřených v osmdesátých letech 20. století na výuku a kultivování ochotnických herců.
Získal 39 festivalových cen na řadě renomovaných přehlídek. Se svými inscenacemi je pětinásobným účastníkem divadelní přehlídky Jiráskův Hronov.
Zasedl v porotách festivalů, dvě funkční období byl členem rady Artamy pro divadlo.
Od roku 2004 organizoval 14 let podzimní divadelní festival ochotnických souborů Hrabalova ostře sledovaná Polná.
Vedle dalších ocenění obdržel v roce 2008 blahopřejný a děkovný dopis od ministra kultury Václava Jehličky za svoji divadelní práci, svébytnost v názorech a přístupnost ke kritickým názorům.
Divadelní režie a role (Divadlo Duha, výběr)
Věno slečny Laury (1972) Případ Adam a Eva (1973) Královnin prsten (1973) O brejlatý princezně (1974) Bumerang (1975) Daň zrání (1976) Jako pralidé (1977) Rodiče se zbláznili (1984) Případ bez jednacího čísla (1986) Ženich pro čertici (1987) Poprask na laguně (1988 a 1990) Svatba pro celou Evropu (1989) Smetí (1989).
Naši furianti (1992) Povídání o pejskovi a kočičce (1994) Kdo je tady slepice? (1997) Rodiče se zbláznili (1998) Ferda Mravenec v cizích službách (1999).
Koňská opera aneb Limonádový Joe aneb Bonako (2000) Smetí (2004) Bohouš (2004) Nejkrásnější válka (2005) Sextánka (2006) Ostře sledované vlaky (2007) Ať žijí duchové (2009) Obchodník s deštěm (2011) Volejte linku (2013) Tři na lavičce (2016) Nápady svaté Kláry (2017) Bohouš (dialog, 2018).
Oceněn mimo jiné za role Buška (Naši furianti), Pejska (Povídání o pejskovi a kočičce), Boba (Kdo je tady slepice), Romana Málka (Rodiče se zbláznili), Přednosta (Ostře sledované vlaky), Otec (Obchodník s deštěm).
Pohostinské režie
u dalších souborů (výběr)
Němčice nad Hanou (Hadrián z Římsů, Medicínské historky).
Stonařov (Dalskabáty hříšná ves, Lucerna, Každý něco pro vlast).
Diskuze k článku