STAROSTA Telče Vladimír Brtník (vlevo), bývalý starosta Roman Fabeš a ředitel Muzea Vysočiny Jihlava Karel Malý při zahájení provozu muzejní pobočky v bývalém špitále v Telči. Foto: Jiří Varhaník
Expozice na téma rašelinišť bude nejméně pět let stálou instalací v sálech nově otevřené pobočky jihlavského muzea v Telči. Ta vznikla rozsáhlou rekonstrukcí nevyužitého areálu někdejší fary, pozdějšího špitálu a Domova pro seniory.
Po vstupu do uzavřeného centrálního dvora bránou areálu ze Špitální ulice se stálá expozice nachází v levém traktu celého historického komplexu. Jeho náplň hledalo město Telč společně s rakouským partnerem, a právě jihlavským muzeem.
„Tehdejší starosta Telče Roman Fabeš se setkal se starostou městyse Liebenau, které má ve své správě kousek od obce krásné, turisticky a edukačně využívané rašeliniště. Starostové se shodli, že by bylo vhodné společně realizovat projekt na ochranu mokřadů. Na Telčsku je rašeliniště charakteristickým biotopem. Proto oslovili naše muzeum, zda by jako partner nevstoupilo do rakousko-českého projektu,“ přibližuje ve stručnosti genezi vzniku rašeliništní expozice vedoucí přírodovědného oddělení Muzea Vysočiny Jihlava, zooložka Klára Bezděčková.
Výstava je výstupem z projektu nazvaného Přírodní dědictví rašeliništních krajin regionu Mühlviertel a Geoparku Vysočina jako chráněný přírodní prostor, místo zážitků a vzdělávání. Ten byl podpořen z programu Interreg Rakousko-ČR.
Při dubnovém slavnostním zahájení provozu pobočky poděkoval Roman Fabeš kolegům z Muzea Vysočiny: „Byl to mazec. My jsme řekli - dobrý, my spravíme barák, ale potřebujeme ho něčím naplnit…,“ popisoval. Jak v reakci doplnila Bezděčková, hlavním úkolem muzejníků bylo provést průzkum rašelinišť na Telčsku a vybudovat dlouhodobou výstavu.
Vše je rozhoupané
Samotná stálá přírodovědná výstava je rozčleněna do několika sálů, do nichž návštěvník vstupuje z klenuté dlouhé chodby. Úvodní část je věnována vzniku rašelinišť, tematickému okruhu nazvanému Na počátku byl kámen.
Další dva sály jsou věnovány následnému oddílu Ostrovy dávno ukrytých pokladů. Jeho název a náplň podle zooložky vycházejí z faktu, že rašeliniště obecně jsou izolovaná ostrůvkovitá stanoviště obklopená kulturní krajinou.
„Můžeme na nich sledovat kontinuitu organismů až do poslední doby ledové, protože na nich přežívají tzv. glaciální relikty (relikt je druh rostliny nebo živočicha, který se zachoval na malém izolovaném území, zvaném refugium, jako pozůstatek dřívějšího velkého rozšíření, pozn. red.). Pylová zrna zachovaná v rašeliništích pak vypovídají mnohé o historii těchto lokalit,“ vysvětlila novinářům Bezděčková. Na výstavě jsou pylová zrna představena v podobě modelů v nadreálné velikosti.
Další dvě místnosti nabízejí instalaci nazvanou Krajina na houpačce. Díky konstrukci instalace se tu pod návštěvníkem skutečně místy doslova houpe podlaha, rozpohybovat lze i některé sloupky s informačními materiály.
Tato část je podle vysvětlení K. Bezděčkové zaměřena specificky na rašeliniště regionu. Ná-vštěvníci se tu seznamují s unikátními společenstvy, která se na těchto izolovaných stanovištích vyskytují. „Názvem Krajina na houpačce jsme chtěli říct, že na rašeliništích je všechno rozhoupané – je tam rozkolísané mikroklima, samozřejmě se nám to tam houpe pod nohama a zároveň i jejich stabilita a udržitelnost jsou bohužel velice křehké,“ vysvětlila zooložka.
Meliorace daly slatiništím zabrat
Výstava představuje i tzv. nelesní rašeliniště neboli slatiniště. Tento typ biotopu náleží podle Bezděčkové k nejvíce ohroženým a nejvíce zasaženým lidskou činností v rámci celého mírného pásu.
„Těch rašelinišť tady bylo mnohem víc, ale lidskou činností postupně dostávala zabrat. Korunu tomu nasadily meliorace a snaha o převedení na zemědělskou půdu v sedmdesátých letech minulého století. Ale i ty zbytky, které tedy máme, patří k nejcennějším částem přírody regionu, k nejcennějším stanovištím v rámci celé Českomoravské vrchoviny,“ zdůrazňuje Bezděčková.
Proto je podle ní potřebné, aby se o významu a hodnotě těchto lokalit dozvěděla veřejnost: „Protože když se řekne rašeliniště, tak každý říká Šumava, Jizerské hory, Krušné hory, a na tu Vysočinu si nikdo nevzpomene. A je to škoda, protože tady jsou některá ta rašeliniště opravdu krásná.“
Jako příklad uvádí zooložka např. přírodní rezervaci Doupský a Bažantka poblíž obce Doupě na Telčsku, v nadmořské výšce 593–598 metrů: „Je to krásné rašeliniště, které nedávno prošlo revitalizací. A přestože má za sebou také pohnutou historii - protože to byl jeden z nejvýznamnějších rašeliništních biotopů tady v regionu, ale také prošel lidskými zásahy, je to velice pěkný zbytek rašeliniště.“
Podobně významné stanoviště je např. Velký pařezitý rybník, který se zase pyšní tím, že rašeliniště u něj má velkou mocnost rašeliny, uvádí se až 2,5 metru.
Foto s mamutem
Kontext celé výstavy doplňuje učebna vybavená pro vzdělávací činnost a zaměřená na dětského návštěvníka. Jednou z atrakcí pro děti je tady třeba možnost stažení mobilní aplikace, díky níž vás z okna svým chobotem obejme rozpohybovaný mamut a můžete se s ním reálně vyfotit.
Muzeum k expozici připravilo také barevné tištěné materiály na témata Rašeliništní mechorosty Vysočiny, Tlející dřevo v lesích, Houby jedlobučin, bučin a suťových lesů Vysočiny, Skalní mechorosty Vysočiny či Ptáci hnízdící ve stromových dutinách.
Další vzdělávací tiskoviny představují jednotlivé skupiny vysočinské fauny – jsou to Ptáci, Obojživelníci, Motýli, Vodní měkkýši, Suchozemští plži, Pancířníci, Suchozemští stejnonožci, Žížaly, Chvostoskoci, Stonožky, Mnohonožky, Sekáči a Mravenci Vysočiny.
Z ničeho zázrak
Podle někdejšího starosty Telče, dnes náměstka hejtmana Kraje Vysočina Romana Fabeše, se nově otevřená přírodní expozice MV může doplňovat s muzeem, které po dokončení probíhající rekonstrukce vznikne na telčském zámku, a které určitě bude reflektovat historická témata Telče.
Zázemí v muzejním areálu v bývalém špitále navíc může podle Fabeše sloužit i dalším spolkům apod. Otevření muzejní expozice pak zapadá do kontextu celé pobočky a čtvrtě Staré Město.
„Fakt si myslím, že se trošku z ničeho podařil malý zázrak… Pro nás je podstatné, že ten areál dostává nový život. Staré Město je úžasné. Tady vlastně začínala historie Telče. Je to historický objekt, je tady spousta zajímavých věcí, na které by se dalo navázat. Když si vezmete tu krásnou cestu kolem barokních soch kolem Staroměšťáku - třeba někdy i ten Parní mlýn se dočká něčeho podobného jako tento objekt, židovský hřbitov, rozhledna. Je z toho fakt zajímavá trasa, která věřím, že nadchne i ty, kteří budou chtít z telčského náměstí vyrazit někam jinam,“ komentoval Fabeš potenciál místa pro cestovní ruch města.
„Třeba se podaří i ta kavárnička, o které všichni sníme, tak, aby se tady dal dát zákusek, sednout si tady venku na dvoře, zavzpomínat, podívat se na expozice a zažít tady něco příjemného. Aby se Staré Město stalo cílem nejenom turistů, ale i místních obyvatel. Přeju nám všem, ať to tady žije,“ doplnil bývalý telčský starosta.
Vedle kapacity pro sbírky a stálé expozice byla v novém muzejním areálu uvedena do provozu také dvousálová galerie pro krátkodobé výstavy. Jejími prvními protagonisty jsou do 7. května třešťský malíř Petr Mirčev a umělecký kovář z Klatovce David Habermann. Výstava nese titul Pěšáci umění a v květnu ji vystřídá výstava fotografií Jindřicha Štreita.
Svůj prostor má v novém areálu také Muzejní spolek Telč, založený už v roce 1897, zrušený administrativním rozhodnutím v roce 1951 a obnovený 14. května 1990. Do skleněných vitrin jeho nového sálu se přestěhovaly autentické exponáty, které za svého afrického pobytu sesbíral telčský akademický sochař a cestovatel František Vladimír Foit (1900-1971).
Diskuze k článku