V únoru letošního roku tomu bude už rok od doby, kdy Rusové rozpoutali nejhorší válku v Evropě od konce velké, 2. světové války. Už takřka rok umírají zcela zbytečně lidé na obou stranách válečného konfliktu. 
Každodenní zpravodajství z válkou postižené oblasti, nemohou nechat nikoho v klidu, nehledě na to, že lze jen těžko odhadnout jak se situace na Ukrajině a vlastně v celé Evropě bude dál vyvíjet. Bezprecedentní porušení mezinárodního práva vstupem Ruska na území Ukrajiny nabízí k zamyšlení, jaký je vlastně ruský člověk?

Když pominu oslavné epopeje na ruské hrdinství ve filmech a literatuře, dostáváme se k běžnému občanovi bývalého Sovětského svazu, nyní Ruské federativní republiky. Pomineme nesourodý řetězec kultur a národnosti, který se z velké části rozpadl v roce  1991, a budeme hovořit o ruské většině, protože Rusko je neuvěřitelně kulturně a etnicky rozmanité.  
Jako každý velký stát i Rusové žijí v názoru, že oni jsou ti, co určují a budou určovat dění v Evropě a ve světě, bohužel bez ohledu na to, jaké prostředky použijí. Nejvyšší představitel Ruska Vladimír Putin už v roce 2005 prohlásil: „že rozpad Sovětského svazu byla největší geopolitická tragédie v dějinách Ruska.“ Přesto toto přímé varování většině evropských státníků nestačilo a s prezidentem Ruska se dál „objímali“ a s Rusy čile obchodovali. Sankce, které evropské státy zavedly po anexi Krymu v roce 2014, byly zcela nedostatečné. 

Vrcholem bylo podepsání mezinárodní smlouvy a zahájení stavby plynovodu Nord Stream 2, Německem a Ruskem, rok po anexi, v roce 2015. Už v roce 2014 a následně v roce 2015 si Putin na anexi části Ukrajiny ověřil, že Evropa je v reakci na jeho vpád na Ukrajinu velmi slabá. 
Pro běžného Evropana je ruský člověk a jeho povaha značně komplikovaná, složitá a rozporuplná…Je třeba poznamenat, že není Rus jako Rus. Znalec ruského prostředí, ale hlavně prostých lidi, cestovatel Fero Richard Hrabal - Kronodak, který v strávil cestami po Rusku „křížem krážem“ poměrně dlouhou dobu, uvádí ve svých publikacích typické rysy ruského občana. Tak tady jsou: 
V Rusku, veliké zemi, ale s ohledem na rozpínavost Ruska asi stále malé, existují obrovské rozdíly v životní úrovni občanů jednotlivých oblastí. Dramatické rozdíly jsou mezi obyvateli měst a obyvateli malých vesnic. Dá se říci, čím dále od centra životní úroveň a informovanost a zájem občanů o věci veřejné klesá. 

Z toho také vychází politický systém s absolutním přivlastněním sdělovacích prostředků, a tím přístupu k informacím, a tím tvrdé cenzuře. Opozice pakliže ještě veřejně existuje, je minimální a „pokojová“, část si odpykává tresty ve vězení, část emigrovala a část zemřela za ne zcela vyjasněných okolností. 
Pohledem do historie jsme u zakládání gulagů, které se časem proměnily v trestanecké kolonie, bez základních práv a svobod, kolektivizace zemědělství, politických procesů, vražd, násilí a omezování práv a svobod, atd… Tato část historie Ruska je ale na samostatný příspěvek. Vraťme se tedy k současnému Rusku.
F. R. Hrabal - Kronodak uvádí, pokud se nechcete dostat při běžném rozhovoru s Rusem do konfliktu, musíte si dát „pozor na jazyk“. Spoustu témat nemůžete vůbec nastolit. Lidí, s kterými je možné se bavit zcela otevřeně, bez omezení vyřčeného, je asi pět procent. Je dobré se vyhnout tématům o situaci v Evropské unii, 2. světové válce nebo politice všeobecně atd… 

Další typická ruská vlastnost je velmi blízký vztah k alkoholu. To, co je u nás tzv. tvrdý alkoholik, to je v Rusku běžná norma občana. 
Podle posledních průzkumů, co se týká význačných osobností Ruska, procentuálně u obyvatel jednoznačně vítězí J. V. Stalin, jeden z největších masových vrahů v dějinách lidstva, na dalších místech se umísťuje Lenin, Puškin, Putin atd…To napovídá hodně o ruské povaze.

Z našeho pohledu  je zajímavý vztah Rusů k Československým legiím, nemyslím ten současný, ale dlouhodobý. Rusové se na naše legie dívají celkově negativně a objevují se demonstrace proti legionářským pomníkům, hřbitovům, které jsou často ve velmi špatném a neudržovaném stavu. 
Dle statistik, řada obyvatel Ruska by chtěla režim ještě tvrdší a izolovaný od Evropy. U části obyvatel stále převládá názor, že rok 1968 v tehdejší ČSSR a vstup vojsk (okupace) do naší republiky nás zachránil před americkými vojsky, která stála s tanky u Plzně. Takže vlastně osvoboditelé.

A nyní, pro nás trochu těžko uvěřitelná fakta: Dvě třetiny Ruska nejsou pokryty železnicí ani pořádnými silnicemi, polovina velkých ruských měst nemá metro, (města ve velikosti Prahy), stačí cestovat pár kilometrů za velké město a silnice mizí a začíná hliněná cesta. Třicet procent ruských zdravotnických zařízení  nemá vodovod ani kanalizaci a polovina nemá teplou vodu, více než 3000 škol nemá zateplené toalety a děti chodí v zimě v létě na latríny ve dvoře, každá čtvrtá domácnost bydlí v dřevěnici bez záchodu, v zimách, kdy teplota klesá k -30 až -40 °C se potřeba vykonává do kýble v místnosti, každá třetí domácnost  nemá doma teplou vodu a asi 30 milionů občanů nemá ani přípojku vody do domu. Vlakové nádraží je často bez výtahu, jezdících schodů, při nástupu do vlaku stále zůstávají vysoké peróny, bezbariérový přístup minimální.

Můžeme se bavit o tom, že Rusko je obrovská země, a z toho pramení nedostatečná infrastruktura, ale spíš se jedná o společenský systém a celkovou mentalitu národa a vlastně pohrdání člověkem. Další z věcí, pro nás už hodně vzdálenou, je povolování vstupu do určitých části země, tzv. zón, všude na propustku. 
K Rusku patřila a dále patří uniforma. Bumážka od jednoho a znovu od druhého policisty, úředníka. Neskutečné. Rusko je fakticky něco mezi policejním státem a Orientem. Policie a udavači jsou všude, v podstatě všude jste pod dohledem a úřední buzerací.
Další z věcí, kterou většina Rusů „neřeší“, je přístup k životnímu prostředí a to je další z neuvěřitelných příběhů. Řeky v průmyslových oblastech, zejména na Sibiři, jsou maximálně znečistěné, plné odpadů které se volně vypouští bez omezení. 
S ohledem na výše uvedená fakta jako paradox působí válka na Ukrajině vedená Rusy a její neustále rostoucí miliardové náklady. 
Co napsat na závěr? Je smutné a zároveň děsivé, jak bohatá země, která má všechny základní předpoklady pro slušný život občanů, mrhá po celou svoji éru lidskými a přírodními zdroji a nedokázala se díky společenskému systému posunout a zajistit důstojný život většině svých obyvatel. 

Jako kontrast k Rusku lze uvést celou řadu malých států s podstatně menší mírou nerostného bohatství a ostatních zdrojů, které dosáhly a dosahují zcela odlišných ekonomických výsledků a zcela odlišné kvality života pro své občany. 
Bohužel, opět se ukazuje v celé nahotě, že tento společenský systém se totálně neosvědčil; systém, který soustavně a pro udržení moci používá policii, armádu, násilí, zastrašování, demagogii, lži a překrucování faktů. Přesto žije dál. 
I dnes, kdy jsou k dispozici objektivní dokumenty, filmy, knihy atd., které ukazují pravdivou, nezkreslenou historii Ruska, jsou i u nás občané, kteří vidí bývalý Sovětský svaz, nyní Rusko, jako náš vzor. Cesta na východ, bohužel vede k morální a materiální bídě, nesvobodě a lži, a jak vidíme poslední rok denně, i k válce. 

Tak to je ve stručnosti současné Rusko, a jak píše výše zmiňovaný F. R. Hrabal - Krondak, cituji: „Rusko je jiná planeta.“
Pro ty čtenáře které můj příspěvek zaujal, doporučuji k přečtení některou z knih F.R. Hrabala - Krondaka.

Diskuze k článku