OD novoročního plavání byl Miroslav Harant-Pecha již dvakrát ve vodě. „Rád bych se koupal v severských zemích, ale i naše české lomy jsou krásné. A když plavete například uvnitř Macochy, kde se jezdí na lodičkách, to je krásný zážitek,“ říká. Foto: Michal Boček
Zatímco většina lidí v chladných měsících vyhledává teplo domova, Miroslav Harant-Pecha se pravidelně noří do ledových lomů, rybníků nebo řek. „Nevím o nikom, komu by otužování uškodilo,“ říká předseda jihlavského oddílu zimního plavání a hlavní organizátor tradičního novoročního plavání.
„Nejraději bych to obrátil, aby ta tisícovka diváků byla ve vodě. a plavci na břehu, ale to se mi pravděpodobně nikdy nesplní…,“ lituje naoko.
Kdo Miroslava Haranta-Pechu zná, není překvapen, když jej potká v triku s krátkými rukávy a bosýma nohama v otevřených sandálech. „Je to moje celoroční obuv. Ještě mám jedny pantofle s plnou špičkou, abych nenabíral sníh,“ hlásí. „Chtěl jsem si koupit letní dírkované tílko, ale moje paní říkala, že kdybych v tom šel kupříkladu do banky nebo na poštu, lidé by to už nepobrali,“ dodává s úsměvem.
Nedávno měl Miroslav Harant-Pecha telefonát z cool centra. Paní na druhém konci nabízela vzorek čtyř párů bambusových ponožek. „Řekl jsem, že tolik ponožek jsem odhadem spotřeboval za posledních deset let,“ vtipkoval.
Otužilectví se Miroslav Harant-Pecha věnuje od roku 2004, kdy jej trápily velké problémy se zády. „Měl jsem dvě varianty. Nechat se operovat, jak chtěli doktoři, nebo odejít z nemocnice. Nechtěl jsem do sebe nechat řezat, a tak jsem hledal alternativní cestu,“ vzpomíná.
Inspiraci objevil v knize o jistém Vincenzu Priessnitzovi, průkopníku novodobé přírodní léčby a velkém milovníku přírody. „Vypozoroval, že utrpí-li lesní zvěř nějaké poranění, chodí se chladit do vody. Čili nějaký pozitivní efekt to přináší. Řekl jsem si: nedá se nic dělat, zkusím to,“ pokračuje Miroslav Harant-Pecha.
Lékaři se obávali, že bez operace bude mít problémy s chozením, a dokonce by mohl časem ochrnout… „A vidíte, dodnes chodím po svých. Nevypadám, že bych potřeboval invalidní vozík, nebo ano?“ ptá se s úsměvem Miroslav Harant-Pecha.
Dnes se s otužováním pracuje i na vědecké bázi, například ve sportu. Hráč nebo závodník po odvedeném výkonu usedne do vany s ledovou tříští, lékař mu odebere krev a zjišťuje, co všechno se v ní mění, aby věděl, jak dobře a rychle tělo regeneruje.
„Obecně se ví, že organismu to pomáhá. Zkoumali to i na nás otužilcích. Dávali jsme krev před i po plavání,“ prozrazuje Miroslav Harant-Pecha, jenž se doma studenou vodou paradoxně nemyje. „Nemám rád takové to sprchování, kdy vám tryska bodově míří na jedno místo,“ vysvětluje.
Zimním plavcům startuje sezona 5. října v punkevních jeskyních a končí 5. dubna. „Po létu jsou otužilci zhýčkaní, voda do osmi stupňů jim připadá studená. Pak se sezona překlopí do druhé poloviny a je to paráda. V pěti stupních je to krásná koupačka,“ zasní se Miroslav Harant-Pecha a popisuje, co se s lidským tělem v ledové „lázni“ děje.
„Tělo dostane pěkný ´záhul´. Organismus ví, že je nějaký problém, a vyčkává. Postupně bere teplo z měkkých orgánů a tkání. Zvýší se průtok krve, podle některých lékařských studií až osminásobně, která se vrátí z orgánů okysličená a vyčištěná. Nese s sebou živiny a proudí do celého těla, aby vám nebyla zima. Dostane se i do vlásečnic, kam normálně neteče. Takhle funguje termoregulace a rozvod tepla po těle.“
A jelikož tělo vyplaví adrenalin, endorfin a další látky, mají otužilci po vynoření dobrou náladu. „Moje paní se napoprvé domnívala, že budeme drkotat zuby a ´klepat kosu´, a my byli v euforii,“ směje se Miroslav Harant-Pecha.
Podle jeho slov se v praxi potvrdilo, že otužování je zdraví prospěšné. „Máme odzkoušeno, že spoustě lidí pomohlo, například na revma, záněty močových cest, migrény nebo i psychické problémy,“ zdůrazňuje.
Ideální cesta, jak se postupně stát otužilcem, vede přes saunu… „Při prvním kolečku jste v ochlazovacím bazénku třeba minutu. Příště tam budete o půl minuty díle, ovšem jenom při prvním kolečku. Postupně tu dobu budete prodlužovat, a jakmile vydržíte v bazénku pět minut a nedělá vám to problém, můžete se jít koupat do přírody,“ radí Miroslav-Harant Pecha.
Důležitá je pravidelnost. „Chcete-li běhat maraton, nestačí vám popoběhnout jednou měsíčně. V případě otužování nebo zimního plavání to chce být ve vodě alespoň jednou týdně. A je lepší plavat ve dvou lidech,“ doporučuje.
Miroslav Harant-Pecha se domnívá, že povědomí veřejnosti o otužování a jeho pozitivním vlivu do budoucna poroste. „Protože lidský organismus je hrozně ´zparchantělý´. Když ve zprávách vidím, jak v panelovém domě nefunguje teplovod, mají tam sedmnáct stupňů a nedá se tam žít, vzpomínám na svoji babičku. Kadibudku měla padesát metrů od baráku, v minus dvaceti stupních v noční košilce se k ní brodila sněhem… Vynález ústředního topení se na lidech teprve projeví. Nebudou schopni odolávat teplotním změnám,“ míní.
Jako příklad Miroslav Harant-Pecha uvádí květinu. „Vezměte ji z přírody, dejte do pokojových podmínek, nechte ji tam dva tři měsíce a vraťte do přírody. Zahyne, protože ztratí obranyschopnost. Když ji ale budete postupně otužovat, přežije.“
Závěrem jedna důležitá rada. Otužování je potřeba brát postupně, s rozumem. Není to závod. „V České republice je stanoven lékařský limit dvaadvacet minut. Někdo to žene do extrému kolem čtyřiceti minut. Já se pohybuji ve vodách pod čtyři stupně na hraně limitu,“ prozrazuje Miroslav Harant-Pecha.
Nejstudenější voda, v jaké kdy plaval? „To bylo při návštěvě polských otužilců v moři na Baltu. Měla minus půl stupně.“
Z kolika čtenářů JL se po přečtení tohoto článku stanou otužilci…?
Diskuze k článku