Spisovatelka Ludmila Klukanová (1936) vydala už řadu knih různé ražby, mezi nimiž jsou i soubory pohádek. Po knize nazvané Z pohádkových končin (1993), jíž byla věnována studie v kolektivní monografii s názvem Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010 (2011), přišla s podobným svazkem pojmenovaným Z království pramenů i skal (2014). Nedávno nabídla čtenářům další pohádkovou knížku, kterou nazvala Čarování (PAROLA, Jihlava 2022).

Lze říci, že i na jejích stránkách najdeme mnohé charakteristické rysy autorčiny pohádkové tvorby. Patří k nim výskyt tradičních nadpřirozených bytostí, obyčejných vesnických lidí i nově vytvořených, osobitě pojmenovaných fantazijních postav, dále častá polarita dobra a zla či viny a trestu, oslava velké moci lásky a důraz na úzké sepětí člověka s přírodou. Nechybí tu ani pohádkové bezčasí a motivy tajemství, jakož i šťastné konce, personifikace rozličných věcí a jevů, uplatnění básnické fantazie.

Novým prvkem je v Čarování jakési motto, vytištěné na zelené stránce a korespondující s dnešní devastací vysočinských lesů, způsobenou suchem, následnou kůrovcovou kalamitou a namnoze i brutální těžbou. Tento text zní takto: „Místo vysokých hromad nařezaných kmenů a vykácených velkých ploch bývalého lesa čekal je šumící zelený hvozd.“ Je to citát z první pohádky nazvané stejně jako celá knížka Čarování. Vystupují v ní Honzík a Eliška, která najde starý penízek, po jehož nálezu se vykácené plochy změní v nádherný zdravý les. Obě děti v něm pak potkají nejenom čaroděje střežícího lesní svět, ale i další postavy (lidské, zvířecí i jiné), které se objevují v následujících pohádkách.    

V pohádce pojmenované Studánka Rubánka tato kouzelná studánka s pomocí mraků přemůže černokněžníka Vodomora, který způsobil sucho, a tudíž vrátí do krajiny vodu. Bludný balvan ve stejnojmenné pohádce symbolizuje dlouhověkost přírody a spolu s jezevcem pomůže smutnému Jeníkovi zbavit se smutku a najít si nevěstu. V pohádce Tulák pes a černý bez si autorka pohrává se slovem duše a do popředí staví několik psích postav. V následující kapitole Anka a duhové perly spojuje realitu s pohádkovou fantazií, když polidšťuje různé živly a přírodní jevy jako sníh, mráz a vítr.

V pohádce Šeříková princezna aplikuje známý pohádkový motiv: Anička s Haničkou a kocourkem osvobodí princeznu vězněnou čarodějnicí Škaredicí. Kapitolou Nebeská vlasatice rozšiřuje svůj pohádkový prostor až do vesmíru, neboť vedle Matýska či tajemného muže, co všechno ví, v ní figuruje kometa, jež svým světlem zažene černotu noci. Dějištěm pohádky Jedlová královna je les poničený vichřicí, která porazí i mohutnou jedli, ale uvedená královna zařídí, že časem vznikne živoucí nový les.

Děj pohádky Divoženka Veruňa se odehrává opět v lesním prostředí; vedle tradičních pohádkových postav (hejkal, diví muži, divoženky) v ní vystupují též lidské postavy (Kotrč, Houština, starý a mladý kníže), přičemž příběh končí nejenom sňatkem mladého knížete s divoženkou, nýbrž i záchranou starého lesa. V pohádce Železné lilie nebojácný Vojtěch přemůže Sípavce Stracha, čímž z jeho zajetí vysvobodí královnu horských lilií a nadto z kraje vyžene strach.

Na stránkách pohádky Tajemná tůň, v níž se objevují třeba rusalky či hastrman, zase jde o přemožení zběsilého Povětří lesní tůní vybavenou kouzelnou mocí. V pohádce Princ a Černoděj zvítězí princ nad čarodějem Černodějem a osvobodí knížecí dceru, která se stane jeho ženou. Jiný princ vystupuje v pohádce Stín smaragdu; stane se osvoboditelem víly a ozdraví celý kraj. Jestliže ve většině předchozích pohádek hraje důležitou roli les, je tomu tak i ve dvou posledních kapitolách. V pohádce Loupežník Mladinka to dobře dopadne s Mladinkou i jeho dvěma kumpány a navíc se lesu vrátí voda. A poslední pohádka nazvaná Les Bloudivec? V tomto lese bloudí venkovský chasník Janek a je tak potrestán za svou vychloubačnost.     

Ludmila Klukanová uzavírá svých patnáct pohádek opět textem vytištěným na zelené stránce: „Vesmírné hlubiny šuměly lesem a měnily ticho na jeho tajený svět…“ Podtrhla tak svou primární inspiraci lesem, svá vyprávění však pojala jako pohádky s tradičními i svébytnými prvky, přičemž do nich často vložila nějaké poučení či moudrost. Její novou knihu provázejí – tak jako v případě předchozí pohádkové knížky Z království pramenů i skal – ilustrace Hany Paulové. Jsou barevné, u každé pohádky celostránkové a kromě toho jejich výseče vždy ještě motivicky oživují autorčin text. 

Diskuze k článku