STAVAŘE z řad hráčů a jejich rodičů aktuálně nejvíce zaměstnávají práce na dokončení střídaček.
Zatímco o výstavbě multifunkční Horácké arény se pořád jenom hovoří, nové hřiště pro jihlavské baseballisty je skoro hotové. Ve školním areálu na Demlově ulici ho Ježci budují vlastními silami od loňského léta. „Jde o důležitý milník v klubové historii. Bez domácího hřiště bychom nemohli dále pokračovat,“ řekl předseda Ježků Martin Tulis.
V jaké fázi jsou budovatelské práce?
Co nejdříve, ideálně přes zimu, chceme dokončit střídačky a oplocení. Na střídačkách se pracuje, ale ještě nám chybí backstop, neboli vysoké oplocení za pálkařem, tvořené sítí. Poté upravíme okolí hřiště a budeme na sezonu připraveni.
Víte, kdy odehrajete první utkání?
Počítáme s úvodem nové sezony, tedy v dubnu příštího roku.
Které družstvo klubu bude mít tu čest, pokřtít mety a trávník jako první?
(úsměv) To ještě přesně nevíme, ale předpokládám, že půjde o utkání nejmladších kategorií, tedy osmileté, devítileté nebo desetileté děti.
Do jaké míry se klub díky novému hřišti posune v rozvoji?
O pořádný kus. V areálu Motorpalu máme moderní tréninkovou halu, ale tohle je ještě o level výše. Konečně přestaneme fungovat v improvizovaných podmínkách. Díky vlastnímu hřišti můžeme pořádat utkání nejmenších dětí až po kategorii do třinácti let, plus větší turnaje. V baseballové komunitě se budeme moci pochlubit kvalitním zázemím. Přestaneme být takovými těmi „příštipkáři“, kteří jenom někam jezdí, protože na domácí půdě turnaj pořádat nemohou. Naopak soupeři budou jezdit k nám.
V areálu na „Demlovce“ jste dříve již hráli, je to tak?
Původně tady bylo provizorní hřiště. Na trávu jsme položili mety a bez velkých investic jsme tady dva roky odehráli. V loňském roce to nešlo, proto jsme jezdili na venkovní utkání k soupeřům do Brna nebo Blanska. Nejstarší kategorie pak hrála domácí zápasy ve Znojmě.
Díky vlastnímu hřišti nyní ušetříte náklady na cestování, což v nejisté době přijde vhod…
Ano, máte pravdu. A hodně to pomůže i rodičům, kteří děti na utkání vozili. Ještě doplním, že finance ušetříme i na výdajích spojených s tréninky. Starší kategorie jezdily trénovat do Havlíčkova Brodu nebo Třebíče, kde jsme si hřiště pronajímali.
Když jsme „nakousli“ finance… Prozradíte rozpočet na stavbu?
Z původního plánu 2,2 miliony jsme poskočili na skoro tři miliony.
Kdo, případně jakou částkou, se na financování podílel?
Město Jihlava poskytlo dotaci 1,3 milionu, Kraj Vysočina 200 tisíc. Zbývajících 1,5 milionu hradíme z vlastních zdrojů, kam spadají klubové příspěvky nebo peníze od sponzorů. Pro klub je to velká částka, ale bereme ji jako investici do budoucna.
Hřiště budují svépomocí kluboví členové a jejich rodiče. Kolik jste díky tomu ušetřili peněz?
Úspora byla obrovská. Jediné odborné firmy, které tady pracovaly, byli bagristé a trávníkáři. V těch třech milionech je v podstatě pouze materiál. Úplně prvotní rozpočet činil osm milionů. Nedokáži vyčíslit přesnou částku, ale takové tři až čtyři miliony jsme ušetřili tím, že jsme si prakticky všechno udělali sami.
To jste si pořádně mákli…
Začínali jsme o prázdninách loňského roku. Veškerá volná odpoledne, víkendy a svátky jsme trávili pracemi na hřišti. Někdy jsme se přitom i pohádali (úsměv). Pro hráče to byla taková letní příprava. Brblali, že o prázdninách drželi v ruce vícekrát lopatu než baseballovou pálku… (úsměv). Ale je správné, že přidali ruku k dílu. Budou mít k hřišti úplně jiný vztah.
Hřiště bude sloužit jenom Ježkům?
V odpoledních hodinách ano. Co se týče dopoledne, počítáme s tím, že jej využijí školy, protože pořád je to školní hřiště. Vidíte, že dokončujeme doskočiště pro skok daleký, vyměřujeme místo pro vrh koulí a místo, kde se bude běhat 60 metrů. Zachováváme to, co tady bylo dříve, a sloužilo výuce tělocviku. Jediná změna je, že ovál nebude tak hezky atletický, ale povede kolem baseballového hřiště, takže půjde a jakousi šišku (úsměv). Jinak pozemek je města, které nám ho pronajalo na 15 let.
Když se rozhlížím kolem, napadá mě, jestli neuvažujete o umělém osvětlení…
Do budoucna máme dostatečně silné připojení na elektřinu. Kdybychom chtěli tento plán uskutečnit, možné to je, ale ta investice by byla obrovská. Výhledově o světlech uvažujeme. Při podzimních trénincích, kdy nás tma vyžene do tělocvičen, by nám to pomohlo. Prodloužila by se doba venkovních tréninků a přes léto by se mohlo déle hrát.
Je možné, že veřejnost si časem bude stěžovat na hluk související s pořádáním utkání?
Víme, že jsme tady trnem v oku, protože se nacházíme v blízkosti panelových domů. Na druhou stranu chodí kolem hřiště spousta lidí, i těch důchodového věku, kteří říkají, že jsou rádi, že se tady něco děje, něco dělá pro děti, protože dříve byl tento prostor nevyužívaný. Čili máme ohlasy jak pozitivní, tak i negativní.
Nedej bože, kdybyste někomu odpálili homerun přímo do okna…
První panelák je naštěstí v dostatečné vzdálenosti, ale tady školka (ukazuje) občas trochu „odstřelovaná“ je (úsměv). Naštěstí to nikdy žádné okno neodneslo. A kdyby náhodou ano, pochopitelně se to nechá opravit a zaplatit.
Nemáte obavy, aby hřiště neponičili vandalové?
Z toho důvodu tady pravděpodobně budeme muset mít kamery. Dlouho jsme říkali, že máme štěstí, že se nám tady nic neztratilo, a přes léto někdo vykradl stavební buňku s nářadím. Škoda nebyla extrémní, odhadem 15 tisíc, ale člověka to pochopitelně naštve a překazí to nějaké plány. V tomto směru nám hodně pomáhá městská policie, která má služebnu v areálu školy. Při pochůzkách strážníci chodí hřiště kontrolovat. Záleží na lidech… Pokud nám někdo bude chtít něco poničit, těžko se tomu ubráníme… Já doufám, že k tomu nedojde, a veřejnost bude jihlavskému baseballu fandit.
Diskuze k článku