Čekala na mě první třída, když jsem se se svými čtyřmi sourozenci dostal ze Znojemska do dětského domova v Telči.

Psala se druhá polovina sedmdesátých let. Můj pobyt zde se protáhl až do doby ukončení vzdělání. Vyučil jsem se důlním zámečníkem a zakotvil na Ostravsku.

Když jsem odešel do důchodu, v mém povolání je odchod na odpočinek nařízen dřív, po kamarádech z mládí se mi zastesklo.

Nedalo mi to a kontaktoval jsem současného ředitele Domova – Milana Opravila - taktéž odchovance a mého kamaráda.

Vzpomínek na něj mám spoustu. Hráli jsme spolu fotbal, bavilo nás fotografování…

Milan se srazem „nás dětí ze sedmdesátek, osmdesátek“ ihned souhlasil.

Letos 20. srpna jsme se sešli už po páté. Celkem 23 bývalých chovanců, nyní už téměř seniorského věku, mělo a stále má na co vzpomínat. Vždyť Domov v Telči nás kdysi zachránil před těžkou rodinnou a sociální situací.

Nejprve jsme zvládli prohlídku budovy Domova, zhodnotili jsme, co se změnilo, co je nové, vyfotili jsme se. Na debatu jsme pak vyrazili do blízké restaurace. Přišly i dvě naše bývalé tety vychovatelky. Úsměvné bylo, že se na nás „na oko“ zlobily, jak moc rychle stárneme.

Procházeli jsme kroniky, staré fotky. Bylo to příjemné setkání, takové, jaké znáte ze školních srazů.

Už se všichni těšíme na další. I když už někteří ubývají… čas se nedá zastavit….

Miroslav Skoupý,  Ostrava,Foto: archiv autora

Ohlédnutí ředitele

Naše srazy svědčí o tom, že děti na Domov v Telči rády vzpomínají. Domov znám z obou stran - jako dítě a nyní jako jeho ředitel. Každý pohled má svoje – dětství bylo bezstarostné, zatímco nyní musím řešit vše... Problémy dětí, jejich zdravotní stav, ošacení, finance se zřizovatelem, materiální vybavení, energetickou krizi, zdražení pohonných hmot…

Dětský domov Telč vznikl v roce 1945. Po válce, kdy se v budově, ve které sídlíme, uvolnil prostor a děti sem přešly z kláštera v Nové Říši.

Jeho bonusem je krásné prostředí, kousek od přírody, v historickém městě. Bonusem je i to, že se nám až tak často nemění personální složení. Jsme stabilizovaný a kvalifikovaný kolektiv.

Snažíme se fungovat jako rodina a v tom je právě naše stabilita, která je důležitá pro vnímání dětí. Naše děti jsou zapojené do kroužků – ať už jsou to mažoretky, fotbal, florbal…

Od roku 1945 jsem pátým ředitelem. Máme tu 24 dětí, bydlí po dvou. Máme i dva jednolůžkové pokoje.

Dříve tu bylo 40 dětí, pokoje byly po šesti. Jsem proto rád, že v našem oboru jde spousta záležitostí dopředu ať už po materiální, organizační i pedagogické stránce.

Jsme jedna velká rodina – to je a bude. Kdyby to neplatilo, tak by dřívější chovanci nepřijeli a nechtěli by se vidět.

Milan Opravil, ředitel Dětského domova Telč

Diskuze k článku