Na základní školu jsem chodila v Jihlavě do „Dřeváků“ od 1. do 5. třídy. Do měšťanky jsem přestoupila na „Jungmannku“. Od 1. měšťanky do 8. třídy, tehdy nebyla devítka.
Dnes už to děti neznají, ale my jsme chodili na podzim na brigádu sbírat brambory, ještě za čertem nebo Tekem, to už se dnes nevidí. Jednou v sobotu jsme šli na pole u Heroltic sbírat mandelinku bramborovou, kterou nám poslali Američani a strýček Sam. Tak nám to dřív „hustili“ do hlavy.

Děcka z Prahy a z okolí Žatce jezdila na chmel, my z Vysočiny na brambory. Jednou jsme byli sbírat na Plandrech a na svačinu jsme šli do zámečku, který už tam dnes nestojí (škoda).
Jedli jsme v sále, kde byl veliký, krásný stůl. Intarzovaný stůl vykládaný perletí (dost poničený), ale museli jsme u něj stát, protože židle tam nebyla ani jedna.
Zajímalo by mě, co se s ním stalo, když zámeček zbourali. Takhle přišlo vniveč víc památek.
Ve škole nás učil ředitel Kudlák - měl nás na dějepis. Na toho si vždy vzpomenu, když dávají v televizi film Obecná škola, jak tam přednáší Igor Hnízdo (herec Jan Tříska). I u nás ve třídě bylo ticho jako v hrobě. Od té doby mám ráda historii a je to znát i v mé knihovně.

Matiku nás učil učitel Kačer – u něj, kdo nedával v hodině pozor, tak po něm házel křídou nebo mokrou houbou.
Dokážete si představit, že na srazech máme stále na co vzpomínat. Sešli jsme se už párkrát, ale pak přišla doba covidová a ta nám vše zatrhla.
Ráda bych se s vámi všemi, co žijete, ještě setkala. I naše spolužačka Mančinka Jungwirtová – Neckářová z béčka, která mně pomáhá dát vás dohromady.
Ročník 1942 – 1943 – 1944, kteří jste chodili na Jungmannku, zvu vás na setkání seniorů 29. 9. Přijďte od 14 do 18 hodin do Krystalu. Můžeme se domluvit na další setkání.
Děcka – osmdesátníci - dejte o sobě vědět.

Na základní školu jsem chodila v Jihlavě do „Dřeváků“ od 1. do 5. třídy. Do měšťanky jsem přestoupila na „Jungmannku“. Od 1. měšťanky do 8. třídy, tehdy nebyla devítka.
Dnes už to děti neznají, ale my jsme chodili na podzim na brigádu sbírat brambory, ještě za čertem nebo Tekem, to už se dnes nevidí. Jednou v sobotu jsme šli na pole u Heroltic sbírat mandelinku bramborovou, kterou nám poslali Američani a strýček Sam. Tak nám to dřív „hustili“ do hlavy.

Děcka z Prahy a z okolí Žatce jezdila na chmel, my z Vysočiny na brambory. Jednou jsme byli sbírat na Plandrech a na svačinu jsme šli do zámečku, který už tam dnes nestojí (škoda).
Jedli jsme v sále, kde byl veliký, krásný stůl. Intarzovaný stůl vykládaný perletí (dost poničený), ale museli jsme u něj stát, protože židle tam nebyla ani jedna.
Zajímalo by mě, co se s ním stalo, když zámeček zbourali. Takhle přišlo vniveč víc památek.

Ve škole nás učil ředitel Kudlák - měl nás na dějepis. Na toho si vždy vzpomenu, když dávají v televizi film Obecná škola, jak tam přednáší Igor Hnízdo (herec Jan Tříska). I u nás ve třídě bylo ticho jako v hrobě. Od té doby mám ráda historii a je to znát i v mé knihovně.

Matiku nás učil učitel Kačer – u něj, kdo nedával v hodině pozor, tak po něm házel křídou nebo mokrou houbou.
Dokážete si představit, že na srazech máme stále na co vzpomínat. Sešli jsme se už párkrát, ale pak přišla doba covidová a ta nám vše zatrhla.
Ráda bych se s vámi všemi, co žijete, ještě setkala. I naše spolužačka Mančinka Jungwirtová – Neckářová z béčka, která mně pomáhá dát vás dohromady.
Ročník 1942 – 1943 – 1944, kteří jste chodili na Jungmannku, zvu vás na setkání seniorů 29. 9. Přijďte od 14 do 18 hodin do Krystalu. Můžeme se domluvit na další setkání.
Děcka – osmdesátníci - dejte o sobě vědět.
Marie Matulová – Caldová, Polná , Polná

Diskuze k článku