Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

V historii jihlavského hokejbalu nenajdete brankáře s tak pestrou kariérou, jakou má Tomáš Humlíček. Extraligový světoběžník nedávno překvapil názorem, že klasický hokejbal je mrtvý sport a budoucnost vidí v „trojkové“ variantě.

Proč se domníváte, že pětkový hokejbal je mrtvý?

Neřekl bych přesně mrtvý, ale spíše takový umírající. I když se bude pořád hrát, konečně se objevila velice zajímavá alternativa, hokejbal na menším hřišti ve třech lidech s brankářem. Zápasy mají tempo, jsou divácky atraktivnější a to hlavní: padá hromada gólů. Výsledky jako 13:9 a podobně jsou normální. Pro brankáře to taková zábava není, ale jsme smíření, že ty góly dostaneme (úsměv). Pořád jde o to, inkasovat o jeden gól méně než soupeř.

Vy ale v klasickém hokejbale pokračujete, je to tak?

Ano. Je to naplánováno tak, aby se „trojkový“ hokejbal a jeho turnaje konaly až po skončení extraligové sezony.

Ohradil se někdo proti vašemu názoru?

Právě naopak. Ze všech stran slýchávám jen pozitiva, že se s hokejbalem po dlouhé době konečně něco děje. Tahle novinka může obrovským způsobem pomoci, například i s náborem dětí. Velkým plusem bylo spojení se slovenským a kanadským svazem, které dokázaly hokejbal tři na tři prosadit jako oficiální sport na světové hry dětí a mládeže. Daleko více bude na očích veřejnosti.

Proč se podle vašeho názoru klasický hokejbal nerozvíjí a některé kluby zanikají?

Všechny sporty jsou jenom o financích. V případě hokejbalu jako amatérského sportu to platí dvojnásob. Je potřeba dát dohromady lidi, co se starají o chod klubu, o kádry týmů, tréninky, další věci… Například v Jihlavě to dělá jediný člověk. Petr Král zaslouží velký obdiv a slova uznání, jakou v „Eskáčku“ odvádí práci. Jenom díky němu se tady hokejbal ještě hraje, byť druhá liga. Proto doufám, že to nepoloží, až přijde na svět jeho potomstvo.

Jakou roli hraje v úpadku hokejbalu úbytek mládeže?

Velkou. Z logiky věci potřebujete silnou mládež, abyste měl kde brát. Přilákat děti na náborovou akci, aby se oprostili od počítačů a začali se pořádně hýbat, je na druhou stranu v dnešní době obtížné.

Co by klasickému hokejbalu pomohlo?

Určitě mediální stránka. Ve srovnání třeba s florbalem jsme tak deset let pozadu. Florbalisté mají obrovskou členskou základnu,  televize pravidelně vysílá extraligu a mistrovství světa. Letos se hrál světový šampionát v hokejbale v kanadském Montrealu a veřejnost o tom pořádně nevěděla…

Jak jste se dostal k „trojkové“ variantě?

Byl jsem nominován na premiérové mistrovství světa, konané v roce 2018 v Bratislavě. Ten formát se mi velice zalíbil. Bylo to opravdu něco nového, pro všechny účastníky příjemná změna.

V čem konkrétně je hra tři na tři jiná a podle vás atraktivnější?

Hrajeme na zmenšeném hřišti, většinou na dvě poloviny po patnácti minutách. Věřte, že to bohatě stačí. Je to opravdu náročné, nemáte ani vteřinu času, jinak vás soupeř okamžitě potrestá. Když je faul, hraje se přesilovka tři na dva. Někdy mě napadá, že je lepší nechat si dát na začátku oslabení gól, než tam dvě minuty „létat“ od jedné tyčky k druhé a pak stejně lovit balonek ze sítě (úsměv). Jako brankář se hodně zatavím a rychle mi ubývají síly. Atraktivní je v tom smyslu, že padá hromada gólů. Vedete třeba o čtyři góly a za pár minut prohráváte. Je to nonstop akce nahoru – dolů.

Takže si pořádně zachytáte…

Beru to spíše jako takový brankářský trénink (úsměv).  Těch střel je opravdu hodně. Uděláte zákrok, soupeř sebere balonek a střílí klidně přes celé hřiště. Jak je ten „plac“ malý, občas to vypadá jako na střelnici. A když hrajete s Kanadou, nemůžete ani mrknout. Pořád ve střehu. Někdy se s trenérem domluvíme, aby proti silnému soupeři chytal každou polovinu čerstvý brankář.

Kdo patří na mezinárodním poli k velmocem?

Číslo jedna je Kanada. Tam hrají ligové soutěže tři na tři celoročně. Je těžké se jim vyrovnat, protože herně to mají neuvěřitelně zmáknuté. Na paty jim šlapeme my jako Česká republika, potom Amerika a Slovensko. Výborně hrálo i Rusko, které nyní na mistrovství světa kvůli válce na Ukrajině startovat nemůže.

Reprezentoval jste na dvou světových šampionátech a jednom Světovém poháru. Roste obliba „trojkového“ hokejbalu a jeho kvalita?

Řekl bych, že roste obojí. Hraje se ve třech kategoriích - muži, ženy a veteráni. Na posledním Světovém poháru v Kanadě startoval i bývalý bývalý hokejista NHL Alexander Burrows. I my jsme měli v týmu několik hokejistů. Určitě to jde správným směrem.

Ze všech zmíněných akcí máte stříbrnou medaili, což je frustrující, že?

To víte, že člověka to už trochu štve, ale pořád je tam vidina, že jednoho dne tu Kanadu porazíme. Herně je zatím bohužel někde úplně jinde.

Třeba zlato „cinkne“ příští rok na mistrovství světa v Hodoníně…

To by byla paráda. Uděláme pro to všechno, abychom to „Kanadýrům“ oplatili!

Čekáte, že šampionát v domácím prostředí udělá „trojkovému“ hokejbalu v České republice odpovídající reklamu?

Doufám, že ano. V Hodoníně to určitě bude velká akce. Aktuálně je  přihlášeno 15 států a zápasy by měla vysílat i jedna velká televize. Mediálně turnaj bude na očích, a pak už je to jenom na hráčích, abychom udělali dobrý výsledek. Já bych na domácím mistrovství světa určitě rád hrál.

Závěrečná otázka ke klasickému hokejbalu. Prý opět měníte extraligové angažmá. Za koho budete hrát?

Za Karvinou. Má dobrý tým a cítím novou motivaci. Beru to jako další dobrou prověrku a zkušenost.

Diskuze k článku