Dnes máme žabí den. Pozná se to už před školou, kde se scházíme. Znakem je jakýkoli druh síťky či sítka, který vyčuhuje z batohu.

„Nemohl jsem dospat! Podaří se nám něco chytit? S tím podběrákem určitě!“ Provázet nás budou hned tři (papírové) žáby. První, hnědá, je symbolem všech informací, které dnes chceme získat o žábách z encyklopedií. Druhá, zelená, představuje knihu o žabácích Kvakovi a Žbluňkovi, kterou si budeme cestou číst. A třetí modrá, odkazuje na žáby pod Šacberkem, kam vyrážíme na pozorování skutečných žab v přírodě.

Odcházíme, musíme stihnout pětku z náměstí, David se zlomenou rukou i babičkou nás doběhne, jsou v koloně…

Nastoupili jsme, vystoupili, a teď už sedíme u lesa na kmenech a odpovídáme na otázku: „Co mě napadne, když se řekne žába?“  „Zeleno, pulec s ocáskem, moucha na jazyku, ropucha, princ, …“ Nápady se hrnou, pak přichází i novinky, co to znamená studenokrevní, obojživelníci, jak dlouhý je jeden skok či délka nejmenší žabky. Čteme si první kapitolu, kde žabák Kvak probouzí na jaře ropušáka Žbluňka.

Už chceme být u těch opravdických žab! A jsme tam, v Lesnovských mokřadech! Než se rozeběhneme, posilníme se svačinou a vzájemně ve skupinách představíme ostatním 4 druhy místních žab. Nápodoby žabích zvuků byly opravdu podařené. Ale nejlepší je lovení. Voda nás přitahuje, nevadí, že jsme mokří, hlavně, že v sítkách objevujeme úžasné úlovky.

Přenášíme je do připravených skleniček a vzájemně obdivujeme. Někdo chytil obrovského vodního šneka, jiný pijavici, krásného potápníka, máme tu několik pulců, spoustu „vodních breberek“ i tři motýlky a nakonec i dva skokany zelené a jednoho mladého čolka! V kroužku si je nadšeně ukazujeme, prohlížíme a pak pouštíme, tady jsou doma.

Nechce se nám, ale musíme zpět na autobus. Ještě naplňujeme skleničky trochou lesnovské hlíny, protože na zastávce nás čeká další kapitola o žabí jarní zahrádce.

Taky sázíme: hrášek, který připomíná Kvaka, a fazoli, to je zase Žbluňk, a pár květinových semínek měsíčku. Ještě si ukazujeme dopravní značku žáby ve výstražném trojúhelníku a zjišťujeme, co znamená.

V autobuse nás čeká záznam nastupujících a vystupujících, tedy Hejného matematika ve skutečném autobuse číslo 5. Sčítáme, odčítáme a najednou jsme na náměstí.  Za chvíli u školy. Nějak rychle ten žabí den utekl, ale máme o čem vyprávět, o čem přemýšlet, na co vzpomínat a kam se vracet.

2.A ZŠ Masarykova, Jihlava, Hana Wenigová, Alena Tkadlečková

Diskuze k článku