Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Trenér basketbalistů BC Vysočina Petr Pešout zhodnotil letošní prvoligový ročník, v kterém Jihlavané bojovali o holý život.

O kolik let jste kvůli nervům, jak to dopadne, zestárl?

O hodně, ale opravdu hodně let, ačkoli jsme předpokládali, že sezona bude obtížná. Podařilo se nám nějak poskládat kádr, ale hned úvodní porážkou v Opavě jsme přiložili pomyslné první polínko do ohně. Neodstartovali jsme dobře a najednou jsme měli bilanci 0:10…  Věděli jsme, že budeme bojovat o holý život.

Ještě ke všemu vám kvůli zdravotnímu stavu vypadli důležití hráči Jiří Bubák a hlavně Petr Knetl, jenž obratem ukončil kariéru… 

„Knetlíkův“ odchod byl tím úplně největším hřebíčkem do pomyslné rakve. Na druhou stranu jsme posílili o Jardu Kubína a našeho odchovance Matěje Dáňu, který nám výrazně pomohli. 

Podepsala se negativně na týmu dlouhá covidová pauza?

Určitě ano. Zatímco většina prvoligových soupeřů, fungujících na profesionální či poloprofesionální bázi, trénovala, my jako úplní amatéři jsme nemohli do haly ani vstoupit. Najednou nám první liga připadala mnohem rychlejší. Dlouho trvalo, než jsme jejímu tempu přivykli zpátky. Do toho nefungovala týmová chemie a pochopitelně vázla souhra. Teprve v druhé polovině sezony, kdy jsme měli vyrovnanou bilanci, jsme chytli správné tempo.

Zatímco konkurence v létě nakupovala posily, vy jste počítali každou korunu…

Máte pravdu. Třeba Litoměřice, Písek, Slavia Praha, Nový Jičín, Svitavy nebo Zlín jsou někde jinde, mají lepší hráče i finanční zázemí. My vsázíme na bojovnost a dobrou partu. Mám radost, že sezona dobře dopadla a zachránili jsme se vlastními silami, že nám nikdo nepomáhal.

Jak sérii proher vnímala kabina? Pozoroval jste frustraci?

Zmíním jméno Jakub Dokulil. To je opravdu profík všech profíků. Za každé situace mančaft strhne. Ví, jak na kluky působit. Jakmile se něco nedaří, vycítí správný okamžik, kdy spoluhráče „nakopnout“ a namotivovat. Kuba kabinu ohlídal, aby neklesala na mysli. Nebýt jeho, pravděpodobně to nedopadlo dobře…

Bál jste se sestupu?

Za těch sedm let, co trénuji „áčko“, jsem se poprvé hodně bál. Letos mi opravdu blesklo hlavou, že je konec, že to špatně dopadne… Nemáme kde brát hráče. Když to přeženu, nastupují za nás i děti. Konkurence si naopak kupuje reprezentanty a ještě k ní paradoxně dáváme naše nejlepší hráče, kteří pak hrají proti nám. Je to takový zmar… 

Co udělat, aby talenty neodcházely jinam?

Jihlava je výborně položené město. Bohužel ve sportu nám to nevyhovuje. Je to blízko do Prahy, Brna, Písku, Jindřichova Hradce nebo Pardubic. Každý slušný basketbalista v „devatenáctce“, „sedmnáctce“ a dokonce již v „patnáctce“ dostal nabídku z jiného klubu. Ne vždy je ta nabídka pro kluky výhodná… Dravců kolem nás je hrozně moc a prakticky nám rozebrali ročník 2003. Opatření jsme udělali takové, že jsme se tak trochu schovali pod hlavičku USK Praha a spolupracujeme spolu. Když budu vědět, že ten hráč nebo hráčka je dobrý, osobně je do Prahy odvezu, aby udělali další progres.

Je reálné, přivést adekvátní hráčskou náhradu?

Když sháníme posily, každý se nejprve ptá, kolik mu dáme. O takového hráče nemám zájem. Chci, aby tady kluci hráli rádi a měli chuť nám v první řadě pomoci. Říkám jim: dostanete herní prostor ukázat, co umíte, a peníze si vydělejte jinde…

Před play out skupinou jste měl strach, aby zachráněné týmy nevypouštěly zápasy…

Měli jsme nějaké indicie, že by k tomu mohlo dojít. Ačkoli jedno utkání neslo známky většího podcenění ze strany favorita, tabulkové pořadí to neovlivnilo. Bylo to dáno tím, že my trenéři se dobře známe a víme, jaké úsilí první liga obnáší, takže proč si ještě házet klacky pod nohy? Ve sportu je nejdůležitější fair play a tak by to mělo zůstat.

A je podle vás fair play, když Polabí, „béčku“ Nymburka, pomáhá skoro celá pětka z nejvyšší soutěže?

Nelíbí se nám to, ale to je to jediné, co s tím lze dělat. Pravidla to umožňují. Pochopitelně jde to obrovský rozdíl v kvalitě. Tihle hráči trénují několikrát týdně, kdežto my máme někdy problém sejít se v pátek před zápasem. Na druhou stranu to svědčí o tom, že jihlavský basketbal má v první lize zvuk, soupeři nás berou vážně a stavějí proti nám posily.

Před klíčovou bitvou na Vyšehradě jste uvedl, že doufáte, že nebudete muset skočit ze skály jako Šemík… Vrátilo se vám tohle vyjádření?

(úsměv) No jejej… Vtípky na tohle téma dělali nejen hráči a fanoušci našeho klubu, ale i trenéři jiných týmů. Volali mi, že jsou rádi, že nemusím skákat. Prý by mě byla škoda… Řekl jsem to proto, abych kluky zdravě motivoval.

Co kdybyste prohráli?

Tuhle variantu jsem si nepřipouštěl. Věřil jsem klukům, že utkání zvládneme. A upřímně říkám, že jsem rád, že jsme se vyhnuli baráži. Ta by byla hodně náročná na psychiku.

Řekl jste, že takhle se první liga hrát nedá, že je potřeba něco změnit. Už víte, co?

Na klubovém výboru jsme hodili na papír základní body, které musely zaznít. Rozpočet, hráčský kádr a jakou ligu chceme hrát. Bohužel nesestavíme mančaft, který bude plně konkurenceschopný. Město dělá, co může, kraj také, ale nestačí to. Soupeři mají větší přísun finančních prostředků.

Znamená to konec první ligy v Jihlavě?

Přestože financí nemáme nazbyt, ještě jednu sezonu to zkusíme. Já jako zastánce první ligy doufám, že to nebude poslední sezona v téhle soutěži. A kdyby to náhodou nemělo dopadnout, musíme se koukat do budoucnosti, aby tady fungoval mužský kádr, který vybojuje první ligu zpátky. Máme před sebou velký kus práce.

Jaké bylo stanovisko hráčů?

Probírali jsme, jestli hrát první, nebo druhou ligu. Kluci mě  překvapili, když řekli, že nezachraňovali první ligu, abychom ji prodali. Kdybychom prý měli sestoupit, tak jedině sportovní cestou na hřišti. Za to si kluků obrovsky vážím.

O podobě kádru máte jasno?

Jakub Dokulil říkal, že nabídky má, ale určitě zůstane v Jihlavě (smích). Kádr se buduje, nikdo by neměl odejít. Lovíme v druholigových vodách, kde máme vyhlédnuto několik posil. Věřím, že minimálně tři kluky přivedeme. Očekáváme od nich, že budou mít hlad a motivaci ukázat se. Jména zatím neprozradím. Doufám, že najdeme shodu s Brnem, aby nám opět uvolnilo Matěje Dáňu.

Kdyby se tak vrátili všichni odchovanci, to by byla paráda, že?

Právě toho chceme docílit, aby nalezli cestu zpátky domů a pomohli udržet jihlavský basketbal pro další generace. Je to vnímáno jako charita, ale já říkám, že je to poděkování klubu, že jim pomohl dostat se na nějakou úroveň. Někteří kluci mají chuť se vrátit, ale jejich kluby je neuvolní, protože je potřebují ve svých soutěžích a termínově se to nedaří skloubit.

Diskuze k článku