Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Powerlifter Milan Selinger po roce opět neměl na mistrovství České republiky konkurenci. Plaketa „srdcaři“ mu vyrazila dech.

Na co v dubnu sáhl, to proměnil ve zlato. Jihlavský powerlifter Milan Selinger obhájil pomyslnou korunu českého krále váhové kategorie do 120 kg jak na republikovém šampionátu v silovém trojboji, tak v benčpresu. „Ukázal jsem, co je to jihlavské „čuně“ vlastně zač,“ říká s úsměvem.

Proč jihlavské „čuně“?

(smích) Takhle mi občas říká kolega závodník Tomáš Šárik. Prý jsem čuně, protože furt a všechno sežeru, a pak musím hubnout, abych se vešel do váhové kategorie.

Máte dva tituly. Mohlo to být lepší?

Vždycky to může dopadnout ještě lépe. V tomhle případě bych to viděl na posun z druhého místa v absolutním pořadí na první příčku. Jinak jsem s výsledky nadmíru spokojený.

Cílil jste na dvojnásobnou obhajobu?

Měl jsem to v plánu. Je pravda, že soutěžím už nějaký ten rok, ale pokaždé se může objevit nová hrozba, myšleno soupeř, která by mi mohla šlapat na krk. Ale já vlastně krk ani nemám (smích).

Jak trénujete, aby forma vydržela na oba závody?

Na trojboj jsem se připravoval zhruba jedenáct týdnů. Dřepy a mrtvý tah měly být naplno a benčpres jenom na základ, abych se pošetřil na „benč“ následující týden. Dopadlo to tak, že jsem dřepl deset kilo nad plán a to stejné bylo u benčpresu. Klasický mrtvý tah je moje Achillova pata. Buď mi to sedne a jde to, nebo s tím nehnu…

Jak hodnotíte výkony v trojboji?

Jsem spokojený. U dřepů mám standardně problémy s tím, že se nemůžu dostat do platné hloubky. Ale při soutěži se podařilo trochu zrychlit dřep směrem dolů, a tak jsem se cítil silně a dal jsem o zmiňovaných 10 kg více.

Benčpres?

Byl jsem připraven dát základní pokus na jistotu, aby to nebylo zbytečně těžké, nebo zase moc lehké. Nakonec šel krásně i druhý pokus a na třetí z toho bylo vydřených 302 kg, což je můj osobní rekord, který se podařil tuším někdy před dvěma lety ve Finsku, snad na mistrovství Evropy.

A mrtvý tah?

Pro mě je nesmysl tahat v podpůrném dresu. Nejde mi to technicky a mám menší výkonnosti než ve stylu bez dresu. Tam jsem se pokusil zatáhnout 290 kg, ale zatím jsem zjistil, že to není přilepené, a tak jsem to jen nadzvedl. Prostě se mi nechtělo se dřít, když už o nic nešlo (úsměv).

Po silovém trojboji následovalo mistrovství v samostatném „benči“ na domácí půdě v Jihlavě.

Do soutěže jsem nastupoval s tím, že když dám základní pokus, tak mě v kategorii nikdo neohrozí. Ovšem skončit jedním pokusem je prostě blbé, a tak jsem pokračoval. Po úspěšném druhém pokusu jsem zjišťoval, kolik musím vytlačit, abych byl první absolutně i na body.

Potřeboval jste 315 kilo…

Ano. Řekl jsem: nahlaste mi to a jdu se zbláznit. A zbláznil jsem se natolik, že se to málem podařilo.

Co chybělo?

Lepší dotlak ruky. Kvůli tomu rozhodčí neuznali pokus jako platný.

Zvedl jste větší váhy než loni. Cítíte ještě rezervu?

Po výkonnostní stránce jsem pochopitelně spokojený. I když si říkám, že by to přeci jen mohlo jít ještě o nějaké to kilo výše a výše (úsměv).

Překvapilo vás ocenění v podobě Bronzové plakety „srdcaři“, udělované Českým svazem silového trojboje za letitou účast na mistrovských soutěžích a dosažené výsledky?

Popravdě řečeno mi vyrazila dech! Poslouchal jsem vyhlašování medailistů, tleskal jsem a sledoval reakce. Najednou padlo moje jméno. Říkám si: co to je, to jako fakt já? Dojalo mě to. Na malou chvíli jsem byl na sebe trochu hrdý.

Vstoupil jste do pomyslné síně slávy českého silového trojboje. Zmíněný Tomáš Šárik má plaketu stříbrné hodnoty. Jaký je to pocit, patřit mezi velikány tohoto sportu?

Pocit je to hřejivý, skvělý… Po závodech stojíte v hale a všichni pozorují, jak dostáváte ocenění za něco, čemu se věnujete několik let. Myslel jsem na soupeře a říkal jsem si, že když vydrží, jistě budou také oceněni.

Další závodní plány pro letošní rok?

Čeká mě ještě několik soutěží. Ta nejbližší začátkem května, konkrétně mistrovství Evropy v silovém trojboji v Plzni.  Koncem května následuje mistrovství světa v benčpresu v Kazachstánu, na které se strašně těším. Loni v Litvě jsem nezvládl zapsat žádný pokus. Letos to chci napravit. V úvahu připadá ještě Evropa v benč-presu v Maďarsku, ale tam nevím jistě, jestli pojedu.

Diskuze k článku