Zmarlika Jidášova - koho by nezaujal takový název? Cercis siliguastrum je strom dorůstající výšky 10 metrů. Patří do čeledi bobovitých, což může znít překvapivě. O správnosti systematického zařazení nás možná přesvědčí plod, kterým je plochý protáhlý asi deset centimetrů dlouhý lusk. V této souvislosti zní celkem logicky občas používaný milosrdnější název zmarlika luštinatá. Nejčastěji se mu však říká Jidášův strom. Co provedl zrádný Jidáš ví snad každý, ale čím si vysloužil toto jméno nebohý strom? Mnohé napovídá výskyt této dřeviny. Je poměrně častá ve východní části Středomoří. Díky menším kultivarům ji však lze v současnosti pěstovat i na jiných místech, Česko nevyjímaje. Podmínkou je sušší písčitá půda, neutrální až vápenitá a dostatek slunce. Nápadné jsou především květy, které mohou mít barvu od bílé přes růžovou až k purpurově červené. Jsou uspořádané v hroznech anebo ve svazečcích. Tyto svazečky můžou vyrůstat na mladých i víceletých větvích, u některých druhů i na kmenech. Jsou nepřehlédnutelné i díky tomu, že kvetou před olistěním nebo v době rozvíjení listů. Podstatné je, že se podle legendy na zmarlice po své zradě Ježíše oběsil Jidáš. V důsledku jeho činu prý původně bílé květy zrudly studem. Proti této teorii stojí ještě rozšířenější legenda, že Jidáš dokonal svůj život na jiné dřevině a sice na osice. Osika se však v oblasti Palestiny přirozeně nevyskytuje! Jak tedy přišla k nevalné pověsti? Legendy mají základ v šelestivém zvuku jejich chvějících se listů. Podle nich se chvěje právě od doby, kdy na ní dobrovolně ukončil svůj život zoufalý Jidáš. Třást by se ale měli spíše alergici, neboť topol osika je nejen důležitou včelařskou rostlinou, ale zároveň i alergenní rostlinou časného jara. S biblickou postavou neblaze proslulého učedníka je kromě zmarliky a osiky spojen i třetí strom a tím je bez. Zejména na něm totiž vyrůstá zvláštní houba boltcovitka bezová, která si díky svému tvaru vysloužila název Jidášovo ucho. Houba se vyskytuje celkem hojně i u nás a to dokonce po celý rok. Již ve středověku byla tato houba využívána v léčitelství a svými účinky si nakonec získala dobrou pověst. Legenda praví, že poprvé byla boltcovitka objevena právě na stromě, na kterém se oběsil zmiňovaný provinilec. Ke stromu mu prý přirostlo ucho. Tato teorie se doslova nabízí, protože houba má plodnice 2-7 cm široké s nápadnou chrupavčitou konzistencí. Jsou výrazně pružné, někdy průsvitné, na omak gumové až rosolovité a jejich povrch připomíná lidskou kůži. V této souvislosti ovšem zní trochu děsivě, že právě toto ucho je gastronomickou pochoutkou a to zejména v čínském jídelníčku. Když už jsme se dostali k jídlu, nelze opomenout tradiční sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta. Jak získaly chutné jidáše jméno odvozené od nechvalně známého zrádce? Při přípravě se z uhněteného těsta vyválí váleček, nakrájí se na menší kousky, které se splétají. Někdy se z nich dělá uzel nebo se prostě stáčejí do tvaru provazu. Zde se tedy prokazatelně dostáváme k předmětu doličnému a sice použitému sebevražednému nástroji. Přestože název lahůdky je chmurný, její konzumace je paradoxně nanejvýš příjemná.

Diskuze k článku