Nikdy bych si nepomyslila, že se ještě dočkám toho, co se dnes děje na Ukrajině.  Je to děs a hrůza!

Narodila jsem se jako válečné dítě v roce 1943. Matně si vzpomínám na konec 2. sv. války. Tenkrát jsme bydleli na „Bedru“ naproti nádraží.

Když koncem války odstřelovali nádraží hloubkoví letci, tak nás matka při náletu popadla a utíkala se mnou a bráchou do polí, kde si s námi lehla na zem, zacpala mi uši, abych nic neslyšela. Ještě dlouho po válce, když letělo jakékoliv letadlo, tak jsem si lehla na zem a zacpala si uši. Až mě otec vysvětlil, že se už nemusím bát, že už válka není a nebude.

I když jsme měli namále v roce 1968, to se tehdy Rusákům nikdo nepostavil, ani nám nikdo nevysvětlil, co je kontrarevoluce… Tehdy nás obsadili na dlouhých 20 let a nikdo se proti nim nepostavil.

V roce 1990 jsem dostala v práci poukaz od ROH na 3 týdny do Ruska, asi už tam nechtěl nikdo jet. Bylo to Moskva – Kyjev – Soči.

Do Moskvy jsme odletěli v září 90 a až na místě jsme viděli pod Rudým náměstím proti hotelu Rosia, jak tam měli postavené stanové městečko z bedýnek a krabic a protestovali tam lidé z různých států Sovětského svazu za samostatnost.

Z Moskvy jsme se přesunuli do Kyjeva. Tam už tehdy demonstrovali za samostatnost Ukrajiny.

Na náměstí tam bylo plno lidí a všude žlutomodré vlajky. Nemohli jsme se k nim přidat, protože jsme měli v plánu prohlídku města a památek.

V Ermitáži, kde jsme byli, měli krásně obrazy, v muzeu miniatur jsme si půjčili lupu, abychom poznali, co to je. Památky ještě z carského Ruska, dnes by byla velká škoda nechat si to tam zničit, jako jejich krásné město Kyjev.

Když jsme se zajímali, proč tam chodí na mostech hlídky se samopaly, tak jsme se dozvěděli, že to tam hlídají, aby jim to nikdo nevyhodil do povětří.

Po příletu do Soči jsme se měli přesunout na Kavkaz, ale tam už nás nepustili – nevím proč? Stáli tam ozbrojenci se samopalama a nejdál jsme mohli zajet k vysokohorskému jezeru Plica. V Gruzii jsme se vykoupali v Černém moři, což bylo to nejlepší.

Proto vám všem na Ukrajině přeji, ať co nejdříve skončí válka a nenechte si to tam rozstřílet! Byla by to veliká škoda nechat si zničit všechny ty památky a vaše krásné město Kyjev.

Z celého srdce s vámi soucítím a srdečně zdravím a hlavně přeji brzký konec války.

Diskuze k článku