„škoda, že my nemáme špetku hrdostí afghánského lidu....“
-----------------------------------------------------
AFGÁNSKÝ LID JE NA TOM DOBŘE
HORŠÍ JE TO S ŽENSKÝMI:
Afghánské ženy čelí represím kvůli hrůzovládě Tálibánu. Nenechme to tak!
  Případ
Moje tělo moje práva   Afghánistán publikován 13.10.2021
Dne 15. srpna 2021 Tálibán dobyl hlavní město Kábul, svrhl civilní vládu, obsadil prezidentský palác a převzal kontrolu nad zemí. Téměř okamžitě změnil název státu na Islámský Emirát Afghánistán. Afghánské Ministerstvo pro ženské záležitosti bylo přejmenováno na Ministerstvo neřesti a ctnosti, ženy musely odejít ze zaměstnání a bylo jim doporučeno zůstat doma. Situace kolem vzdělávání dívek je zatím nejistá.
Tálibán po převzetí moci slíbil, že bude respektovat práva žen, zajistí nezávislost a svobodu afghánským médiím a že nová opatření nebudou omezovat lidská práva v takovém rozsahu jako za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001. Dosavadní kroky Tálibánu však naznačují pravý opak.
V nové vládě není ani jedna žena, mnoho jich naopak bylo okamžitě propuštěno z práce. Následné, Tálibánem tvrdě potlačované protesty žen v ulicích trvaly jen pár dnů, než vláda Tálibánu oznámila, že jakékoliv protestní shromáždění může být uskutečněno pouze, pokud organizátor získá povolení Ministerstva spravedlnosti – to ale zatím povolení nevydává a demonstrace jsou tak de facto zakázány.
Novináři, kteří o již proběhlých protestech informovali, skončili ve vězení, kde byli mučeni a surově biti.
Dvě novinářky z Kábulu, s nimiž Amnesty International hovořila, popsaly výhrůžky a zastrašování, kterým čelily prakticky okamžitě po převzetí moci Tálibánem. Ayesha byla nucena z hlavního města uprchnout na základě varování svého zaměstnavatele, že je v přímém ohrožení života. Její rodinu mezitím navštívil Tálibán a příbuzným bylo vyhrožováno poté, co ozbrojence informovali, že novinářka není doma.
Aadila popsala první dva týdny vlády Tálibánu jako období velkého strachu a nejistoty. Původně chtěla zůstat v Afghánistánu a pokračovat ve své práci novinářky. Poté, co Tálibán uprostřed noci přišel prohledat dům její rodiny, na naléhání příbuzných opustila Afghánistán.
V důsledku atmosféry strachu vyvolané převzetím moci Tálibánem nyní mnoho afghánských žen nosí burku, nevychází z domu bez mužského doprovodu, přestaly chodit do škol či zaměstnání a omezily další aktivity, aby se vyhnuly násilí a represím. Navzdory nesčetným hrozbám, které nyní ohrožují bezpečnost žen, v zemi na některých místech stále ještě probíhají menší neohlášené demonstrace nebo se alespoň protesty z ulic přesunuly na sociální sítě.
V přímém ohrožení života

jsou kromě novinářek také soudkyně nebo policistky.

Tálibán totiž na svobodu propustil všechny vězně – ti ženám nyní vyhrožují smrtí.
Stejné nebezpečí pro ně ale představuje samotný Tálibán. Některým se podařilo uprchnout ze země,
mnoho z nich se ale ze strachu o svůj život skrývá.
V ohrožení jsou i jejich příbuzní.
Složitá je i situace ve školách.
Studentky univerzit se podle prohlášení afghánského ministra vnitra Hakkáního budou vzdělávat
v souladu s islámským právem,
zatím ale není jasné, co přesně to bude znamenat v praxi. Jisté je, že dojde ke změnám studijních osnov a vyučovacích předmětů,
dívky budou studovat v oddělených třídách vyhrazených pouze jim a oblékat se v souladu s nařízením Tálibánu. Veřejné univerzity zatím zůstávají zavřené,
většina z nich na vybudování oddělených tříd pro studentky nemá finance a kvůli nedostačujícím kapacitám se pro dívky také vůbec neotevřou některé obory.
Až do odvolání nesmějí studovat ani pracovat ženy
řeba na Kábulské univerzitě.
Nové vedení školy prý nejprve pro studentky musí vytvořit islámské prostředí.
V Kábulu smí například ženy podle nových nařízení zastávat takové pracovní pozice,
které jsou pod úroveň mužů,
třeba umývat veřejné ženské toalety.
O práci tak během jednoho dne přišly stovky žen,
včetně vysoce postavených úřednic nebo zaměstnankyň kábulské vlády.
Mnoho z nich bylo požádáno,
aby do vyjasnění situace kolem jejich pracovních a studijních možností zůstaly doma.
Ženám byl také na mnoha místech zakázán sport.

To je těžké, když nějaký proruský km pouze plácá o absenci hrdosti a vypráskání na Internetu a nejde práskat. Ale co asi čekat od někoho, kdo porovnává válku s průjezdem spojeneckých jednotek?

Kačere Chroustíku,
viděl jsem jak vagonovali Rusáci pásovou i kolovou vojenskou techniku, tak proč by to nemohlo i NATO. Zřejmě nevíte, že tyhle vlaky mají všude přednost jako třeba jaderné palivo. Mlčte o čem nic nevíte, infra-strukturo !

Chroustíku,
že je mohou naložit hned v Německu a potom složit blízko místa určení na Slovensku, o tom nemíte ani ponětí, že.